KROMĚŘÍŽ - podrobně
Barokní zámek
V polovině 13. století vystavěl biskup Bruno ze Schaumburka své opevněné sídlo na starším základě uvnitř hradeb města. Další olomoučtí biskupové si z něj během staletí upravili svou přední rezidenci. V 16. století jej dal renesančně přestavět Stanislav Turzo na čtyřkřídlovou budovu s nádvořím. Třicetiletá válka Kroměříž citelně zasáhla. Její slávu obnovil biskup Karel z Lichtenštejna - Kastelkorn, který začal roku 1686 budovat barokní zámek podle projektu F. Lucchese a G. P. Tencally. Po požáru města v roce 1752 dostal zámek nové zakončení, římsy, krovy a krytinu. Adaptace zasáhly i interiéry, k jejichž výzdobě byli přizváni nejpřednější mistři 18. století. Zasypání příkopu roku 1832 zámecké budově značně ublížilo. V letech 1848 - 1849 se stal zámek středem pozornosti celé monarchie : byl sem přeložen 1. ústavodárný rakouský říšský sněm (původně ve Vídni, který se sešel 22. 7. 1848, byl v říjnu pro revoluci rozpuštěn), a to na návrh F. Palackého. Pro návrhy omezení práv šlechty a zrušení trestu smrti nakonec 7. 3. 1849 vláda Josefa I. a ruského cara Alexandra I. Na přelomu 19. a 20. století byl zámek upravován. Vážně jej ohrozil požár v roce 1945, ale nerozšířil se. Majetkem olomouckých arcibiskupů zůstal zámek až do roku 1949. Mohutná dvoupatrová budova s půdním polopatrem na půdorysu čtyřúhelníka, rozšířeného na nárožích o bastionové rizality. Uprostřed dispozice je čtvercový dvůr. Střízlivému zevnějšku dodává charakteristický ráz členění plochými toskánskými pilastry, jež nesou triglyfové kladí. Celý zámek je příkladem stavby zachovávající konzervativní, ještě renesanční půdorys, který svazuje všechny části v jediný blok, aniž by odrážel členění interiéru. Z hmoty vystupuje dominanta hranolové věže, zakončená oktogonem a barokní bání. V přízemí zahradního traktu se štukami, malbou a mozaikou zdobená sala terrena. Nejreprezentační místnosti má 1. patro. Po monumentálním schodišti se vystupuje do Lovecké síně s trofejemi a kulečníkem, odtud do růžového salónu a přes Carský salónek do Poradní síně, vyzdobené portréty předních biskupů. Následuje Trůnní sál, který je spolu s malou jídelnou vyzdoben velmi působivou panelovou galerií obrazů. Vyvrcholením prohlídky 1. patra je Sněmovní sál, dějiště Kroměřížského sněmu z let 1848 - 1849, s bohatou štukovou výzdobou (stejně jako v 9 sousedních sálech) M. A. Kellnera a nástropní malbou (na původně jediném velkém plátně) s motivy antické mytologie od Fr. Adolfa z Freenthalu (1761). Cennější je však rokoková nástropní klenbová malba od F. A. Maulbertsche v Manském sále s tématikou z dějin biskupského lenního zřízení (1759). Prostory knihovny vymaloval v téže době J. Stern, který se spolu se sochařem Fr. Hiernlem podílel i na výzdobě zámecké kaple. Salu terrenu vyzdobili B. Fontana (štuky) a P. A. Pagani (malby). Všechny sály 1. patra vynikají cenným, výborně zachovaným mobiliářem, nákladným čalouněním, zlacením, jemností štuku a řezeb a pozoruhodnými lustry. Ve druhém patře zámku je umístěna zámecká galerie. Jádro tvoří Lichteštejnská sbírka z 2. poloviny 17. století, jejíž díla pocházejí z týchž pramenů jako díla v pařížském Louvru a má proto ojedinělá světová díla velkého významu, jako jsou Tiziánův Apollo a Marsyas, malby L. Cranacha, J. Bassana, P. Veroneseho, D. Tenierse, J.Breughela st., A. van Dycka, J. K. Lišky a F. A. Maulbertsche.
