OLOMOUC - HRAD - podrobně
Areál knížecího hradu
Předchůdcem hradu bylo hradištní opevnění vzniklé ve velkomoravské době v 9. století. Jeho přesná lokalizace je nejasná. Podle názvu bývá kladeno do míst kláštera Hradisko (na pravém břehu řeky Moravy na severním okraji města), archeologické nálezy a existence nejstaršího olomouckého kostela sv. Petra by spíše nasvědčovaly jeho existenci v oblasti tzv. Předhradí. V polovině 11. století snad ještě za vlády knížete Břetislava (zemřel 1055) nebo záhy po jeho smrti byl severně od původního hradiště na oválné plošině na severním svahu Olomouckého kopce vybudován menší hrad, poprvé připomínaný roku 1073, který se stal sídlem olomouckých údělných knížat - příslušníků olomoucké větve Přemyslovců. Původně velkomoravské opevnění se zřejmě stalo jeho předhradím. Hrad chránily na třech stranách strmé svahy nad řekou Moravou, pouze západní svah byl mírný a vedl tudy přístup k hradu. Hrad byl chráněn pouze valem a příkopem, stavby v jeho areálu byly převážně dřevěné. První zděnou stavbou na hradě byl pravděpodobně neznámý kostel, nahrazený počátkem 12. století za knížete Svatopluka již prokazatelně zděným kostelem sv. Václava (předchůdce dnešního dómu). Ještě před dokončením stavby odevzdal kníže Václav rozestavěný kostel olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Ten pak rozsáhlou románskou baziliku dokončil a roku 1141 k ní bylo přeloženo od kostela sv. Petra i sídlo biskupovo. V 2. polovině 12. století se začaly stavět i světské románské stavby - v sz. části areálu knížecí palác a v jeho sousedství na severu pozdně románská okrouhlá věž (bergfrit), chránící palác a pravděpodobně i další vstup do hradu od severní strany. Celý hradní areál obklopila silná kamenná zeď. Ze střediska světské moci se stalo postupně sídlo církevní. Již koncem 12. století vymřela olomoucká větev Přemyslovců a markrabě Vladislav Jindřich (bratr Přemysla Otakara I.) postoupil počátkem 13. století řadu svých práv na hradě biskupovi, přesídlil do Brna a pro svůj občasný pobyt v Olomouci si zbudoval tzv. Nový hrádek v areálu Předhradí (asi nároží dnešní třídy 1. máje a Wurmovy ulice). V bývalém knížecím paláci sídlil pak již jen královský úředník - purkrabí. V letech 1204 a 1265 poškodily hrad požáry. V roce 1267 daroval král Přemysl Otakar II. dům vedle paláce kapitulnímu děkanovi. Při své cestě do Polska se v domě purkrabího zastavil král Václav III. a byl zde 5. 8. 1306 úkladně zavražděn, čímž rod Přemyslovců vymřel po meči. Od konce 13. století se hrad postupně začleňoval do městského, nyní už gotického opevnění. V polovině 14. století byl opuštěn románský kapitulní palác a přestavěn na vrcholně gotickou křížovou chodbu, na jejíž stěnách zůstala zachována část původní románské výzdoby paláce (především okenní ostění). Na konci 15. století král Vladislav Jagelonský dal Janovi z Krčmaně do zástavy budovu purkrabství i s přilehlou věží. V roce 1535 získala i tyto objekty olomoucká kapitula a tím zanikly poslední královské nároky na území bývalého hradu. Některá práva postoupil král Ludvík krátce předtím v roce 1522 městu Olomouci. Na počátku 17. století byla v prostoru mezi bývalou hradní věží a průčelím kostela vybudována raně barokní kaple sv. Anny, v polovině 17. století byly do dnešní podoby přestavěny a spojeny budovy kapitulního děkanství. V hradní věži byla počátkem 18. století zřízena kaple sv. Barbory s barokním zastřešením, v polovině 18. století obklopily hradní návrší barokní pevnostní hradby. V letech 1883 - 1896 probíhala pseudogotická přestavba dómu a vyrostla 100 m vysoká věž, která je dnes dominantou Olomouce. Románské pozůstatky bývalého kapitulního paláce byly objeveny při této přestavbě a zpřístupněny poražením pseudogotického vchodu a novým schodištěm z Václavského náměstí do křížové chodby. V sv. části stojí pseudogotický dóm, severně leží zbytky románského kapitulního paláce, sz. od nich ční pozdně románská, barokně upravená okrouhlá věž a k ní přiléhá patrová dvoukřídlá budova kapitulního děkanství.
