KARLOVICE

Budova tzv. kosárny

Bývalá kosárna v Karlovicích s areálem
Podle datace na kabřinci byl objekt postaven v roce 1600, dle jiné literatury byl postaven někdy po roce 1690. V průběhu doby trvání hamrů (1645-1725) patřil objekt ke stavu knížecí Horní hamerní hutě. Po zrušení železáren objekt koupil a zvětšil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl i drát a nářadí. Rodině Hartlů s menšími přestávkami patřil až do roku 1812 do prodeje kosárny manželu poslední Hartlové Marie Josefě revírníku ŘNŘ Janu Heinrichovi. Již tehdy byl rozdělen místní komunikací. V roce 1845 byla kosárna převedena do vlastnictví Josefě Langrové, majitelce sousedního mlýna. Celý areál se skládal ze zděného objektu kosárny s hrázděnou obytnou částí v patrech, dřevěného mlýna, stájí, stodoly a špýcharu, zděného chléva a kapličky. V roce 1890 byla kosárna obývána nájemci - třemi rodinami (koláře, pomocného zedníka a punčocháře) a kosy se zde již nevyráběly. V roce 1898 přešel areál do rukou mlynáře Antona Franka, který ji také pronajímal (v roce 1921 zde bydlely rodiny koláře, dělníka na pile a kočího). Dřevěný mlýn již nestál, ale byl postaven nový zděný strojní mlýn na druhém břehu mlýnského potoka. Rodina Frankových vlastnila kosárnu až do roku 1945, kdy byla přidělena Josefu a Jarmile Pelánovým. V roce 1974 areál zakoupilo Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále pro rekreaci, ale jeho mimořádné stavební a památkové hodnoty mu předurčily úlohu muzea. Dnes je ve vlastnictví Moravskoslezského kraje a ve správě Muzea v Bruntále a prezentuje se jako muzeum venkovského bydlení a lesnictví.
Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Jedná se o jediný zachovaný objekt pro oblast kdysi typické architektury. Z původních budov v areálu se dochoval ještě zděný chlév a ke špýcharu byla přistavena velká sloupová stodola.