BRUNTÁL - podrobně
Renesanční zámek
O vzniku bruntálského hradu, předchůdce dnešního zámku, který stál v severozápadním nároží původní městské zástavby, víme jen málo. Naproti tomu založení Bruntálu, který byl kdysi královským městem nadaným horním právem, spadá podle uničovské listiny, vydané králem Přemyslem Otakarem I. již před r. 1223. Středověký stavební komplex byl obehnán hradební zdí, sledující půdorys dnešního zámku. Na západě a severu tvořilo jeho opevnění část městských hradeb, které vznikly současně s hradem. Celek byl chráněn příkopem a parkánem i ze strany města. Založení hradu současně s městem můžeme vyloučit. Archeologové dokládají osídlení této plochy ve 2. pol. 13. stol.Při dělení Bruntálska v r. 1405 se hrad ještě neuvádí, r. 1467 se po Bruntále již píše Jan z Vrbna, jehož rod držel město v zástavě. První zmínku o hradu v Bruntálu nacházíme až r. 1506 ve smlouvě o prodeji bruntálského panství krnovskou kněžnou Barborou a jejím spoluvládcem Jiřím ze Šelmberka a na Kosti Janu a Hynkovi z Vrbna, synům příslušníka staré slezské šlechty Jana z Vrbna; ten držel bruntálské panství v zástavě již v l. 1476 a 1496. Přesídlení pánů z Vrbna do Bruntálu způsobila jednak okolní naleziště drahých kovů, jednak také výstavnost města samého. Koupí získali páni z Vrbna doly na zlato, stříbro, měď i olovo a rozsáhlou lesní držbu.
Potřeba reprezentace vzmáhajícího se šlechtického rodu, kterému plynuly příjmy z rudných nalezišť i z dalších hospodářských podniků, zde sehrála roli vůdčího činitele při celé řadě přestaveb. V r. 1556 došlo k přestavbě hradu. Tehdy se Jan starší z Vrbna dostal do konfliktu nejprve s poddanými a posléze i s městem Bruntálem právě pro zamýšlenou přestavbu. Protože se bruntálští měšťané postavili na stranu revoltujících nevolníků, ztratilo město po potlačení vzpoury všechna svá práva a stalo se poddanským. Jeho práva obnovil až syn Jana staršího Bernard z Vrbna v r. 1568.
Přestavěný hrad zachycuje kresba Bruntálu z r. 1579 na mapě bruntálského panství. Šlo zřejmě o menší objekt s hradním palácem při západní městské zdi, jenž byl od města oddělen vysokou zaoblenou hradební zdí. Palác byl tehdy již zřejmě vícepatrový a částečně podsklepený a i hospodářské budovy při severní zdi, původně patrně dřevěné, byly nahrazeny kamennými.
K větším změnám došlo na hradě až za Janova syna Hynka staršího z Vrbna, který zaujímal významné postavení mezi slezskou šlechtou, neboť zastával úřad opavského zemského hejtmana a v r. 1589 se stal dokonce moravským zemským hejtmanem. Byl horlivým vyznavačem Lutherova učení. V r. 1592 dal v zámku zřídit protestantskou tiskárnu, v níž se tiskly převážně postily, modlitební knihy a texty písní v českém jazyce. Pro poddané vydal v témž roce luterský církevní řád, a tím zdůraznil oficiálnost luterského náboženství na svém panství. Hynek starší z Vrbna dal nejdříve prodloužit starý hradní palác až k průčelní hradbě, jak je zřejmé z nestejné úrovně podlaží, a hlavně z plánů pořízených před přestavbou v r. 1766. Ve směru pozdně gotické hradby začal budovat nový palác, který zaujímal přibližně západní polovinu průčelí, obráceného k městu. Pro stísněnost nádvoří byl nucen stavět jej vně hradby, která se tak stala jeho nádvorní opěrnou zdí. Za Hynka vznikla na průčelní straně arkádová galérie, později - zřejmě za jeho nástupce Jana mladšího z Vrbna - zazděná. Zmíněnými přestavbami se postupně gotický hrad měnil v renesanční zámek.
Hynkova smrt v r. 1596 přerušila pravděpodobně na čas stavební práce, které se pak naplno rozběhly až na přelomu 16. století. Jan mladší navázal na průčelní palác, který dostavěl po celé délce hradby. V této novostavbě byla v přízemí zřízena skromná kaple (první zmínky o ní jsou z r. 1630). Rozdíl obou stavebních etap byl dobře patrný z nestejné úrovně obou podlaží, která musela být vyrovnána schodišťovou věží, vestavěnou do středu průčelí. Za této přestavby dostala konečnou podobu i věž na nádvoří zámku. Hospodářské budovy při severní hradbě byly strženy a byl vybudován další palác, přizpůsobený výškou okolní zástavbě. Nádvoří bylo dokola obehnáno souvisle na sebe navazujícími, avšak přece jen značně nesourodými stavbami, které představovaly výsledky jednotlivých stavebních etap. I zde se stavebně pokusil sjednotit tuto slohovou směsici vybudováním jednopatrových arkádových ochozů, obíhajících téměř celé nádvoří. Byly také upraveny interiéry starého gotického paláce, o čemž svědčí klenby v jedné z jeho místností. Všechny tyto úpravy byly zřejmě ukončeny před r. 1608, kdy Jan mladší z Vrbna zemřel a správy panství se ujal jeho syn Hynek mladší, který značně rozšířil své pozemkové vlastnictví sňatkem s dcerou Karla staršího ze Žerotína. Zhoršující se hospodářská a politická situace v zemi dávala však jen málo možností k dalšímu zvelebení sídla. V té době byl zámek natolik výstavný, že se stal vhodným sídlem významného šlechtického rodu, který stále častěji zasahoval do společenského dění na Moravě. Bruntálský zámek byl skoro v celé své historii místem častých politických jednání a návštěv významných politických osobností. Již roku 1515 zde byl polský král Zikmund I., bratr českého krále Vladislava II. Jagellonského, roku 1577 císař římský a český král Rudolf II. Roku 1608 a opět 1611 Rudolfův bratr a nástupce Matyáš, 1620 "zimní" král Fridrich Falcký, atd.
V r. 1617 zakoupil zdejší zadlužené panství od Hynkova syna Jan z Vrbna z vedlejší heraltické větve. Za aktivní účast ve stavovském odboji v 1. 1618-20 mu však bylo panství zkonfiskováno a za 200 000 zlatých prodáno řádu německých rytířů do osobního majetku velmistra řádu, jímž byl tehdy bratr císaře Ferdinanda II. arcivévoda Karel. Velmistra v jeho správě zastupoval od r. 1625 místodržitel.
Hospodářská situace na panství nebyla v té době nijak příznivá, a proto nedovolovala provádět ani nejnutnější údržbu zámecké budovy. Také třicetiletá válka zanechala na ní stopy. Obranné úpravy, které provedl tehdejší místodržící Jiří Vilém z Elkershausenu, nepřispěly v podstatě k větší obranyschopnosti města, jež v r. 1626 dobyli Dánové. Ti byli sice císařskými již v následujícím roce vypuzeni, avšak v r. 1642 obsadili Bruntál Švédové, kteří jej drželi s přestávkami až do r. 1650. Při trojnásobném dobývání města značně utrpěl i zámek.
Teprve po uzavření vestfálského míru (1648) mohly být odstraňovány válečné škody. Rozsáhlejší opravy zámku zahájil již v r. 1652 místodržící Augustin Osvald z Lichtenštejna. Stav budovy se však zřejmě nezlepšil, spíše naopak. Zejména trhliny ve zdech ohrožovaly stabilitu jednotlivých nároží, z nichž v nejhorším stavu bylo jihozápadní. Se zabezpečováním jeho stability začal další místodržící, pozdější velmistr řádu Jan Kašpar z Ampringenu, který je znám vydáním řady patentů, zejména tzv. Velkého privilegia z r. 1672, které tento velmistr vydal pro město Bruntál. V něm potvrdil Bruntálu jeho práva, obyvatelům Bruntálu povolil volnost stěhování po panství a zrušil roboty, které byly zavedeny až po třicetileé válce. Zabezpečovací práce na zámku se protáhly až do 70. let 17. stol. Bruntál jako komorní komenda byl přímým vlastnictvím velmistra řádu, který však na zámku pobýval jen zřídkakdy, a tak vedle místodržitele zde žilo vždy několik řádových rytířů. Opravy provedené za Ampringena zahladily zřejmě nejhorší stopy válečných let, a proto stavební práce až do začátku 18. stol. utichly. Tehdy se však již opět začaly projevovat staré závady a také stoupající význam bruntálského panství přinutil místodržitele k úvahám o přestavbě zámku. Uvažovalo se i o výstavbě nového panského sídla, a dokonce byl vypracován jeho projekt ve tvaru podkovy, který navrhl vídeňský architekt a řádový stavební inspektor Ludvík Sebastian Kaltner. Nakonec však Kaltnerův návrh z finančních důvodů ztroskotal.
Války o dědictví rakouské přerušily všechny stavební záměry. V krátkém mezidobí míru připravil nový projekt krnovský stavitel Jiří Bedřich (Georg Fridrich) Gans, který pro řád pracoval již při projektování poutního kostela na Uhlířském vrchu u Bruntálu. Došlo však jen ke stržení průčelní schodišťové věže. Sedmiletá válka (1756-1763) opět přerušila stavební činnost. Stále se opakující snahy místodržitelů - zejména Wildensteina a domácího komtura Riedheima - začít v nejbližší době s přestavbou zámku přinesly své ovoce. Ještě v průběhu války, v r. 1761, jmenoval velmistr Karel Alexandr Lotrinský komisi, která měla zjistit stav zámecké budovy. Po získání potřebných informací však souhlasil pouze s přestavbou, která začala v r. 1766 a při níž objekt dostal dnešní podobu.
Projektem a řízením přestavby byl pověřen mladý architekt František Alexandr Neumann, syn bruntálského důchodního, který zřejmě navázal na všechny předchozí projekty. Přestavba sledovala vedle reprezentačních potřeb zejména praktické cíle. Vyrovnáním podlaží do jedné roviny a symetrickým členěním nových okenních otvorů se sjednotil venkovní vzhled stavby, což umožnilo rozvinout za použití řady oblíbených výzdobných prvků zejména na průčelním a severním křídle bohatě členěnou, monumentálně působící fasádu. Sjednocením podlaží v patrech budovy byly odstraněny rozdíly ve výškách místností a to umožnilo uspokojivě vyřešit komunikace probíhající celou budovou. Pozornost byla věnována i reprezentačnímu hlavnímu vstupu, počínaje honosným portálem ve středu průčelí a konče přístavbou mohutného schodišťového traktu v nádvoří budovy. Při výzdobě interiérů byla věnována mimořádná pozornost 1. patru. Rovněž i zámecká kaple doznala podstatnější změny. Byla vysvěcena již v r. 1767, v době, kdy stavební činnost byla v plném proudu.
Přestavba zámku byla v podstatě ukončena v r. 1769, avšak vnitřní úpravy probíhaly téměř do konce století, zejména umělecká výzdoba jednotlivých salónů, na níž se podílela řada umělců. Například návrhy na úpravu hlavního portálu, rokokových kamen a krbů, honosných mříží a svítidel pocházejí od stavitele Johanna Christiana Habiga z Janovic u Rýmařova, krby z umělého mramoru osadil sochařský mistr Karel Parsch; autoři štukové řezbářské a malířské výzdoby nejsou známi.
Touto přestavbou dostal bruntálský zámek svou nynější podobu: stojí na půdorysu ve tvaru tupoúhlého trojúhelníka s mírně zaoblenou přeponou průčelí, obráceného směrem k městu, jemuž dominuje svou mohutnou, navenek nepříliš členěnou hmotou. Průčelí podobně jako severní křídlo zámku mají ozdobnou fasádu, členěnou pilastry, kdežto západní křídlo je hladké. Nádvoří, jehož tvar ve zmenšeném měřítku sleduje půdorys budovy, je mnohem členitější, malebně oživeno renesančním rytmem jednoposchoďových arkád, obíhajících celý jeho obvod, přerušených jen výraznou dominantou štíhlé věže s barokní helmicí a těžkou hmotou schodišťového traktu.
Bruntálský zámek se měl po provedení vnějších a vnitřních úprav stát jedním z reprezentačních řádových sídel. Na konci 18. stol. se v něm začal rozvíjet i čilý kulturní život. Za místodržitele hraběte Thiirheima vznikla zámecká kapela a od r. 1795 působil na zámku dokonce ochotnický divadelní soubor, pro jehož potřeby byl adaptován divadelní sál z původních koníren v již. křídle.
Také vnitřní vybavení bruntálského zámku prošlo v průběhu staletí složitým vývojem. O uměleckém bohatství pánů z Vrbna se zachovalo jen málo zpráv. V konfiskačním protokolu bruntálského panství je uváděno několik vybraných souborů nábytku, skla a porcelánu. Během 17. stol. již nebylo vnitřní zařízení nijak obohaceno, neboť hospodářská situace po třicetileté válce nedovolila novému majiteli, který na zámku pobýval jen málokdy, ani potřebné stavební opravy chátrající budovy. Po provedení přestavby zámku ve 2. pol. 18. stol. vyžadovala navenek honosná a úpravná budova odpovídající zařízení vnitřních prostor. Již během přestavby byly zpracovány návrhy na úpravu interiérů slavnostního 1. patra, dnes uložené v řádovém archívu ve Vídni, z nichž se pro nedostatek finančních prostředků kromě dnešního audienčního, kapitulního a hlavního sálu již nic nerealizovalo. Navrhovaná výzdoba předpokládala vedle běžných a ve většině sálů provedených štukových ozdob bohatou freskovou malbu, která měla zahrnout strop schodiště a zámecké kaple, hojné využití goblénů a orientálních koberců. Do několika sálů bylo navrženo dřevěné táflování, jež se realizovalo pouze v audienčním sále. Vnitřní vybavení nábytkem a uměleckými předměty krátce po přestavbě bylo chudé, jak se dovídáme z prvního zámeckého inventáře, zejména v porovnání se zařízením jiných řádových sídel.
Obrazovou kolekci představovalo v té době jež několik desítek portrétů řádových představitelů, početnější byl soubor nizozemské malby, zahrnující krajiny, zátiší a žánrové výjevy. Malé galérii bylo vyhrazeno několik místností 2. patra. Značně získala i zámecká kaple. Zde byly při přestavbě sjednoceny dva menší sály v monumentálně pojatý rokokový prostor a jemu plně odpovídalo i vnitřní vybavení čtyřmi rozměrnými plátny s biblickými náměty od českého barokního malíře Jana Jablonského.
Na konci 18. a na začátku 19. stol. byly zámecké sály vybaveny nábytkem, a zejména drobnými uměleckými předměty i nádobím (nejvíce byly rozšířeny sbírky skla, cínu a porcelánu). Také založení zámecké knihovny v r. 1801 velmistrem Antonínem Viktorem Rakouským znamenalo rozšíření zámeckého inventáře. Již v době jeho úřadu čítala několik set svazků. Byla umístěna v původní jídelně v severním nároží prvního patra, protože se však rychle rozrůstala, byly pro ni postupně upraveny i dvě sousední místnosti. Celkem tu bylo shromážděno po dobu řádové správy 23 000 svazků.
V r. 1816 bylo sídlo velmistra řádu přeneseno do Bruntálu, kdežto ústřední hospodářská správa řádových statků byla soustředěna ve Vídni. Ještě do r. 1820 vedl správu velmistrovských statků místodržitel, v následujícím období byla tato funkce v rámci reorganizace řádové správy zrušena. Během 1. pol. 19. stol. došlo k dílčím stavebním úpravám zámku, neboť stav některých sálů již nevyhovoval změněnému vkusu a požadavkům doby. V r. 1846 se přikročilo k renovaci několika sálů 1. patra a přitom byla také restaurována řada obrazů zámecké galérie, která se rozrostla o další portréty představitelů řádu.
V 2. pol. 19. stol. nedošlo ve výbavě zámeckých interiérů k podstatnějším změnám. Obrat nastal teprve na sklonku 19. stol. nástupem nového velmistra řádu arcivévody Evžena, který si Bruntál zvolil za jedno ze svých sídel. Byly provedeny menší stavební úpravy vlastní zámecké budovy, avšak celkově nebyl její původní barokní ráz narušen. Například v sousedství audienčního sálu dal zřídit kapitulní sál s portrétní galérií velmistrů řádu, v sz. křídle pak loveckou zbrojnici, kde byly soustředěny vzácné lovecké zbraně a trofeje. Rovněž na jeho podnět upravil opavský malíř Pavel Assmann v 1. 1899-1900 freskové malby v tanečním sále. Na nádvoří byla vybudována honosná kašna z původních renesančních dílů a na zdech byly umístěny kamenné znaky velmistrů a místodržících.
Pozornost byla věnována také zámeckému parku, který předtím zaujímal jen dva menší prostory před hlavním průčelím zámku. Postupně byly vykoupeny parcely při sv. a sz. křídle a po odstranění užitkových a obytných budov tu byl na sklonku 18. stol. zřízen park v anglickém stylu, který měl vytvořit vhodný rámec zámecké budově. Na zdech zrušeného zámeckého pivovaru byla vybudována salla terrena, jejíž terasu zdobila kamenná barokní balustráda. Zámecké interiéry byly obohaceny o další stylový nábytek. Podstatně byla také rozšířena zámecká galérie, a to jednak nákupy, jednak svory z Evženových sídel v Insbrucku a Salcburku a z pevnosti Hohenwerfen. Tak byla na přelomu století vybudována v Bruntálu jedna z nejvýznamnějších obrazových sbírek na Moravě, která kvalitou i počtem převýšila sbírku olomouckých arcibiskupů.
Při přestavbách hradu Bouzova, který rovněž patřil do osobního vlastnictví velmistra řádu a kde se projevily snahy napodobit středověký rytířský hrad, byly postupně přemísťovány nejcennější části z bruntálské sbírky do tohoto nového velmistrova sídla, a to zejména sbírky gotického umění. Všechny přesuny velmistrova majetku byly skončeny v r. 1908. Tehdy se započalo se systematickou restaurací bruntálského obrazového fondu. Pracemi byl pověřen vídeňský malíř E. A. Dussek, který po ukončení restaurátorských prací uspořádal novou zámeckou galérii a sepsal její katalog.
V dalších letech stavební činnost na zámku utichla. První světová válka a vznik Československé republiky přinesly mnoho změn v životě řádu a rozhodly také o dalším osudu bruntálského zámku. Ten byl na základě zákona o konfiskaci habsburského majetku převzat ihned do státní správy. Nucená státní správa byla uvalena rovněž na ostatní řádové statky. Vleklý majetkový spor mezi řádem a ČSR byl vyřešen až na základě dohody mezi Republikou československou a Rakouskou republikou ze dne 7.12.1925, na základě mírové smlouvy uzavřené 10.9.1919 v Saint-Germain-en-Laye mezi Rakouskem a vítěznými státy Dohody. Spor byl vyřešen ve prospěch řádu, který byl uznán za duchovní instituci. Nadále mu zůstala zachována část zemědělské půdy a značná část lesní držby i průmyslových podniků, rovněž i zámek v Bruntálu spolu s hrady Sovincem, Bouzovem a zámkem v Dolní Dlouhé Loučce (dnes Dlouhá Loučka). K definitivní konfiskaci všeho řádového majetku došlo až v r. 1939, kdy byl rozhodnutím říšských úřadů řád zrušen. Jeho statky převzala nacistická správa, jejímž sídlem se stal bruntálský zámek.
Po osvobození Československa v r. 1945 přešel zámek do vlastnictví československého státu. Zprvu sloužil potřebám nejrůznějších úřadů a posádkové správy; v r. 1958 byl určen pro kulturní účely. Po provedení potřebných restaurátorských prací a některých dalších úpravách byla v původním slavnostním 1. patře provedena nová instalace nábytku a obrazů tak, aby co nejvíce vystihla původní stav. Od r. 1960 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Ve 2. patře, které bylo dáno k dispozici okresnímu muzeu, byly soustředěny muzejní sbírky a vybudována muzejní expozice. Dnes je bruntálský státní zámek sídlem Okresního vlastivědného muzea v Bruntále. Při okresním muzeu pracuje také skupina pro údržbu památkových objektů, která zaměřuje svou činnost na údržbu a opravu zámku. V 80. letech byl zámek restaurován. Po dlouhodobé opravě byl zámek opět zpřístupněn veřejnosti.
V romantickém prostředí zámku byly natočeny i filmové pohádky Císař a tambor a Zlatník Ondra.
Děkujeme PhDr. Tomáši Niesnerovi ze správy zámku Bruntál za pozvání a za podrobnou prohlídku zámku s odborným výkladem, včetně možnosti pořízení fotodokumentace. Děkujeme též za poskytnutí doplňujících materiálů pro tvorbu těchto stránek.
