BUČOVICE - podrobně
Renesanční zámek s unikátními interiéry
V r. 1312 se psali po Bučovicích Hartleb a Ingram z Bučovic z rodu pánů z Benešova. Ti asi vlastnili tamní tvrz, která střežila cestu z Uher k Brnu. Tvrz se poprvé připomíná r. 1369. V r. 1386 ji získal spolu s Bučovicemi Ondřej z Bludova a Nechvalína. V době česko-uherských válek se bučovického panství zmocnil hejtman uherského krále Matyáše Jan Kropáč z Nevědomí. V průběhu bojů byla tvrz patrně zničena.Stávala na západní straně návrší dodnes zvaného Hradisko, na jižním svahu kopce Kalvárie. Jak ukázaly průzkumy v r. 1940 s nálezy ze 13. století, měla typický okrouhlý tvar a její střední plochu obepínal val a příkop. Při průzkumu byly nalezeny zbytky požárem vypálené mazanice s otisky trámů a proutí, což by svědčilo o tom, že původní tvrz byla dřevěná.
Tvrz byla brzy obnovena, ovšem již v blízkosti dnešního zámku. Již v r. 1511 ji Janův syn Mikuláš Kropáč postoupil spolu s bučovickým zbožím Tasovi z Ojnic. Sňatkem s Annou z Ojnic získal Bučovice Václav z Boskovic (+ 1554), který bučovické panství hospodářsky povznesl. Po jeho smrti drželi panství jeho synové, nejprve Albrecht a pak Jan Šembera Černohorský z Boskovic. Ten však tvrz opustil a přenesl své sídlo na nově vybudovaný zámek. Tvrz pak chátrala a ve válečných nepokojích poč. 17. stol. zanikla.
Majitel bučovického panství Jan Šembera Černohorský vynikal bohatstvím i učeností. Obého dovedl využít při stavbě svého reprezentačního sídla místo staré tvrze. Se stavbou zámku začal r. 1567 a dokončil ji r. 1582. Vybral si k tomu v té době bažinatou část městečka na jižní straně náměstí (tedy na opačné straně, než stála tvrz).
Šemberovým snem bylo renesanční sídlo podobné těm, která poznal za svých studií v Itálii. V jeho záměru jej utvrdil i pobyt ve Vídni, kde poznal vynikajícího architekta té doby Pietra Ferrabosca. Ten proslul jako císařský stavitel pevností a hradů ve Vídni, Bratislavě i Praze. Do nedávné doby se také soudilo, že byl projektantem i v Bučovicích. Podle nejnovějších poznatků však projekt zpracoval Jacopo Strada. Význam a kvalitu stavby to však nijak nesnižuje. Naopak autorství přešlo z pevnostního stavitele na všestranného a na velkém prostoru působícího umělce.
Zámecký komplex byl projektován na půdorysu velkého obdélníku, chráněného zdí, nárožními věžemi (bastiony) a vodním příkopem; tím získal bučovický zámek částečně charakter pevnosti. Vlastní stavba vznikala v těžkých podmínkách v bažinaté půdě, a bylo proto nutné zajistit spolehlivé základy pomocí pilotů.
Stavbu zámku prováděl brněnský kameník Petr Gabri. Hlavní zámecká budova s umělecky velmi cennými arkádami v nádvorním průčelí je postavena napříč osy zámeckého areálu a dělí jej na dvě nestejné části. Na menší, východní straně bylo vybudováno předzámčí, na větší, západní straně renesanční zahrada. Naproti hlavnímu vchodu v přízemí vznikly nejhonosnější štukové sály. Dochované dílo svědčí o mimořádné umělecké dovednosti a zdatnosti autorů výzdoby.
Vlastní zámek představuje čtyřkřídlá dvoupatrová budova se vznosnými trojpodlažními arkádovými lodžiemi na třech stranách. Jsou i na severní straně, kde přiléhají k obvodní zdi. V r. 1579 je doložena změna projektu, jíž bylo standardní severní křídlo přeměněno v křídlo arkádové. Sloupy půlkruhem zaklenutých arkád spočívají na hranolových podnožích. Ochozy jsou zaklenuty původními křížovými klenbami s hřebínky, přízemí valenými lunetovými nebo neckovými klenbami.
Unikátní je figurální štuková výzdoba sálů, jejímž autorem je Hans Mont z Gentu. Dílem použitá technika kašírování předpokládala existenci keramických, či sádrových forem, které mohly zčásti pocházet z vídeňských staveb, na nichž Mont také působil. Plastiky Císařského, Černého a Ptačího pokoje představují vrcholná díla rané rudolfinské doby. Výtečné jsou i malby Venušina a Ptačího pokoje podle předloh předních italských malířů. Pro malby v síni Pěti smyslů byly inspirací grafické listy R. Sadelera, rytce a vedutisty doby Rudolfa II. Malby jsou připisovány Marku van Kaytzen, usazenému v Brně.
Na klenbě Zaječího pokoje znázornil malíř oblíbenou dobovou moralizující přesmyčku - vzpouru zajíců proti člověku a psu, jejich vítězství nad nimi a život v zaječí říši. Ve Venušině pokoji doprovázejí hlavní scénu Venuše zdržující Adonise od výpravy na lov, inspirovanou P. Veronesem, alegorie Války, Vlády Míru, Dobré pověsti a Vzdělanosti. Nejhonosněji byl vyzdoben tzv. Císařský sál, kde je kombinován plastický tvar s malbou. Do pěti kruhových polí na klenbě jsou vloženy deskové obrazy s výjevy z Odyssey. V lunetách nad římsou jižní stěny spočívají plně plastické štukové skupiny Únosu Evropy a císaře Karla V. na koni, porážejícího Maury, na protější stěně pak stojící postavy Diany a Marta. Stejné plochy nad okenními výklenky východní a západní strany pokoje zdobí bysty římských císařů Augusta, Nera Claudia, Antonia Pia a Marka Aurelia. Klenba Černého pokoje je proměněna malbou v pergolu s průhledy do oblak, v nichž se vznášejí ptáci a uprostřed Amor s lukem. Poslední pokoj Pěti smyslů, s malovanými ženskými postavami představujícími lidské smysly, je kvalitou a pojetím částečně odlišný od předchozích. Podle kreseb Martena de Vos, rytých pak Rafaelem Sadelerem, zde nejspíše pracovali malíři Lorenc Plucar a Jan Panáček. Místnosti jsou dnes náznakově doplněny stylovým nábytkem.
Přestože se z Jana Šembery stal na sklonku života podivín, dbal na dokončení štukové výzdoby a současně doplňoval interiér vzácným pozlaceným nábytkem. Na rozvoj bučovického zámku měla nepříznivý vliv Šemberova smrt v r. 1597; jím vymřel boskovický rod po meči. Jeho dvě dcery, Anna a Kateřina, se provdaly za bratry Lichtenštejny (Karla a Maxmiliána), a tím se staly Bučovice součástí lichtenštejnského panství. Protože zámek nebyl jejich sídlem, znamenalo lichtenštejnské období po výtvarné stránce vesměs ztráty.
Po svém dokončení náležel zámek k nejkrásnějším feudálním sídlům na Moravě. Podle dochovaného inventáře z r. 1637 bylo jeho vnitřní zařízení velmi bohaté; pozlacené postele s hedvábnými matracemi a polštáři, turecké, perské a nizozemské koberce, stolice a křesla potažená aksamitem, psací stoly se stříbrnými obrazy, vykládané truhly plné cínového, měděného i bílého habánského nádobí, holandské čalouny atd. Toto zařízení vhodně doplňovalo vnější architekturu.
Dosavadní ráz zámku byl však později podstatně narušen odstraněním tří ze čtyř nárožních věží, místo nichž byly vybudovány věže s lucernami. Současně byly od r. 1637 prováděny i úpravy interiéru, jejichž výsledkem je například i zámecká kaple v prvním patře jihovýchodní věže, dokončená r. 1641; její výzdobu provedl vídeňský umělec Banio Bianco.
Z téže doby je i vynikající sochařské dílo florentského manýrismu - kamenná kašna od Pietra Materny, umístěná uprostřed arkádového nádvoří, se sousoším čtyř mořských panen a Bakcha. Pověst jej mylně ztotožňovala s Janem Šemberou a měch s vínem s pytlem plným peněz; obojí mělo připomínat Šemberovo bohatství. Kašna měla původně nádrž, která však byla r. 1780 odstraněna. Již v r. 1623 byly k vlastní budově před zámeckým areálem přistavěny budovy pro úředníky, zvýšené r. 1703 o jedno patro.
Za obležení Brna Švédy v r. 1645 se pokusil švédský oddíl 22. června bučovický zámek dobýt, byl však s velkými ztrátami odražen; v té době také téměř celé městečko vyhořelo.
V r. 1722 přestěhoval Josef Jan Adam z Lichtenštejna zámecký mobiliář do Lednice, respektive do Rabensberku (Dolní Rakousy) a zámek přeměnil v účtárnu. Tomuto účelu sloužil až do r. 1924. Hořejší patra byla přeměněna v byty pro úřednictvo. Také renesanční uspořádání zahrady bylo silně narušeno. Likvidace jejích zbytků byla dovršena r. 1726, kdy došlo k její přeměně v užitkový sad (ovoce a zelinářská zahrada).
Dvě báně zámeckých věží byly pro přílišnou tíhu v r. 1724 odstraněny a zbývající dvě stihl stejný osud r. 1813, takže věže dostaly dnešní nízký vzhled. V důsledku přeměny zámku v ústřední kanceláře bylo odstraněno vše, co připomínalo jeho dřívější funkci. Tak v r. 1787 bylo zbouráno opevnění, odvezena děla, tak charakteristická pro tehdejší pohled na zámek. V r. 1796 byla vybourána z interiérů zámku dosavadní renesanční kamna, v r. 1825 odstraněna bašta před zámkem a zasypán i příkop. Vedle lichtenštejnské kanceláře byly po r. 1848 dočasně v zámku umístěny i soudní a berní úřady.
Po r. 1945 se stal zámek majetkem státu a sloužil až do r. 1958 jako depozitář zemědělsko- lesnického archívu. Vzhledem k jeho vynikající renesanční architektuře, která se svým pojetím řadí k předním dílům tohoto slohového období nejen u nás, ale i v celé střední Evropě, bylo rozhodnuto zařadit zámek mezi objekty s kulturním posláním. Proto byly reprezentativní místnosti v přízemí západního křídla, zdobené malbami a bohatými štukami, restaurovány a zpřístupněny veřejnosti. V letech 1960 - 65 byla rekonstruována i zahrada do renesanční podoby. Její plochu člení pravoúhlé trávníky s ornamentálně zastřiženými zimostrázy, tvarovanými habry a symetricky vysázenými zeravy. V hlavní ose byly situovány dvě fontány a po okrajích ovocná štěpnice. V objektu je umístěno i muzeum dýmek.
Děkujeme správě zámku Bučovice za spolupráci, poskytnutí materiálů doplňujících údaje o tomto zámku a za možnost bezplatného fotografování v interiérech. Slečně průvodkyni děkujeme za výbornou prohlídku, kvalitní informace a individuální přístup.
