BOSKOVICE - podrobně
Empírový zámek
V r. 1682 začali Jan Bohuš ze Zástřizl a jeho choť Zuzana, poslední Zástřizlovna, stavět rozsáhlou budovu dominikánského ženského konventu s kostelem na jižním svahu Zámeckého kopce, nedaleko pod boskovickým hradem. Stavba byla ukončena v r. 1694, klášter i kostel však zrušil Josef II. v r. 1784. Majetek kláštera byl převeden do náboženského fondu, avšak František z Ditrichštejna celý tento objekt koupil a používal jej jako továrnu. Počátkem 19. století byl kostel zbořen a klášterní budova byla v l. 1819-1826, za Františka Xavera z Ditrichštejna, přestavěna podle projektu německého architekta Josefa Esche na zámek, který dnes patří k nejkrásnějším empírovým stavbám na Moravě. Tvoří s přilehlým parkem i s ostatními stavbami výrazný uměleckoarchitektonický celek.Při stavbě nového sídla bylo zčásti využito budov kláštera dominikánek, jak to zvláště prozrazuje zámecká kaple. Přestavbou vznikla čtyřkřídlá dvoupatrová budova s výrazným průčelím, členěným třemi mělkými pravoúhlými rizality, s kordonovými římsami, s vysokým řádem dvojic pilastrů v ose vjezdu, na třech stranách uzavřená ochozy. Vstup ve střední ose vede do průjezdní trojlodní sloupové síně, z níž je trojramenným schodištěm přístup do 1. patra, kde byly reprezentační místnosti. Zámecká instalace v těchto prostorách ukazuje kulturní svět šlechtického sídla v l. 1820-1830. Hlavní sál zabírá prostor dvou podlaží vstupního rizalitu a je vyzdoben grisailovou malbou (odstíny šedé barvy vytvářejí iluzi plastické výzdoby). Významnou částí zámeckého fondu je knihovna, čítající přes 10 000 svazků a tvořící vědecky i sběratelsky cenný soubor.
Rod Ditrichštejnů, jež zde sídlil až do r. 1850, připomíná jeho znak - dva vinařské nože postavené vzhůru. V r. 1850 boskovická větev rodiny Ditrichštejnů vymřela po meči a majetek zdědila dcera posledního Ditrichštejna, Terezie. Provdala se za hraběte Alfonse Mensdorfa-Pouillyho, pocházejícího z francouzské šlechtické rodiny, která se po Francouzské revoluci vystěhovala ze země. Alfonsovým bratrem byl významný rakouský státník a politik Alexander Mensdorf-Pouilly (1813--1871), v l. 1864-1866 rakouský ministr zahraničí.
Zámek je vybaven soudobým mobiliářem a zpřístupněn veřejnosti. V průjezdu mezi sochami s antickou tematikou zasluhuje pozornost mramorová socha sedícího boha Herma. Vstupní trojramenné schodiště je zdobeno antickými sochami i obrazy s alegorickými náměty. V knihovně jsou barokní skříně a obrazy s válečnou tematikou. Původní knihovna se shromaždovala v Bzenci přičiněním Jiřího Kryštofa Pruskovského, odkud se zásluhou Ditrichštejnů dostala do Boskovic a byla rozhojněna knižními přírůstky rodu Mensdorf-Pouillyů; po r. 1945 byla přestěhována na zámek v Lysicích. V ostatních zámeckých prostorách jsou cenné obrazy nizozemských malířů s náměty z války proti Turkům, portréty od J. N. Gebharda a A. Ferenze a mensdorfské podobizny z pokročilého 19. století.
Součástí zámeckého souboru je i hospodářský dvůr, táhnoucí se od rezidence až k zámku. Představuje komplex barokních staveb z doby kolem poloviny 18. století, kdežto novogotická jízdárna v zámeckém parku vznikla až v 70. letech 19. století; doplňuje komplex panských staveb a slouží dnes kulturním podnikům města, především výstavám. Nedaleko od této budovy je rozsáhlý empírový skleník z počátku 19. století, sloužící dnes rovněž kulturně osvětové činnosti města.
