KUNŠTÁT - podrobně
Renesanční, barokně upravený zámek
Hodnotný zámek velmi složitého vývoje a uspořádání na konci terénního hřbetu opodál od městečka. Stojí na hraně strmého svahu a z ostatních stran ho chránil příkop, jenž je na jihu zasypán a přeměněn na zahradu. Přes barokní vzezření je v zámku z velké části uchována hmota hradu a renesančního zámku, které dnešní stavbě předcházely. Nejstarším předchůdcem kunštátského zámku byl hrad. Ten měl dispozici lichoběžníka vymezeného masivní hradbou a byl sídlem Kuny z Kunštátu, jenž se po něm psal roku 1279, hrad se však poprvé výslovně připomíná až v r. 1360. Podle Kuny bylo nazváno i městečko Kunštát či Kunino Město. Kunův otec Gerhard pocházel ze Zbraslavi u Rosic a v letech 1236 - 40 byl purkrabím v Olomouci.Z tohoto rodového sídla později vzešel významný rod moravské šlechty. Od Kunštátu odvozují svůj původ i všechny vedlejší větve rodiny pánů z Kunštátu jak v Čechách, tak i na Moravě, a to rodina jevišovická, lestnická, stařechovická, lysická, boleradská, poděbradská i knížata münsterberská, která byla přímými potomky krále Jiřího z Poděbrad (t 1471), nejslavnějšího člena rodu.
Dosud se soudilo, že hrad vystavěl Kuna v raně gotickém slohu krátce před rokem 1280, ale objev pozdně románských detailů pod arkádou zámeckého nádvoří ukazuje na osídlení okolí a založení hradu nejpozději v polovině 13. století. Otlučením omítky na průčelí původního paláce vystoupily nejen gotické portály a jizvy po krakorcích pavlačí, ale i čtyři pozdně románská okénka a portál. Patří k místnostem patra paláce a zevnitř je překryly dodatečně vložené gotické valené lomené klenby. Svislá spára (zhruba v půlce průčelí) vyznačuje rozsah paláce, který měl na jižní straně asi ještě další místnost. Objevem unikátně dochovaného paláce se Kunštát zařadil mezi naše nejstarší šlechtické hrady.
Kunštátské panství, tedy i hrad, zdědil na základě rodinných smluv po r. 1408 Boček z Kunštátu a z Poděbrad, děd pozdějšího českého krále Jiřího. Boček však v r. 1417 zemřel a jeho synové Boček a Viktorín spravovali majetek společně. Koncem 14. a počátkem 15. století byl hrad podstatně rozšířen, zvětšil se hradní palác spolu s věží a předhradím. Na palác navázala vrcholně gotická přístavba ukončená u románské čtyřhranné vstupní věže při severní obvodní zdi, z níž se v upravené podobě zachovala dvě podlaží. Gotický palác se v její blízkosti výrazně zužoval, a tím umožňoval výjezd do nádvoří.
Když v r. 1427 zemřel Viktorín, byl jeho syn Jiří teprve šestiletý. Jeho poručníkem se stal Heralt z Kunštátu a z Lestnice, který spravoval hrad Kunštát. V období pozdní gotiky vznikl ještě jižní trakt přiléhající ke studni a rozsáhlé vnější opevnění. Důvodem k opevňovací aktivitě bylo dobytí hradu vévodou Albrechtem, zeťem císaře Zikmunda, v roce 1436. Poručník Jiřího z Poděbrad, Heralt z Kunštátu a Lestnice, totiž ze svých hradů podnikal kořistnické nájezdy. Jeho zrádné zajetí a poprava v Brně roku 1444 vyvolaly nové boje, do nichž se zapojila většina příslušníků rozvětveného rodu.
Nedospělých sirotků se ujal Jiří z Kunštátu a z Poděbrad, který se stal po r. 1448 majitelem Kunštátu a jenž také hrad znovu podstatně přestavěl; Kolem hradu byl okolo poloviny 15. století zřízen parkán, jehož části stojí na západě a východě, a okružní val dostal kontreskarpovou zeď. V severovýchodním nároží hradu vznikla nová branská budova, kterou zachytil plán würtemberského důstojníka Nicolaie z let 1710 - 20. Vstup do ní vedl ze severního předhradí přes dlouhý most. Hřbet před příkopem přehrazovala silná štítová zeď ukončená na východním konci hranatou Poděbradovou věží, jejíž jedna hrana je jako břit vytažena ve směru ohrožení. Ke zdi se současně připojilo předhradí s převážně renesanční zástavbou. Pouze na východě je do ní zakomponováno pozdně gotické křídlo s průjezdem opatřeným drážkou pro padací mříž. Vstup je renesančním bosovaným portálem s přetahovanými pásy, nad nímž je nečitelná reliéfní deska s erbem Kunštátů.
Jiří držel hrad i po r. 1458, kdy byl zvolen českým králem. V r. 1464 předal Kunštát svému příbuznému Pročkovi z Kunštátu a z Opatovic.
V r. 1520 prodal poslední majitel z rodiny pánů z Kunštátu Ludvík Zajímač z Kunštátu a z Jevišovic kunštátské panství Vilému z Pernštejna, za něhož prodělalo mimořádné úpravy předhradí. V r. 1529 koupil panství a hrad Jan Černčický z Kácova, v jehož rodině však zůstaly jen do r. 1558. V r. 1562 je získal Jan Fridrich z Hardeku. V 16. a počátkem 17. století se pak majitelé hradu často střídali.
Renesanční přestavby započali již Černčičtí z Kácova (1529-58). Do roku 1590 je dokončili hrabata z Hardeka. Půdorys hradu byl dotvořen do trojkřídlé podoby, přičemž nádvoří bylo otevřeno vybořením střední části hradby a v jihozápadním koutě nádvoří vzniklo věžovité schodiště. Zřízení zahrady na zasypaném jižním příkopu proměnu v zámek dovršilo, úpravy se však nedotkly předhradí.
Velmi pohnutá i pro Kunštát byla 20. léta 17. století, jež jsou v místní tradici spojována s pobytem Jana Ámose Komenského na zdejším zámku. Štěpán Šmíd z Freyhofenu, majitel panství, nebyl pro svou věrnost císaři Ferdinandu II. postižen konfiskacemi. Jako kalvinista však musel odejít ze země a nakonec byl nejrůznějšími intrikami stejně zbaven zámku i panství. Poté se jejich majitelé střídali, až je v r. 1678 získal Jan Maxmilián z Lamberka. Hrabě Kašpar Fridrich z Lamberka okolo roku 1680 většinu objektu barokně upravil. Zámek zvýšil o jedno podlaží, vystavěl pod chodbou prvního patra arkádu a upravil fasády. Jejich podobu s převážně horizontálním členěním kordonovými římsami a pilastry jen na středním křídle ukazuje vyobrazení na konvici z konce 17. století. Při přestavbě byla ponechána podstatná renesanční část zámku, stejně jako hranatá věž z někdejšího hradu. V první barokní fázi byla zřízena také honosná zámecká kaple, v druhé most přes příkop (datován 1734) do čestného dvora (nádvoří).
Dnešní vzhled s vysokým pilastrovým řádem a bohatě řezanými (neprofilovanými) šambránami oken je již klasicistní a pochází z přelomu 18. a 19. století. Klasicistní úpravy prováděli již Honrichsové, z nichž Kuno zřídil v převážně renesančním předzámčí pozoruhodnou slepou arkádu a pseudogotický altán zahrady.
Počátkem 20. století byl zámek upravován znovu; v romantickém stylu byla přebudována hradní brána, původní obvodové hradby se změnily v terasy a vzniklé prostory byly parkově upraveny. Také interiér dostal romantický ráz. Posledními majiteli zámku v 19. a 20. století byli Coudenhoveové. Dnes je zámek státním majetkem a slouží jako depozitář Moravského zemského archivu.
