KARLŠTEJN - podrobně
Gotický královský hrad
Hrad Karlštejn byl založen Karlem IV. v r. 1348. Základní kámen za jeho nepřítomnosti v Čechách položil arcibiskup Arnošt z Pardubic. Hrad měl svou monumentalitou a nádherou ztělesňovat výsostnou funkci Karlovy monarchie a měly zde být uchovávány nejzávažnější státní listiny, říšské korunovační klenoty a sbírka relikvií.
Hrad byl postaven na ostrohu vybíhajícím z jihu z Kněží hory a odděleným od ní úzkým sedlem. Také na západě a na východě oddělovala hrad hluboká údolí od okolních kopců, které jej na všech stranách téměř zakrývaly před zraky nepřítele. Mezi západním vrchem Javorkou a hradním návrším tekl Hlubokým dolem Mořínský potok, důležitý zdroj vody pro hrad. Přístup k hradu byl úmyslně volen tak, aby příchozí obcházel co nejdéle velkou věž strmící nad příkopem a nad branou v nejvyšší, severní části hradu.
V Karlově době stála první brána nad příkopem u západního svahu ostrohu. Byla to čtverhranná dvoupatrová věž s vysokou valbovou střechou. Z prvního patra vedl portálek na ochoz hradby, stoupající od brány vzhůru k opevnění velké věže. Ochoz byl chráněn cimbuřím a uprostřed přerušen krytou baštičkou. Od západního boku první brány vycházela další hradba, která končila u druhé hradní brány, vedoucí do nádvoří purkrabství. Tato druhá brána se ve všem podobala první, měla jen silnější zdi, ve střeše byly vikýře se stupňovitými štíty a její průjezd se otvíral navenek lomeným obloukem pro vjezd a hrotitým portálkem pro pěší. Oba vstupy se uzavíraly padacími mosty.
Purkrabství tvořilo se svým nádvořím předhradí Karlštejna. Bylo opevněno 2 m silnou hradbou. Zvenčí obíhal hradbu parkán, ohrazený nižší zdí s ochozem a cimbuřím. Celé opevnění areálu purkrabství ovládalo západní a jižní údolí pod hradem. Do jejich styku z něho vybíhal úzký obdélný dvůr opevněný vysokou hradbou s ochozy a cimbuřím k níže položené studniční věži. Věž měla podkovovitý půdorys a složitou střechu a chránila 84 m hlubokou hradní studnu, do níž se přiváděla voda podzemní štolou z Mořínského potoka. Voda ze studny se čerpala džbery na řetězech pomocí dřevěného šlapacího kola. Od studniční věže sbíhala do údolí vysoká hradební věž až za Mořínský potok, kde byla opatřena vraty, kterými se dal v případě potřeby uzavřít celý hradní svah nad potokem.
Poměrně rozlehlé nádvoří purkrabství bylo na východní straně uzavřeno mohutnou, přes 2 m silnou hradbou, která již patřila k vlastnímu opevnění vnitřního hradu. V jejím středu byla prolomena brána zaklenutá lomeným obloukem a zavíraná okovanými vraty. Byla to třetí hradní brána a zároveň hlavní vstup do vnitřního hradu. Ten pozůstával ze tří budov, umístěných postupně nad sebou na třech terénních stupních hradního ostrohu. Nejníže stál císařský palác, nad ním tzv. kostelní (Mariánská) věž a nejvýš Velká věž.
Obdélná budova císařského paláce zaujímala jižní okraj hradu a měla tu funkci hradby. Byla 46 m dlouhá a 12,5 m široká, na východě ukončená půlválcovou věží. Z věže vybíhalo k severu dvoupatrové křídlo. Protože palác stál na svahu, měl na jižní, venkovní straně o jedno podlaží víc. Sklep byl částečně vytesán ve skále. V přízemí byl proti vstupní bráně prostor otevřený do nádvoří čtyřmi lomenými oblouky arkády, z něhož se po rampě sjíždělo do sklepa. Zbytek přízemí zaujímala zásobárna, do níž se vcházelo třemi sedlovými portálky z úzkého dvorka. Odtud také stoupalo schodiště k velkému lomenému portálu, jímž se vstupovalo do Bílé síně v prvním patře. Na západ od Bílé síně byla tzv. dvořenínská světnice, z východní strany k ní přiléhala palácová kaple sv. Mikuláše. Kaple i celé první patro byly vyhrazeny Karlovým dvořanům. Druhé patro paláce obýval sám císař. Nad Bílou síní byl sál, na jehož stěnách byl vymalován rodokmen císaře Karla, smyšlené portréty jeho předků a věrné podobizny Karla IV. a jeho čtyř manželek. V severní stěně byl lomený portál, jímž se po padacím můstku a krytém dřevěném schodišti chodilo do kostelní věže. Ve východní stěně byl dřevěný lomený portál vedoucí do Karlovy pracovny a audienční síně. Byla osvětlena sdruženými okny arkýře a vytápěna krbem. Zdobný dřevěný portál ji spojoval s nejvýchodněji situovanou místností druhého patra - Karlovou ložnicí. Ta měla dvě okna, krb a prevét přístupný úzkou chodbičkou. V prostoru věže byla císařova soukromá kaple. Z ní vedlo šnekové schodiště do císařovniných pokojů ve 3. patře. Toto patro bylo umístěno už pod vysokou valbovou střechou. Seřazení, poslání i vybavení místností bylo přibližně stejné jako ve 2. patře, tedy od východu ložnice, pak reprezentační místnost, sál a na západě světnice dvorních dam. Z půlválcové komory ve věži pokračovalo schodiště do posledního patra věže, která jím palác převyšovala, kryta vysokým kuželem střechy.
Asi 10 m na sever od paláce stála na vyšším skalnatém stupni mohutná čtyřhranná věž, v půdorysu 23 m dlouhá a 17 m široká, se zdmi 3,2 m silnými, a krytá nad hrázděným polopatrem vysokou valbovou střechou. Do věže se chodilo buď z 2. patra paláce můstkem končícím v jejím 1. patře, nebo z ochozu západní hradby po padacím můstku do jejího přízemí. Místnosti ve věži snad byly původně určeny rytířským manům, kteří chránili sousední velkou věž. Výjimkou byla drobná kaple v tloušťce jižní zdi 2. patra. Věží se chodilo z 2. patra paláce i do hlavní věže hradu.
Vysoká hlavní věž Karlštejna stála na nejvyšším terénním stupni hradního ostrohu. Byla to mohutná čtyřpatrová stavba obdélného půdorysu o stranách 26 m a 17 m, krytá sedlovou střechou se stupňovitými štíty, kolem níž obíhal ochoz s cimbuřím. Čelní zeď, obrácená k příkopu, byla bez oken, v přízemí bezmála 7 m silná. V přízemí byly 2 místnosti, původně s plochými stropy. V 1. patře byly podobné 2 místnosti, ale měly žebrové křížové klenby a velká obdélná okna. Celé 2. patro zaujímal jediný sál kaple, zaklenutý dvěma poli křížové klenby s hruškovými žebry a osvětlený vysokými lomenými okny s kružbami. Schodiště v síle západní zdi stoupalo z předsíňky kaple do sálu ve 3. patře, který sloužil jako strážnice a zbrojnice. Kolem sz. koutu stoupalo dřevěné schodiště do 4. patra a odtud na ochoz obíhající patu střechy a přístupný i z podstřeší čtyřmi vchody.
Velká věž byla z celého hradu nejsilněji opevněna. Uzavíral ji nepravidelný čtyřúhelník ozubených hradeb, jejichž delší strany vedly z východu od paláce a ze západu od druhé hradní brány. V rozích čtyřúhelníku stály kryté věžičky. Zevně chránil celek ještě parkán, který vycházel na jihu od parkánu purkrabství a táhl se podél celé jižní i východní strany hradu až za velkou věž. Z jeho ohybu při palácové věži vycházela hradba až do protějšího svahu Studeného dolu, který tak uzavírala. V hloubi dolu byla prolomena vraty, jimiž procházela cesta. Na západní straně vnitřního hradu přejímal funkci parkánu příhrádek mezi první a druhou bránou. Na severu uzavírala vnější pás opevnění mohutná lichoběžníková bašta pod velkou věží, propojená komunikačně s první bránou, s parkánem i s purkrabstvím.
V tomto stavu se nacházel Karlštejn v r. 1355, kdy jeho stavba skončila. Tehdy už také byla vyzdobena nástěnnými malbami palácová kaple sv. Mikuláše. Teprve na jaře r. 1356 začala nejspíše práce na malbách Karlova rodokmene v sále 2. patra paláce. I když se tyto malby do dnešní doby nedochovaly, máme rodokmen zachován alespoň v knižním manýristickém přetvoření Ornysově z l. 1574-5. Autory rodokmenu byli patrně Mikuláš Wurmser ze Štrasburku a neznámý mistr malířského cyklu klášterních ambitů v pražských Emauzích.
Současně byla zahájena výzdoba sálu ve 2. patře kostelní (Mariánské) věže. Okenní výklenky i kamenné rámy oken byly obloženy leštěnými polodrahokamy. Sousední drobná kaple v síle jižní zdi věže byla vyzdobena nástěnnými malbami. Karel IV. dal tehdy zhotovit zlatý ostatkový kříž zdobený drahokami a perlami, který měl být součástí českých korunovačních klenotů. Měl být zatím chován v kapličce kostelní věže, kterou proto dal Karel v l. 1356-7 znovu nákladně vyzdobit. Z původní malby tu zůstal ve výklenku nad oltářem Wurmserův freskový obraz trůnící Madony s dítětem a na stěně proti oknům hlavy sedmi českých patronů na pozadí malovaných arkád. Ostatní malby i spodní části postav českých patronů nahradila nová výzdoba, při níž byly všechny stěny kaple obloženy leštěnými polodrahokamy, spojovanými zlaceným štukem s vtlačenými ornamenty. Okna byla ozdobena malbami na skle s výjevy Ukřižování. Na oltáři pak až do r. 1365 stál ostatkový kříž, držený polopostavami Karla IV. a jeho choti Anny Svídnické. V r. 1365, když byl ostatkový kříž přenesen do velké věže, byla kaple zasvěcena sv. Kateřině a stala se soukromou císařovou oratoří.
Karel IV. dal v r. 1357 založit na Karlštejně kanovnickou kapitulu, a to ve 2. patře kostelní věže. Výzdoba měla být výhradně malířská. Převážnou většinu stěn zaplnil rozsáhlý cyklus výjevů z Apokalypsy. Jen jižní stěnu, v níž byly snad provizorně uloženy říšské insignie s vzácnými ostatky a za níž ležela kaple s ostatkovým křížem, zaujaly tři tzv. Ostatkové scény s Karlem IV. Nad nimi býval výjev uctívání sv. Trojice Karlem IV. a jeho první chotí Blankou z Valois.
Na jaře r. 1357 byla vysvěcena drobná kaple v kostelní věži "ke cti utrpení Páně a nástrojů jeho" a sousední kostel ke cti Panny Marie. Nařídil také, aby v kapli, kde je chován ostatkový kříž, směli sloužit mši jen arcibiskupové a biskupové s právem pontifikálií. Rovněž nařídil, aby ve věži, v níž se tato kaple nachází, "nebylo nikomu dovoleno se ženou, byť i zákonnou manželkou, spáti nebo lehati". Obě tato nařízení platila později pro velkou věž Karlštejna, kam byly r. 1365 přeneseny vzácné ostatky a uloženy v její kapli spolu s říšskými korunovačními klenoty. Protože tato kaple měla být nejdůležitějším hradním prostorem Karlštejna, byla v l. 1357-67 nádherně vyzdobena. Všechny stěny byly obloženy leštěnými polodrahokamy, sestavenými do tvaru křížů, spojovanými zlaceným štukem s vtlačenými znaky českým, říšským a korunovanou iniciálou jména Karlova. Ostatek stěn zaujaly deskové obrazy Mistra Theodorika z l. 1357-1367. Obrazy jsou ve zlacených rámech a znázorňují jednotlivými polopostavami "nebeské vojsko Kristovo". Na nejčestnějším místě byl nad oltářem výklenek uzavřený zlacenou mříží, v němž byly uloženy říšské korunovační insignie a relikvie. Plochu klenby pokrývaly skleněné puklice vyložené zlatými fóliemi a zasazené ve zlaceném štuku. Znázorňovaly hvězdnou oblohu. Na ní svítil měsíc i slunce a nechybělo ani pět tehdy známých planet. Presbyterium oddělovala od lodi zlacená mříž, z jejíchž kružeb visely velké broušené drahokamy.
Předstupněm výzdoby kaple byly malby na stěnách schodiště: po levé straně cyklus o životě a posmrtné slávě sv. Václava, po pravé straně výjevy ze života sv. Ludmily. Oba cykly vytvořil v l. 1361-3 Karlův malíř Oswald. Kaple ve velké věži byla slavnostně vysvěcena r. 1365. Patrně sem byl přenesen Karlův ostatkový kříž z kaple v kostelní věži.
Hradu vládl jménem krále purkrabí. Staral se hlavně o bezpečnost a obranu hradu, velel jeho posádce a vykonával i správu jeho okolí. Býval obyčejně z vladyckého stavu. Prvním purkrabím byl Vít z Bítova, připomínaný už r. 1355. Předtím asi vedl administrativu stavby hradu. Obránci hradu byli karlštejnští manové. Pocházeli ze vsí hradního panství.
Na hradě často pobýval kromě Karla IV. též Václav IV. se svou chotí Johankou. Ta však na tomto hradě v r. 1386 náhle zemřela. Za královských sporů s markrabětem Joštem byli na Karlštejně úkladně zavražděni čtyři královi oblíbenci. Král se pak Karlštejnu vyhýbal až do r. 1404, ač tu byl tehdy purkrabím jeho oblíbenec Jíra z Roztok. Po něm se připomíná v l. 1406-19 Kuneš z Olbramovic.
V r. 1419 král Václav zemřel. Jeho bratr, císař Zikmund zbavil Václavova předního oblíbence Janka z Miličína úřadu karlštejnského purkrabího a jmenoval purkrabím nepřítele husitů, Zdeslava Tluksu z Buřenic. V létě r. 1420 navštívil hrad sám Zikmund a odvezl z Karlštejna do Uher říšské korunovační klenoty a další poklady, které byly na Karlštejně tehdy uloženy. Jejich místo na čas zaujaly české korunovační klenoty, ale i ty dal v r. 1421 odvézt do Uher.
V r. 1422 byl hrad několikrát obléhán pražany za pomoci knížete Zikmunda Korybuta, avšak vždy neúspěšně. A tak uzavřeli pražané s obhájci hradu koncem r. 1422 roční příměří. Zikmund nepomohl Karlštejnu ani vojensky, ani finančně. Proto si obránci hradu opatřovali peníze rozbíjením uměleckých předmětů a prodejem získaného zlata, stříbra a polodrahokamů. Po smrti Zdeslava z Buřenic v r. 1433 řídil hrad jeho bratr Kuneš. Pokračovalo se v prodávání knih, ornátů a obrazů.
V r. 1436 po přijetí Zikmunda za českého krále byly české korunovační klenoty vráceny do kaple sv. Kříže na Karlštejn. Tehdy byl purkrabím Mikeš z Lidic. O rok později však Zikmund jmenoval novým purkrabím nikoliv vladyku (jak bylo dosud zvykem), ale člena mocného panského rodu Menharta z Hradce. Protože byl zároveň nejvyšším purkrabím českým, sídlil v Praze a vládl celé zemi v době, kdy po smrti Zikmundova nástupce Albrechta Habsburského nebylo krále. Karlštejn za něho spravovalo několik místopurkrabí, z nichž nejvýznamnější byl Rous z Hřešihlav (1443-9).
Po smrti Merharta z Hradce v r. 1449 odvezl jeho bratr korunovační klenoty na hrad Velhartice. V r. 1450 byl hrad Karlštejn vydán Jiřímu z Poděbrad. Ten po korunovaci krále Ladislava přivezl klenoty zpět na Karlštejn. Jako purkrabí karlštejnský se brzy poté připomíná Jindřich Berka z Dubé a od r. 1460 Beneš z Veitmile.
Již za pánů z Hradce byly na hradě prováděny některé stavební úpravy. Byla zazděna první hradní brána a stala se z ní hradební věž. Nová vstupní věž byla postavena na dně někdejšího příkopu. Nově byla postavena též brána k purkrabství a byla rozšířena stará budova purkrabství.
Za purkrabího Beneše z Veitmile a jeho nástupce Albrechta z Kolovrat došlo v l. 1487-98 i k k četným přestavbám ve vnitřním hradě v pozdně gotickém slohu. Další stavební úpravy v tomto slohu následovaly za purkrabího Zdeňka Lva z Rožmitálu, který na hradě vládl v l. 1498-1504. Tehdy byla silueta hradu změněna přestavbou kostelní věže.
V době rudolfinské (v l. 1578-1597) došlo k rozsáhlým opravám a přestavbám hradu v renesančním slohu. Nejvýznamněji se na nich podíleli purkrabí Jáchym Novohradský z Kolovrat, Jan z Vřesovic (1604-5), Vilém Slavata z Chlumu (1605-11). V rámci těchto úprav však také bohužel došlo k poškození či k odstranění některých nástěnných maleb (Karlův rodokmen, václavská a ludmilská legenda aj.).
Na hradě se poté vystřídalo několik purkrabí, až v r. 1625 Ferdinand II. zrušil statut Karlštejna a proměnil hrad i jeho panství ve věnný statek českých královen. Císařovna Eleonora zastavila hrad Janu Kavkovi z Říčan. Kavkové zavedli na hrad vodovod a opět provedli některé stavební úpravy hradu. V r. 1705 byl Karlštejn pronajat dvorskému sudímu Grimmichovi. Ten však spravoval pouze obývané budovy a hrad tak postupně chátral. V r. 1755 císařovna Marie Terezie darovala Karlštejn Ústavu šlechtičen. Ten umístil na hradě hospodářskou správu panství.
Teprve koncem 18. stol. byl doceněn historický význam a estetické hodnoty Karlštejna. V r. 1812 přijel na hrad císař František a nařídil, aby byl Karlštejn opraven a zachován. Opravy se zhostil hrabě František Antonín Libštejnský z Kolovrat, nejvyšší purkrabí Království českého, a týkala se jak exteriérů, tak interiérů (včetně oprav nástěnných maleb a Theodorikových obrazů). V r. 1866 byl Centrální komisí pro ochranu památek ve Vídni pověřen architekt Fridrich Schmidt vypracováním projektu úplné restaurace Karlštejna. Restaurace (tzv. puristická regotizace) byla zahájena v r. 1887 a konala se pod dohledem architekta Josefa Mockera. Některé hradní stavby byly tehdy strženy, jiné nově postaveny, odstraněny renesanční štíty, změněny střechy na věžích a budovách, původní hrázděné zdivo nahrazeno dřevěným bedněním. Hrad tímto dostal svou nynější podobu. V r. 1910 byl Karlštejn zpřístupněn veřejnosti.
Jako majetek Ústavu šlechtičen byl Karlštejn po r. 1918 zemským úřadem. R. 1954 se stal majetkem státu a v r. 1962 byl prohlášen za národní kulturní památku.
Karlštejnem se nechali inspirovat i mnozí umělci. Karlův Tejn měl být poslední částí Máchova románu Kat. Hrad proslavila Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně, natáčel se zde i stejnojmenný film. Fr. Kubka napsal 21 povídek knihy Karlštejnské vigilie.
