KRAKOVEC - podrobně

Zřícenina gotického hradu

Mezi četnými hrady a jejich zříceninami v povodí Berounky zaujímá Krakovec zvláštní místo. Nevyniká rozlohou ani zachovalostí a výbavou svých komnat, neupoutává mohutným opevněním, vysokými věžemi ani romantickou polohou. Patřil však k našim nejluxusnějším hradům. Z toho důvodu byly i jeho obranné prvky sníženy na minimum. Objekt je jedním z mála přechodových typů mezi hradem a zámkem a též jedním z mála hradů postavených za vlády Václava IV. Jedna z pověstí soudí, že na tomto místě stálo kdysi bájné hradiště knížete Kroka a rovněž od jeho jména odvozuje jméno pozdějšího hradu. Jisté je, že již Jan Falcký, v letech 1363 - 76 majitel tvrze v nedalekém Krakově se podepisoval z Krakovce. O vsi Krakovec však není do r. 1381 zmínka. Ta vznikla pravděpodobně až se stavbou hradu. Krakovec se říkalo pouze zalesněnému a neobydlenému údolí pod vsí Krakovem.

Krakovec si vystavěl významný dvořan, důvěrník a oblíbenec krále Václava IV. Jíra z Roztok (jedna z postav románu A. Jiráska "Mezi proudy"). Tomuto kdysi chudému zemanovi, který měl rodový dvorec v Roztokách pod Křivoklátem, svěřil král úřad nejvyššího lovčího a purkrabího křivoklátského (1380-84). V r. 1382 se stal vedoucím královské stavební hutě, r. 1384 královským podkomořím a v r. 1386 jej král povýšil do rytířského stavu a potvrdil mu rodový znak (na bílém štítě černou vránu a na přilbě hermelín). V letech 1393 - 1400 mu byl svěřen úřad nejvyššího hofmistra královny Žofie a od r. 1399 byl purkrabím na Karlštejně. Současně byl osvobozen od berní a byl vyňat z pravomoci všech soudů. Jíra, který je považován za zakladatele hradu, měl z hlediska svých vysokých funkcí blízko ke dvorské pražské stavební huti, jejíž vliv se tak silně projevil ve stavbě hradu Krakovce.

Prokazatelné počátky stavby se datují rokem 1381 a hrad byl dokončen r. 1383. V témže roce byla litomyšlským biskupem slavnostně vysvěcena hradní královská kaple. Vynikající postavení u dvora Jírovi z Roztok umožnilo vystavět si sídlo, jaké do té doby neměl žádný z mužů jeho stavu a jež některými vlastnostmi předčilo i hrady královské, včetně Pražského. Skvělá architektonická a umělecká úroveň Krakovce i jeho srovnání se soudobými stavbami Václava IV. vypovídají o tom, že Jíra využil královské stavební hutě, která v tomto období působila rovněž na nedalekých panovníkových hradech Žebráku, Točníku a Křivoklátě.

Pro stavbu hradu byla vybrána nevysoká ostrožna nad soutokem dvou potoků, značně převýšená okolními návršími. Mezi předhradím a vlastním hradem je zčásti ve skále tesaný příkop, přes který vedl dřevěný most, jehož poslední část u hradu byla padací. Hlavní brána byla umístěna v gotické věži, kryté sedlovou střechou, vedle ní se nacházela branka pro pěší. Nad klenutým průjezdem byla světnice pro vrátného a nad ní zvonička. Branou se vstupovalo na parkán, uprostřed něhož jsou zbytky dvoupatrové podkovovité věže s 3 metry silným zdivem. Tato věž byla hlavním obranným prvkem hradu, ale svou výškou nepřevyšovala paláce. Pod baštou je ve skále vytesaný sklep, který sloužil jako vězení a hladomorna. Po levé straně věže se nalézala hradní studna. Do vnitřního hradu se vcházelo z mezibraní 2. branou (též jednopatrovou). Panské byty a rytířské síně byly v rozsáhlém dvoupatrovém paláci, jenž tvoří svým půdorysem písmeno U. Obytné části hradu tím daly vzniknout protáhlému nádvoří, které bylo na severu uzavřeno rovnou stranou obranné věže. Hrad byl vybaven i rozsáhlými podzemními prostory, do nichž vedla z vyšších pater skrytá kruhová schodiště.

Dodnes stojí jižní a východní křídlo paláce v celé své výši ve stavu velmi dobře dochované zříceniny. Nejpřekvapivější je úplné vynechání hradby kolem vnějších průčelí paláce, jehož velká okna v patrech i přízemí hleděla nekryta přímo do protějších strání. Opevnění v těchto místech symbolicky obstarávala nízká parkánová zídka, která dávno zmizela beze stopy.

Nápadné potlačení obranné složky je jedním z nejtypičtějších znaků Krakovce. Celá koncepce stavby byla podřízena požadavkům její obytné funkce. Postupné zanikání pevnostního rázu lze pozorovat i u jiných hradů doby Václavovy, ale žádný z nich se tolik nepřiblížil charakteru zámků, jako Krakovec. Tento vývoj byl rázně přerušen husitskými válkami a opevnění hradů se opět na dlouho stala potřebnými.

Krakovec byl vybaven jako přepychové sídlo prominentního člena královského dvora. Palác byl podstatně větší než císařský palác na Karlštejně a obsahoval krom sklepů 26-27 místností (každá s jiným půdorysem), jež poskytovaly do té doby neobvyklé soukromí. Komfort zajišťovalo vytápění krby, velká okna a samostatné vchody z pavlačí (nesených na krakorcích), obíhajících v obou patrech všechna nádvorní průčelí. Kromě obytných, provozních a úložných prostor byl v paláci ještě velký reprezentační sál osvětlený čtyřmi velkými okny a kaple. Mimořádnost paláce spočívala rovněž ve velkém počtu kleneb a jejich výtvarné hodnotě. Nejméně 1/3 místností byla klenuta křížovými žebrovými klenbami, a to i v suterénech, jejichž význam v rámci celé budovy musel být podružný. Většina kleneb je zvláště pozoruhodná tím, že jejich žebra dole nevybíhala vždy přímo z konzol, jak je obvyklé, ale často ze zcela jiných, až překvapivých míst. Projektant vedený zvláštním, výtvarně téměř výstředním názorem, záměrně volil jiné poloměry klenebních oblouků, než bylo zapotřebí, nebo sestrojoval klenební obrazce půdorysně odlišné od komnat, do nichž je vkládal. Toto svérázné pojetí je projevem dvorské stavební hutě Václava IV., uplatněným rovněž v tzv. Sloupové síni Pražského hradu. Z hlediska vývoje gotické architektury jde o jeden z vrcholů výtvarné kvality a tvůrčí vynalézavosti. Pozůstatky těchto kleneb jsou nejlépe dochovány v suterénu záp. a již. křídla paláce, ale zejména v kapli, umístěné v JV. nároží prvního patra. Dalším prvkem typickým pro královskou stavební huť je i bosování, které je zde na několika místech krásně dochováno.

Patrně nejhodnotnější místností na hradě byla kaple. Loď kaple měla půdorys nepravidelného kosočtverce a zaklenuta byla křížovými žebry. Ve východní stěně kaple byl velký čtyřboký arkýř nesený hranolovitým pilířem s hlavicí. Pilíř byl přistavěn při zdi paláce již od země a dodnes s arkýřem tvoří ozdobný prvek hradu na východním křídle. Arkýř měl čtyři malovaná nebo barevná okna a sloužil jako presbytář. Na stěně kaple bylo devět fresek ze života Panny Marie, znatelných ještě r. 1851.

Životní osudy Jíry z Roztok jsou obdobné osudům jiných oblíbenců krále Václava IV. pocházejících převážně z řad nižší šlechty a měšťanů. I on se vynořuje náhle z písemných pramenů, stoupá k nejvyšším úřadům, aby po přesáhnutí zenitu své kariéry klesal zpět do neznáma, když ztratil podporu krále a zadlužil se ve válkách proti Panské jednotě. Tímto je v r. 1410 Jíra z Roztok donucen hrad prodat Jindřichu Leflovi z Lažan, praotci svobodných pánů Bechyňů z Lažan. Také Jindřich Lefl náležel k bližším společníkům Václava IV. a záhy se naklonil i k učení Jana Husa. Období držby hradu panem Leflem patří k nejvýznamnějším v historii Krakovce. Právě odlehlý hrad se stal v červenci r. 1414 útočištěm mistra Jana Husa poté, kdy nuceně opustil Prahu, Kozí hrádek i Sezimovo Ústí. Také tady Hus horlivě kázal a právě zde jej zastihlo pozvání na koncil do Kostnice. Po poradě s přáteli a po sepsání závěti a působivého dopisu na rozloučenou se Jan Hus dne 11. října 1414 vypravil přímo z Krakovce k záp. zemské hranici, jistě s vědomím, že se již nikdy nevrátí.

Po smrti Václava IV. se Jindřich Lefl z Lažan, někdejší Husův ochránce, ostřeji ohrazoval proti husitům a po vypuknutí revoluce již stál na straně katolického panstva. Proti svým někdejším souvěrcům neváhal vytáhnout i se zbraní. V bitvě pod Vyšehradem 1. listopadu 1420 byl těžce zraněn a zemřel po přenesení do svého stanu.

Za Lefla vznikl pod hradem hospodářský dvorec. Po Leflovi zůstali dva synové, z nichž Krakovec držel Hynek. Od r. 1425 seděl na Krakovci Ondřej Špalek ze Slatiny, purkrabí Libštejnský, který jej dále pronajal bratrům Gutům z Dubjan. Po smrti Hynka Lefla na Krakovec uplatnil nárok jeho bratr Jan Lefl Bechyňka. Soud mu jej nakonec přiřkl a ten jej r. 1437, prodal Janu Blehovi z Těšnice. Bleh byl r. 1424 táborským hejtmanem a r. 1426 byl zvolen spolu s Prokopem Holým hejtmanem táborského vojska. Od syna Jana Blehy hrad získal Jan Vlk z Miletic. Od něj jej r. 1443 získali Albrecht z Kolovrat na Bezděkově a Jaroslav Plichta z Žirotína. R. 1445 přepustil Jaroslav Plichta svůj díl Krakovce Albrechtu z Kolovrat. Albrecht se zde usadil a založil rodovou větev Krakovských z Kolovrat. Tento rod vlastnil Krakovec plných 100 let a provedl zde na přelomu 15. a 16. stol. nevelké úpravy, jak dnes dokládají zejména zvětšená okna s přetínavou profilací v patře paláce mezi branami. Vpodstatě celé období jejich správy bylo poznamenáno rodinnými i sousedskými spory, což se odrazilo i v částečném úpadku hradu. Jedním z významnějších představitelů tohoto rodu byl v l. 1501 - 1510 Jinřich Krakovský z Kolovrat, který byl sudím královského dvora a za něhož se v podhradí postavil pivovar.

Po Krakovských z Kolovrat r. 1548 přišli Lobkovicové. První z nich byl nejvyšší zemský sudí Jan starší z Lobkovic na Zbirově. Lobkovicové v l. 1548-65 hrad opravili, rozšířili hospodářské budovy v předhradí a palác opatřili renesančními štíty. R. 1565 byl hrad prodán Janu Újezdeckému z Červeného Újezda a ten jej r. 1570 prodává Kryštofu Jindřichu Krakovskému na Všesulově.

R. 1588 prodává zadlužený Kryštof hrad Radslavovi ze Vchynic na Teplici. Od r. 1589 držel hrad strýc Radslava, místokomorník Českého království Jaroslav Ze Vchynic na Drástech. Poté hrad přebírá Jiří ze Vchynic. Za Jiřího z Vchynic vypukly v zemi stavovské nepokoje a r. 1620 hrad vyplenila bavorská armáda táhnoucí od Plzně. V r. 1623 byl Jiří Vchynský odsouzen ke ztrátě majetku za účast na stavovském povstání. Zkázu hradu pak dokončili v l. 1631 a 1634 Sasové. Třicetiletá válka znamenala pro Krakovec velký úpadek. Hrad přestal být obýván a zcela zpustl. R. 1646 potomci Jiřího Vchynského prodali zadlužené panství Františku Matyáši Karlu Šternberkovi na Libochovicích. Po jeho smrti byl hrad r. 1651 prodán Karlu Heřmanu Kocovi z Dobrše. Hrad byl stále neudržovaný a neobyvatelný. Teprve když r. 1660 koupil hrad Ota Jiří Halversen z Halvershaimu, který zahájil generální opravu hradu. Střechy byly při opravě opatřeny červenými taškami, podle nichž se hradu začalo říkat "Červený zámek". Poté byly opraveny a upraveny i interiéry. Celá oprava trvala až do r. 1720, kdy byl opět připraven k obývání. (Název Červený zámek přešel i na ves a užívalo se jej až do r. 1920, kdy byl na žádost obce opět změněn na Krakovec.)

Helversonové drželi Krakovec do r. 1715, kdy jej pro dluhy prodali Karlu Josefu Hildeprantovi z Ottenhausenu na Zhoři. Jeho syn přikoupil i Slabce a přenesl sem správu panství i když Krakovec byl již opraven a byl obyvatelný. V dobrém stavu se Krakovec udržel až do léta r. 1783, kdy zcela vyhořel. Osudný požár způsobený bleskem znamenal již neodvratný začátek rychlé přeměny hradu ve zříceninu, uspíšené i přenesením správy panství do pohodlnějšího zámku ve Slabcích. Je s podivem, proč tehdejší majitel Krakovce Karel Hildeprant se nepostaral o opravu, i když patřil k zámožnému panstvu a oprava by nebyla příliš nákladná. Jeho náboženské přesvědčení jej patrně poutalo více k věcem církevním a o světské památky se příliš nestaral. Navíc byl německého původu, a proto neměl vztah k hradu, jenž patřil k české historii.

V r. 1847 koupil panství s Krakovcem Hugo Nostic z Rieneka na Hřebečníkách a od něj jej r. 1866 získal kníže Alex Croy-Dülmenn. Ani žádný z těchto majitelů nejevil zájem o záchranu hradu a tak ten chátral dále. R. 1855 došlo ke zřícení arkýře kaple a záhy nato hrozilo sesutím celé východní křídlo paláce. To pak bylo v r. 1883 barbarsky strženo pomocí dynamitové nálože a kámen byl použit jako stavební materiál.

R. 1914 se v Rakovníku ustanovil Komitét pro záchranu zřícenin hradu Krakovce, který ještě v průběhu 1. svět. války bezprostředně přistoupil k sanačním pracím. V záchraně stavby pokračoval po r. 1924 Klub českých turistů, který Krakovec získal již r. 1915 z pozůstalosti rodiny Croy-Dülmenn, a r. 1952 se vlastníkem stává československý stát. Dnes je správcem státního hradu Památkový ústav středních Čech v Praze, který provádí další nutnou konzervaci způsobem, který odpovídá prvořadé hodnotě díla.

Hrad Krakovec byl vyhledáván i filmaři. V r. 1977 zde byl natočen pohádkový muzikál pro děti "Ať žijí duchové". Dále se zde natáčely některé scény z pohádky "Princ a Večernice".

Děkujeme kastelánovi z hradu Krakovec za spolupráci a poskytnutí materiálů potřebných pro tvorbu článku o tomto hradu, jakož i za krásnou prohlídku hradu.