JÁNSKÝ VRCH - podrobně
Barokní zámek
Zámek Jánský Vrch, tvoří spolu s krajinářským parkem výraznou dominantu městské památkové zóny. Vypíná se na skalnatém kopci nad městem Javorníkem a svým umístěním spadá do nejsevernějšího cípu severomoravského kraje, téměř na hranice s Polskem. Je obklopen svahy Rychlebských hor, přecházejících do Vidnavské nížiny, která se otevírá na severovýchod k polské řece Nise. Jako na dlani pak můžete při jasné viditelnosti vidět vrcholky Jeseníků s nejvyšší horou Pradědern a na straně opačné Niské a Otmuchovské jezero, oblíbená rekreační střediska letních sportů.Na Jánském vrchu nad Javorníkem, který je poprvé uváděn v r. 1291 v listině pro vidnavského fojta (opírá se o starší zprávu z r. 1266), stával kdysi hrad, o němž se poprvé dovídáme ze zprávy z r. 1307, kdy je jako svědek citován jeho kastelán Richolf. Jeho vznik lze předpokládat již v prvé polivině 13. století (analogicky se vznikem četných dalších hradů v této oblasti, které také sloužily k ochraně cest, např. Rychleby, Kaltštejn, Pustý hrádek a Edelštejn). Srovnáním půdorysů hradu v Javorníku a Edelštejna lze zjistit nápadnou shodu v půdoryse, naznačující stejnou dobu vzniku i stavebníka. Úkolem původního hradu bylo strážit důležitou obchodní stezku z Moravy přes Slezsko do Kladska. Zjištění původního tvaru hradu, je tím obtížnější, že prošel mnoha změnami, které nelze blíže časově vymezit. Měl tři části, oddělené od sebe dvojím nádvořím. Zdi uvnitř dvorů byly opatřeny ochrannými ochozy, z nichž bylo možno útočníka napadnout, kdyby se mu podařilo vniknout do dvora. Svědčí o tom jednak krakorce vyčnívající z dnešních zámeckých zdí, jednak otvory, jimiž bylo možno lít na vetřelce hořlaviny. Původní vjezd do hradu byl patrně na jihu, a teprve když tato část hradního kopce byla rozšířením obytných budov s přístavbou kulaté věže zastavěna, byl vchod veden do prvního nádvoří. Obytné místnosti byly vestavěny do systému hradeb směrem k západu, odkud byl nápor nepřítele pro sráznost kopce méně pravděpodobný. Tato část dnešního zámku zachovává nejlépe původní charakter středověkého opevnění, protože na západní straně nebylo možno pro její prudký sráz nic přistavovat. Navíc byly vysoké hradební zdi zesíleny dvěma pilíři, na kterých stály dvě strážní místnosti; jedna je dodnes zachována. Nahrazovaly věže, z nichž by bylo možno bez nebezpečí pozorovat pohyby obléhatelů. I zde vyčnívají ze zdi krakorce; na nich byly upevněny dřevěné schody, chránící obránce před střelbou.
Zdi, obklopující původní hrad téměř ve stejné výši na všech stranách, mu dodávají jednolitý vnější ráz, zakrývající vnitřní rozdělení na tři části. Nejstarší dochovanou částí hradu je bezpochyby gotická kaple; tento prostor nemusel od počátku sloužit sakrálním účelům. V téže hradní části byla i 40 m hluboká studna, dnes zakrytá příkopem. Příjezd na hradní prostranství vedl po východním úbočí kopce. Mimo hradní areál stála na jihu menší hlídková věž, jejíchž základů se v 18. století využilo ke stavbě sklepa na led.
V první polovině 14. století nepatřil tento hrad vratislavským biskupům, i když ležel na jejich území. Teprve v r. 1348 jej koupil svídnicko-münsterberský kníže Bolek společně s vratislavským biskupem Přeclavem z Pogarel (1341 - 1376) od neuvedeného držitele a podle smlouvy měl po smrti knížete, který složil větší část kupní ceny, patřit vratislavskému biskupství. Od těch dob byl hrad i okolí, až na několik menších přestávek, součástí rozsáhlého území, které náleželo biskupství ve Vratislavi (Wroclaw, Breslau). Je možné předpokládat, že do té doby ovládali hrad násilníci typu Wüstehubů nebo Haugwitzů, kteří tehdy drželi hrad Frýdberk (nyní Žulová). Nasvědčoval by tomu odstavec smlouvy, že Bolek odtud nikdy nepovede proti biskupovi válku. Ale ani tento závazek dlouho neplatil, protože v r. 1368 Matěj z Trencze, ač sloužil biskupům jako kastelán, předal hrad Istí svému nevlastnímu bratru Mikuláši z Münsterberku. Biskup proti tomu vlastními silami nic nezmohl a hledal pomoc u papeže. V r. 1371 pověřil papež Řehoř XI. arcibiskupa hnězdenského, aby vyhlásil ve sporu rozsudek, který by byl příznivý pro biskupa. Lze tak soudit z toho, že v r. 1376 je v zemských deskách nisko-otmuchovského knížectví připomínán jeden z členů biskupské posádky, lučištník Šimon, jehož povinností bylo sloužit samostřílem na hradě. Další zpráva o hradě je až z r.1418, kdy jeho nový purkrabí Glocrean z Rachenova sliboval vratislavskému biskupu Konrádovi (1417 - 1447) věrnost.
Biskup Konrád byl hlavou protihusitského odporu ve Slezsku, a proto se proti němu a jeho državám obrátilo husitské tažení na jaře r. 1428. Husité se tehdy pod vedením Hynka Krušiny z Lichtenburka zmocnili mnoha míst a pevností včetně měst Otmuchova, Pačkova i Javorníku. V r. 1432 biskup obsazená místa od husitů vykoupil za 10 000 kop grošů, a když jejich posádka opustila javornický hrad, dal jej zčásti pobořit. Nešlo jistě o úplné zničení hradu, protože ještě r. 1464 je výslovně uveden v nájemní smlouvě, z níž je patrné, že byl v biskupském držení a že nebyl úplnou ruinou. Válkou zchudlý biskup neměl peníze na udržování stálé posádky, proto byl hrad v dalších 40-ti letech pronajímán jiným šlechticům. Např. od r. 1433 Pelhan z Kalku, od r. 1441 Sigismund z Rachna, po r. 1445 Jan Switling, od r. 1464 maršál Nickel Streit. Tito majitelé se o hrad příliš nestarali s výjimkou určitého vylepšování opevnění. Velká obnova nastala až za biskupa Rotha.
Vratislavský biskup Jan Roth (1482 - 1506) dal pobořený hrad přestavět v renesančním slohu. Přitom došlo i ke změně jména. V r. 1496 se poprvé píše o zámku Jánském Vrchu, který se stal sídlem biskupského hejtmana, řídícího nejen javornické, nýbrž i frýdberské (žulovské) panství. Za tohoto biskupa nastal i rozvoj přilehlého městečka, protože biskup podporoval rozvoj důlního podnikání a byly zde za něj otevřeny doly na stříbro a železnou rudu. Ještě intenzívněji pokračoval v renovaci Jánského Vrchu biskup-koadjutor Jan Thurzo (1506 - 1520). O jeho podílu na stavbě svědčí deska s nápisem a letopočtem 1505, zasazená při vstupu do zámku (tehdy byl Jan Thurzo ještě administrátorem biskupství). Dokončení renesanční přestavby bylo provedeno r. 1509, jak dosvědčuje druhá deska, umístěná na prvním nádvoří. Rozvoj panství a samotného hradu byl zapříčiněn také právě objevenými nalezišti stříbra a železné rudy v blízkosti Javorníka.
Zatímco za biskupa Rotha byl hrad přestavěn na značně pohodlnější soudobé sídlo, za biskupa Thurzy byla péče věnována především obranyschopnosti hradu. Touto přestavbou se zvýšily hradby, byly k nim přistavěny dvě pilířové věže. Také byla postavena nová věž druhé brány. Na vrcholcích hradeb vznikly obranné chodby a byla proražena výpadní podzemní chodba. Ke stavbě byly asi přivezeny i opracované kameny z nedalekého pobořeného hradu Kaltštejna.
Biskup Jan Thurzo pěstoval rozsáhlé styky s předními představiteli vědy a umění v Evropě a hostil mnohé z nich i na Jánském Vrchu; můžeme předpokládat, že zde pobýval i toruňský kanovník a vynikající astronom Mikuláš Koperník, který se s biskupem důvěrně přátelil a býval u něho častým hostem. O zámku samém, jenž byl sídlem hejtmanů, nemáme v 16. století bližší zprávy až na výčet hejtmanů, kteří se zde střídali. V letech 1576 a 1603 postihl zámek i městečko požár. V l. 1610 - 1617 za biskupa arcivévody Karla Rakouského (1608 - 1624) došlo k jeho nové úpravě. Byly přistavěny obytné místnosti v prostoru kolem válcové věže na jižní straně zámku. Věž sama, která v době střelných zbraní neměla valný význam, byla snížena a naopak na severní straně postavena štíhlá věž s hodinami. Za třicetileté války byl zámek opevněn, ale když v r. 1639 oblehlo Jánský Vrch 300 Švédů, nevydržel jejich nápor. O dva roky později obsadili zámek císařští, ale r. 1647 se tu opět objevila švédská vojska pod velením generála Wittenberga. Sto švédských dragounů dobylo zámek, a když chtělo odtud po krátkém pobytu odtáhnout, byli podle ústní tradice v tzv. Komářím dole u Javorníku z poloviny pobiti císařskými vojáky.
Zámek nebyl patrně válečnými událostmi podstatněji poškozen, protože se v něm v r. 1650 usadil na krátkou dobu i biskup Karel Ferdinand, princ polský (1625 - 1655). Jeho nástupce Leopold Vilém (1655 - 1662) povolil r. 1657 opravit ochrannou věž, jež byla v chatrném stavu. Z mnoha zámeckých hejtmanů se nejhlouběji vryl do paměti lidu Jan Tümling z Lövenberku, který spravoval panství v l. 1659 - 1685 a proslul svou tvrdostí vůči místním měšťanům i poddaným.
Přestože byl hrad Thurzovou přestavbou změněn na zámek, neztratil pro svou polohu strategický význam. Proto v r. 1666, kdy opět zesílilo turecké nebezpečí, navrhl generál Montecuccoli strhnout ho, aby nepadl do rukou nepřátel. Naštěstí nebyl tento plán proveden a zámek přečkal bez velkých pohrom i obě slezské války (1741 - 1742, 1744 - 1745). Při první z nich v něm zasedala v r. 1741 prusko-rakouská komise, připravující nové hranice. Za sedmileté války (1756 - 1763) se tu často střídala vojska obou válčících stran, ale zámek zůstal ušetřen větších škod. Po válce jeho význam značně vzrostl. Od r. 1767 zde žil vratislavský biskup hrabě Gothard Filip Schaffgotsch (1747 - 1795), syn české hraběnky Anny Terezie Novohradské z Kolovrat; Schaffgotsch, zprvu oblíbenec pruského krále Fridricha II, se v r. 1756 (kdy se zdálo, že Prusko bude poraženo) přidal na stranu Marie Terezie, za což jej Prusové později uvěznili v Opolí. Odtud r. 1766 uprchl a žil do konce svého života na Jánském Vrchu. Sem umístil r. 1767 i zemskou vládu pro český díl niského knížectví. V této době došlo k přestavbě původního hradu, později sídla s pohodlnějším pozdně renesančním palácem na barokní zámek.
Biskup měl vytříbenou zálibu pro hudbu a povolal v roce 1769 na své sídlo skladatele vídeňského původu Karla Ditterse z Dittersdorfu. Ten sestavil na Jánském Vrchu skvělý orchestr, složený většinou z Čechů, i operní soubor, pro který zkomponoval desítky komických oper. Jeho přičiněním došlo i k významné stavební proměně zámku. Na Dittersův návrh dal biskup snížit válcovou věž a ponechal z ní jen kruhovou místnost, kterou používali pro její dobré akustické vlastnosti jako hudební a divadelní sál. Jánský Vrch se vbrzku stal opravdovým střediskem slezského hudebního života a Dittersdorf sám vyrostl v jednoho ze zakladatelů německé komické opery. Hudební sláva Jánského Vrchu náhle pohasla biskupovou smrtí; rovněž Dittersdorf zanedlouho potom zemřel (v r. 1799) na zámku Červená Lhota poblíž Jindřichova Hradce. Za biskupa Schaffgotsche byla také r. 1776 zřízena pod zámkem oranžérie a nepříliš rozsáhlá okrasná zahrada ve francouzském slohu, v níž se především pěstovaly vzácné květiny.
K důkladné opravě zámku přikročil Schaffgotschův nástupce Kristián Hohenlohe-Bartenstein (1796 - 1817), který mu dal jeho nynější podobu letního sídla. Odstřelem skály v blízkosti bývalé válcové věže rozšířil na jižní straně zámecké nádvoří a v získaném prostoru postavil konírny a kočárovnu. Materiálu z odstřelu použil k zasypání opevnění na straně k městu a k vytvoření terasy, zpevněné svislou zdí. Tím byly zasypány strmé hradební zdi se střílnami. Dal též opravit místnosti v severní části zámku a vybudoval široké schodiště spojující všechny jeho části s novým vchodem. Starý vchod dal zazdít a připevnit na něj pamětní desku biskupa Thurza z r. 1505. Věž s hodinami podstatně snížil a dal jí dnešní tvar. Stavby byly dokončeny v r. 1801 a vyžádaly si náklad 100 000 zlatých. Biskup Hohenlohe založil také r. 1800 na jižním svahu zámeckého vrchu krajinářský park, který byl v 1. 1837 - 1840 rozšířen. K dalšímu jeho rozšíření na západní a severní svah došlo za biskupa Melchiora Diepenbrocka (1844 - 1853) ve 40. letech 19. století.
Do dějin německé literatury se zapsal zámek tím, že se tu v r. 1790 narodil básník Josef Kristián Zedlitz (1790 - 1853), syn tehdejšího zemského hejtmana pro rakouskou část niského knížectví. Jako básník a spisovatel patřil ke konzervativcům, jejichž díla byla literární oporou Metternichovy vlády ve Vídni.
Od počátku 19. století se stal zámek pravidelným letním sídlem vratislavských biskupů; došlo k tomu na nátlak rakouské vlády, která žádala, aby část biskupových příjmů zůstala na území monarchie. Z biskupů vynikl jako romantický básník Melchior von Diepenbrock, který si mezi lidem získal oblibu svou charitativní činností za hladomoru na Jesenicku ve 40. letech 19. století. Za jeho nástupce Jindřicha Foerstra (1853 - 1881) pobýval na zámku v 1. 1856 a 1857 přední německý básník Josef von Eichendorff (1788 - 1857), žijící na konci svého života u své dcery v Nise. Na zámku zemřel též poslední vratislavský arcibiskup kardinál Adolf Bertram (1914 - 1945), který se sem uchýlil na konci druhé světové války.
Zámek byl až do r. 1945 majetkem vratislavských biskupů; od r. 1945 jej spravovala apoštolská administratura v Českém Těšíně. V roce 1959 byl zámek Jánský Vrch zapůjčen státu. K jeho plnému zestátnění mohlo dojít až za pět let, po vzájemném majetkovém vyrovnání polské a české katolické církve, tedy v září roku 1964. Tehdy jej převzal do správy Vlastivědný ústav, dnes Vlastivědné muzeum Jesenicka.
Návštěvníkům Jánského Vrchu v Javorníku je objekt zpřístupněn dvěma okruhy. Expozice prvního okruhu tzv. základního vyniká zachovaným původním vybavením a uměleckými sbírkami od renesance až po biedermeier a je kulturně historickým dokladem životního prostředí církevních feudálů. K nejcennějším uměleckým památkám zámku patří plastiky a obrazy ve vybavení horní zámecké kaple. Je to především raně barokní oltář s deskovými renesančními obrazy světců z poloviny l6.století., dvě pozdně gotické sochy sv. Heleny a sv.Barbory a konečně pozdně gotická dřevěná soška světice z l.čtvrtiny l6.století. Zajímavým obohacením prohlídky je také největší vystavená sbírka dýmek a kuřáckých potřeb v České republice, umístěná v posledních místnostech základního okruhu. Sbírka dýmek začala vznikat od konce 60. let a během dvaceti let se rozrostla na cca 1200 exponátů. K prohlédnutí jsou zde dýmky převážně z 18., 19. a 20. století, evropské výroby, ale i četné kusy dovezené z Ameriky, Afriky a Orientu. Sbírka dýmek se dá rozdělit i do několika tématických okruhů podle společenského určení. Návštěvník se zde setká s dýmkami mysliveckými, vojenskými, šlechtickými, portrétními aj.. vyrobenými nejčastěji ze dřeva, porcelánu a mořské pěny.
Spodní prohlídkový okruh představí zájemcům hospodářské zázemí zámku, které je většinou na památkových objektech skryto. Patří sem především zámecká kuchyně, byt správce, jídelna pro sloužící, koupelna aj. Na vnitřních nádvořích zámku, kterými se prochází, jsou nejlépe patrny stavební proměny objektu. Můžete si tak zde prohlédnout renesanční štít, pozdně gotický reliéf či hradní krakorce - zbytky hradního ochozu.
Děkujeme správě zámku Jánský Vrch za spolupráci (jmenovitě paní Haně Šnoblové), zejména za zaslání informačních a fotografických materiálů doplňujících údaje o tomto zámku.
