NÁCHOD - podrobně

Rozsáhlý renesanční zámek

Náchodský zámek se v průběhu staletí rozrostl v rozsáhlý stavební komplex o pěti nádvořích. Z gotického hradu založeného v polovině 13. století byl přestavěn ve 2. polovině 16. a na počátku 17. století v renesanční zámek. Svou dnešní architektonickou podobu získal v době baroka v 17. a 18. století.

HISTORIE ZÁMKU

První zmínka o regionu Náchod se nachází již v Kosmově kronice, z níž se dovídáme, že při svém tažení do Slezska roku 1068 český kníže (a od roku 1085 první český král) Vratislav II. na blízkém Dobeníně uskutečnil volbu pražského biskupa, jímž se stal proti vůli knížete jeho bratr Jaromír. Ve století 11. a 12. existovala pravděpodobně v blízkosti zemské brány zvané Branka, v místě dnešního Starého Města, strážní osada. Hrad založil na ostrohu vybíhajícím z masívu Kobylice a převyšujícím údolí Metuje o cca 50 metrů Hron z rodu Načeraticů v polovině 13. století a současně s ním založil na jižním úpatí ostrohu i město. Hrad byl postaven v místě, kde zemská obchodní stezka vedoucí do Slezska přechází z Čech do Kladska, a plnil významnou obrannou roli proti vpádům nepřátel. Hrad měl tedy důležitou strategicko-obrannou funkci. Hronovi potomci drželi Náchod do roku 1321, kdy jej získal český král Jan Lucemburský a od něho roku 1325 Hynek z Dubé. Páni z Dubé drželi panství do roku 1367. Roku 1414 získal Náchod Boček z Kunštátu a Poděbrad a roku 1427 jej zdědil po smrti svého otce Viktorina Jiří z Poděbrad, budoucí český král. Po celou dobu husitských válek byl hrad v rukou husitů a jeho osádka musela proto čelit útokům z katolického Slezska. Roku 1437 hrad i s městem dobyl husita Jan Kolda ze Žampachu, který odtud podnikal loupeživé výpravy do Čech i Slezska a roku 1440 se dokonce pokusil o dobytí Prahy. Později v tomto pokračoval i jeho syn Kolda ml. ze Žampachu. Jiří z Poděbrad vstoupil v držení svého právoplatného dědictví až roku 1456, kdy hrad dobyl. Významnými majiteli, jejichž vláda na panství je spojena s rozsáhlou stavební činností, byl rod Smiřických, ve 2. polovině 16. století jeden z nejbohatších v Čechách. Zikmund Smiřický ze Smiřic koupil Náchod roku 1544 a ten zůstal v držení tohoto rodu do roku 1620, kdy jim byl zabaven v rámci pobělohorských konfiskací za účast ve stavovském povstání. Poslední mužský člen rodu Albrecht Jan Smiřický, který zdědil náchodské panství roku 1614, byl aktivním účastníkem stavovského odboje. Jednání povstalců se uskutečňovala v jeho pražském paláci na Malé Straně, osobně se účastnil květnové defenestrace roku 1618, byl jedním z třiceti direktorů a snad pomýšlel i na to stát se českým králem. Jeho ambicím však učinila konec neočekávaná smrt roku 1618. Náchodské panství získala Markéta Salomena a na zdejším zámku strávil poslední noc v Čechách Fridrich Falcký, tzv. zimní král, když se zde zastavil při svém útěku ze země po porážce na Bílé hoře. Mezi popravenými 27 českými předáky na Staroměstském náměstí 21. 6. 1621 byl i náchodský měšťan, člen stavovského direktoria, Tobiáš Štefek z Koloděj. Majetek Smiřických propadl konfiskacím.

Roku 1623 koupila náchodské panství Magdalena Trčková z Lípy a o několik let později (1629) jej postoupila svému synovi Adamovi Erdmanovi Trčkovi z Lípy. Adam byl posledním majitelem panství, pocházejícím z české šlechty. Byl švagrem velitele císařských vojsk Albrechta z Valdštejna, který se snad na náchodském zámku roku 1583 narodil, a věrně stál po jeho boku až do jeho smrti 25. 2. 1634, kdy byl spolu s ním zavražděn v Chebu. Téhož roku přešel hrad i s panstvím do rukou italského šlechtice Ottavia Piccolominiho de Arragona jako odměna za odhalení a potlačení Valdštejnova spiknutí. Ottavio se zúčastnil bitvy na Bílé hoře, později se stal velitelem Valdštejnovy osobní stráže, v bitvě u Lützenu Ottaviovi "černí jezdci" zabili švédského krále Gustava II. Adolfa. Úspěšný válečník Ottavio byl za své služby povýšen do hraběcího stavu a později, po diplomatických jednáních ohledně podmínek vestfálského míru, jichž se účastnil jako císařský zplnomocněnec, získal dědičný titul říšského knížete, byl také držitelem Řádu sv. Štěpána Pisánského a řádu zlatého rouna. Ke konci války stál Ottavio v čele císařských vojsk v Čechách. Rod Piccolomini vlastnil panství až do roku 1783 a za jeho vlády získal zámek v podstatě svou dnešní podobu. Roku 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský, který pozvedl úroveň zdejšího kulturního života, mimo jiné na zámku zřídil divadlo. Po jeho smrti roku 1800 panství zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Bedřiška Vilemína, všem dobře známá jako paní kněžna z románu Babička od Boženy Němcové. Roku 1842 panství zakoupil Jiří Vilém Schaumburg-Lippe za 2 500 000 zlatých. Tento německý rod na Náchodě vládl až do konce 2. světové války. 21. 6. 1945 byl všechen majetek zkonfiskován a přešel do správy státu.

ARCHITEKTURA

Raně gotický hrad sestával z jediného nádvoří obehnaného hradbami, v jehož jihozápadním rohu stál obytný palác. Dominantou hradu byla válcová obranná věž, tzv. bergfrit. Ve 14. století byl areál hradu obehnán dalším hradebním pásem v rozsahu dnešního III. nádvoří, navazujícím na opevnění města, takže vznikl jednolitý pevnostní celek spojující šlechtické sídlo s městem. Tato aktivita je pravděpodobně dílem Jana Lucemburského či Hynka z Dubé a souvisí zřejmě s královou výbojnou politikou ve Slezsku. Pozdně gotickou podobu hradu zobrazuje veduta Mathiase Gerunga z let 1536-7.

Středověký hrad byl v letech 1566-1614 přestavěn na pohodlné renesanční sídlo, tyto přestavby spadají zejména do doby Albrechta Václava Smiřického (1593-1614). Nejprve byl upraven starý palác, poté na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Pro naše chladnější klimatické podmínky se však otevřené arkády příliš nehodily, a proto byly později v horních patrech částečně zazděny a nahrazeny okny. Venkovní omítky pokryla sgrafitová výzdoba, jež je jedním z typických znaků české renesance. Do zdi vystavěné mezi I. a II. nádvořím bylo včleněno schodiště s branou a malá věž s hodinami. Přestavba je dílem italských stavitelů. Jádrem a dominantou celé stavby zůstala stará věž opatřená na počátku 17. století otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání.

Rozsáhlé stavební úpravy a přístavby byly provedeny v barokním stylu za rodu Piccolomini ve 2. polovině 17. a v 18. století a zahrnovaly také mnohé pevnostní prvky v rámci modernizace opevnění hradu za nebezpečí třicetileté války. Opevňovací práce se zde uskutečňovaly již za Adama Erdmana Trčky na počátku 30. let 17. století pod vedením vojenského inženýra Salomona Ofnera. Během těchto přestaveb se renesanční zámek změnil v rozsáhlý stavební celek. Stavební práce řídil italský architekt Carlo Lurago, výstavba pevnostních prvků byla provedena podle projektu Giovanni Pieroniho. V letech 1651-9 byl vystavěn tzv. Piccolominský trakt s kaplí Nanebevzetí Panny Marie na III. nádvoří, který vyplnil celou jeho západní a severní stranu. Obranný ráz měl turion – patrová dělová bašta podkovovitého tvaru. Posledními stavebními akcemi rodu Piccolomini byly tzv. úřednický trakt vystavěný v letech 1729–30 pod vedením Antonína Bratha a zámecká jízdárna roku 1744.

V polovině 70. let 20. století byla zahájena celková obnova zámku včetně statického zajištění základů a zdiva a renovace venkovních sgrafitových omítek.

V areálu zámku si návštěvníci mohou prohlédnout interiér raně barokní kaple, tzv. Piccolominskou zahradu, barokní kašny a další zajímavosti.

Kaple Nanebevzetí Panny Marie v Piccolominském křídle byla postavena v roce 1654. Vstupní portál je ozdoben sochami P. Marie a dvou andělů od Carla Sereny. V raně barokním interiéru upoutají nástěnné malby s biblickou tematikou a motivy ze života P. Marie od Fabiána Harovníka a Giovanni Vanettiho. Autory štukové výzdoby jsou Andrea Cyrus a Domenico Rossi. Hlavní oltář nese znaky Octavia Piccolomini a jeho druhé manželky Marie Benigny. V rohových nikách jsou plastiky evangelistů Lukáše, Matouše, Marka a Jana. Pozdějším doplňkem interiéru je pamětní tabule z roku 1867 instalovaná zde na památku vojáků raněných v prusko-rakouské válce roku 1866, kteří zemřeli na náchodském zámku.

I. nádvoří dostalo svou dnešní podobu za renesančních přestaveb ve 2. polovině 16. a na počátku 17. století.

Velká věž byla již jádrem gotického hradu a se svou šířkou 11 m a průměrnou tloušťkou zdi 3,5 m byla nejvýznamnějším obranným prvkem hradu. Byla postavena na nejvyšším místě 30 m za původním vstupem do hradu. Do věže se z obranných důvodů vstupovalo zprvu ze druhého patra, postranní šnekové schodiště bylo přistavěno až za Smiřických. Roku 1570 byla věž poškozena bleskem a při následné opravě na počátku 17. století za Albrechta Václava Smiřického byla opatřena otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání. Další úder blesku poničil její horní část roku 1721 a při opravě byla snížena o jedno patro. V dolní části věže při vstupu na postranní schodiště jsou bývalé zásobní sklepy, ve druhém patře se nachází vstup do hladomorny a těsně pod ochozem výklenky s komorami pro hradní stráže.

Návštěvníci venkovních prostor náchodského zámku mohou najít celkem tři kašny. Dvě z nich (na III. a V. nádvoří) jsou barokní a spadají do období, kdy na zámku panoval rod Piccolomini. Třetí kašna se nachází v tzv. Piccolominské zahradě a byla zde umístěna za posledních zahradních úprav v roce 1949.

Piccolominská zahrada byla založena roku 1751 ve francouzském stylu na bývalém severním bastionu z třicetileté války postaveném za Adama Erdmana Trčky v letech 1632-33. Svou dnešní podobu získala po úpravě v roce 1949 podle plánů ing. arch. J. Buška. Z této nedávné doby pochází i kašna a sochařská výzdoba.

Zámecké medvědárium, které bylo zřízeno na náchodském zámku v roce 1995 úpravou bývalého hradního příkopu, obývají nyní dva medvědi – Dáša a Ludvík.

Holý zámecký vrch byl roku 1817 zalesněn a upraven v park, další anglický park na východním svahu byl zřízen v polovině 19. století. Lipová Alej Kateřiny Zaháňské vedoucí od zámku k vojenskému hřbitovu byla založena roku 1794.

V zámeckém anglickém parku poblíž silnice na Plhov se nachází skupina tzv. araukaritů. Jedná se o zkamenělé zbytky kmenů a větví prvohorních stromů rostoucích asi před 300 milióny let. Tyto exempláře pocházejí z významné lokality Jestřebích hor.

EXPOZICE

Piccolominská expozice – I. patro

Historické interiéry připomínající období 17. a 18. století, zejména třicetileté války, kdy Náchod vlastnil císařský vojevůdce Ottavio Piccolomini. Bohaté dobové interiérové vybavení, štuková výzdoba reprezentačních prostor, soubor bruselských tapiserií, sbírka květinových a loveckých zátiší, portrétní galerie, grafiky, část nejstaršího fondu zámecké knihovny, cenné ukázky historického uměleckého řemesla.

Roku 1634 získal náchodské panství za své služby císaři jeden z významných vojevůdců třicetileté války Ottavio Piccolomini.

Dle starého inventáře z 1. poloviny 18. století se nacházelo na náchodském zámku okolo padesáti gobelínů, z nichž se však do současnosti dochovalo pouhých devět kusů. Vinu na úbytku tapiserií nesou majetkové důvody a vedle nich i změna způsobu interiérového zařízení ke konci 18. století

Čtyřčlenná série Pastorálie vznikla v Bruselu kolem roku 1650 na objednávku majitele panství Ottavia Piccolominiho přímo pro náchodský zámek, což dokládají piccolominské erby ve spodních rozích bordury. Tematicky patří mezi verdury a jejich autorem je mistr Jan Raes. Tato série nemá kopii a jedná se tedy o jediný dochovaný exponát.

Původně devět koberců čítal druhý soubor tapiserií také bruselské provenience zvaný Život na venkovském sídle umístěný v Piccolominském sále. Dnes se náchodský zámek může bohužel pochlubit jen pěti dochovanými kusy z této série.

Mezi nejcennější exponáty náchodského zámku patří rozsáhlá sbírka barokních květinových, ovocných a loveckých zátiší. Celkem pětapadesát zde vystavených obrazů malovalo více než deset tvůrců 17. a 18. století, například Andreas Kindermann, Jan Kašpar Hirschely, Jan Petr Molitor.

Španělský sál vznikl probouráním několika místností po polovině 17. století, svou dnešní podobu dostal až po roce 1750, kdy byl upraven v rokokovém stylu. Nástropní freska od Felixe Antonína Schäfflera zobrazuje vstup Ottavia Piccolomini na Olymp věčné slávy v doprovodu bohů Marta a Chrona, jsou zde zpodobeny i emblémy a znaky Ottaviovy moci – např. náchodský zámek, Řád zlatého rouna, koruna říšského knížectví.

Zejména návštěvníky v dětském věku jistě upoutá svět hraček ze 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století. Zde vystavené exponáty zpříjemňovaly volné chvíle potomkům posledních soukromých majitelů náchodského zámku.

Na trase naleznete i Kuřácký salón a jižní křídlo Piccolominské expozice uzavírá Císařský salón s portréty habsburských panovníků z poloviny 18. století z dílny dvorního malíře a ředitele vídeňské akademie Martina van Maytense.

Prostory Kuchyně Smiřických s původním renesančním trámovým stropem sloužily patrně k úpravě jídel těsně před jejich podáváním hodujícím.

Salóny druhého zámeckého patra

Prostory s malovanými trámovými stropy z poloviny 17. a závěru čtyřicátých let 18. století, rozsáhlá kolekce obrazů - podobizen, krajinomaleb, městských vedut, zátiší a grafik, mobiliář od 16. do 19. století, zejména renesanční, barokní a novorenesanční, cenné soubory historického uměleckého řemesla, tapiserie, zbraně, historické oděvy.

Expozice ve druhém patře zámku byla instalována v prostorech s restaurovanými malovanými trámovými stropy ze 17. a 18. století. Na malbách stropů z poloviny 17. století ve čtyřech menších místnostech jižního křídla si návštěvníci mohou prohlédnout například řadu rostlinných motivů a částí válečné zbroje. Malba na stropě ve Velkém sále napodobuje mramorování a je datována nápisem na jednom z trámů do roku 1749.

Prostory Velkého sálu, které původně sloužily jako hodovní síň, jsou dnes využity k prezentaci rozsáhlého souboru portrétní malby. Obrazové portrétní galerie vznikaly na českých aristokratických sídlech již od 16. století.

I v této expozici se návštěvníci setkají s barokními tapiseriemi. V Salónu s gobelínem je to "Medvěd zápasící s vlkem" ze závěru 17. století zhotovený v holandském městě Audenarde. V první místnosti západního křídla jsou vystaveny dvě tapiserie francouzské provenience rovněž ze závěru 17. století. Oba gobelíny jsou inspirovány antickou mytologií, zobrazují milostný příběh boha Jupitera a nymfy Kallistó.

Prostory západního křídla expozice sloužily za posledních majitelů (německého knížecího rodu Schaumburg-Lippe) jako hostinské pokoje. Nyní je zde vystavena bohatá sbírka grafických listů doplněná mobiliářem od 17. po 1. polovinu 20. století.

Rohový salón je vybaven převážně novorenesančním mobiliářem. Z obrazů stojí za povšimnutí dvě rozměrná plátna s námětem tzv. holandských veselic ze 2. poloviny 17. století a zátiší z 18. století.

Exteriérový okruh - věž s hladomornou, vyhlídková terasa, prostory gotických sklepů se studnou