PLOSKOVICE - podrobně
Barokní zámek
První zmínka o Ploskovicích je z l. 1174-88, kdy toto území daroval zámožný vladyka Hroznata, zakladatel kláštera Teplé u Mar. Lázní, rytířskému řádu johanitů. Část Ploskovic patřila litoměřické kapitule.Johanité si v Ploskovicích postavili opevněné sídlo - komendu (první zpráva o ní je z r. 1298). Z ploskovických johanitských komturů je znám v r. 1373 Ctirad ze Zvířetic. R. 1421 po přiblížení vojsk Jana Žižky johanité komendu opustili. Další zpráva je z r. 1424, kdy zdejší komtur rytíř Ješek prý loupeživými přepady ohrožoval cestu z Litoměřic do Žitavy. Jiné prameny však uvádějí, že Ješek byl Žižkův přívrženec a tuto významnou cestu pouze držel pod kontrolou.
V r. 1436 zastavil císař Zikmund Ploskovice bývalému husitskému hejtmanu Jakoubkovi z Vřesovic. Johanitům ponechal pouze právo výkupu ze zástavy. Jakoubek z Vřesovic však již v r. 1440 postoupil Ploskovice Rydkéřovi z Polenska a jeho synům výměnou za hrad Kynšperk na Teplicku. Za nich snad byla komenda, za husitských válek poškozená, přestavěna na tvrz.
Před r. 1456 sice johanité Ploskovice vyplatili, ale sami je pak též zastavovali. Biskup Jošt z Rožmberka je zastavil v l. 1458-60 Mikuláši ze Sulevic, kterého vystřídal v l. 1475-7 Jindřich z Rabštejna. Ten dostal od johanity Jana ze Švamberka povolení k opravě tvrze. Po Jindřichu z Rabštejna se stal zástavním držitelem Ploskovic Adam Ploskovský z Drahonic. Ten se ujal hospodaření a vyhlásil nové roboty. Poddaní však protestovali a v r. 1496 se rozhodli k otevřenému odporu. Došlo k útoku na tvrz a k jejímu dobytí. Adam proto musel propustit poddané ze své vrchnostenské pravomoci, ti nabídli své poddanství rytíři Daliborovi z Kozojed. Adam však požádal zemské hejtmany o pomoc a ti r. 1497 tvrz opět dobyli a Dalibora zajali. Dalibor byl vězněn v nově postavené věži nad Jelením příkopem na Pražském hradě a odsouzen k popravě. Pověst o Daliborovi inspirovala B. Smetanu ke složení opery Dalibor.
Po potlačení vzpoury se Adam z Drahonic opět vrátil do Ploskovic. Tehdy byla tvrz opravena po dvojím dobytí. V r. 1514 odevzdal Adam zastavený ploskovický statek Zdeňku Lvu z Rožmitálu. Za něj se zde vystřídalo několik purkrabí (mezi nimi i r. 1529 johanitský velmistr). Před r. 1533 přešla zástava na Václava Trčku z Vitence, ten ji držel do své smrti r. 1539. Poté ji johanitský velmistr zastavil na 10 let městu Litoměřicím. Proti tomuto rozhodnutí vystoupila vdova po Václavu Trčkovi a požádala r. 1540 o projednání celé záležitosti komorní soud. Ten rozhodl v její prospěch a r. 1545 johanité prodali Ploskovice Trčkovým čtyřem synům. Ti drželi Ploskovice do r. 1566, poté je prodali Oldřichu Dubanskému z Duban. Po jeho brzké smrti se ujala zprávy panství vdova Anna Kostomlatská z Vřesovic. Protože se však znovu provdala, vstoupila v platnost Oldřichova závěť, podle níž byl jeho rozsáhlý majetek rozdělen na 12 dílů. Ploskovice dostali bratři Hostakovští z Arklebic. Později připadly Ploskovice Karlovi a Václavovi Kostomlatským z Vřesovic. Poté je držel Jan Habart z Vřesovic. Patrně v l. 1545-75 byla stará tvrz přestavěna na renesanční zámek. O této přestavbě není nic bližšího známo.
Jan Habart přestoupil hned po Bílé hoře ke katolictví a tak si uchránil majetek. Stal se dokonce zvláštním vojenským komisařem. Jeho náboženská horlivost však byla předstíraná a r. 1624 emigroval do Saska. Ploskovice svěřil do správy svým katolickým příbuzným. R. 1628 byly Ploskovice a okolní vsi obsazeny mušketýry a poddaní nuceni k přestupu ke katolictví. Jan Habart se r. 1631 připojil k saskému vojsku, které vpadlo do Čech. Nakrátko se opět ujal Ploskovic, ale již po 6 měsících opět musel odejít do exilu. Předtím však vyvezl do Saska všechny své peníze a některé cennosti. R. 1634 byl odsouzen ke ztrátě veškerého majetku. Ploskovice získal Albrecht z Valdštejna. Po jeho smrti r. 1634 získal Ploskovice prezident dvorské vojenské rady Jindřich Šlik. V r. 1636 vyplenili zámek Poláci, kterým císař nezaplatil žold. R. 1643 byl zámek znovu vypleněn, tentokrát Švédy. Hrabě Šlik na Ploskovicích nikdy nebydlel. Po jeho smrti r. 1650 je zdědila jeho dcera Marie Sidonie. Za její vlády byl zámek opraven, barokně upraven a snad i rozšířen. Po smrti svého manžela musela Marie Sidonie r. 1663 zámek prodat.
Získal jej sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich, který již vlastnil v Čechách rozsáhlý majetek. Již r. 1673 byl správcem Ploskovic sestaven soupis majetku i stručný popis tehdejšího zámku. Byla to rozlehlá kamenná budova s velkým počtem místností, komor a pivních sklepů. V samostatné budově byla kuchyně s pekárnou, vedle ní byly sladovna a pivovar, stáje a stodoly. Uprostřed dvora byla krytá studna, strážní domek a mléčný sklep. Zámek měl vysoké štíty, nestejná, silně zamřížovaná okna, úzký vydlážděný dvůr a tísnivé, klenuté místnosti. U zámku vznikaly podle okamžité potřeby různé přístavky, takže zámek pak postrádal souměrnost a úhlednost.
Na jaře r. 1680 se vzbouřili poddaní proti krutému jednání zdejšího správce Rosslawa, který byl již r. 1675 obviněn z majetkových machinací. Poddaní odmítli robotovat a vyslali k císaři delegaci. Mezitím dorazila na zámek trestní expedice generála Haranta, která začala zatýkat. Bylo souzeno 9 poddaných a 4 popraveni. Nový robotní patent r. 1680 ještě zhoršil situaci poddaných. R. 1685 mělo být přeci jen prověřeno Rosslawovo hospodaření. Ten uprchl do Litoměřic a ve zdejším klášteře i zemřel. Zjistilo se, že správce zpronevěřil asi 70 000 zlatých a byl mu zabaven veškerý majetek. Po vévodovi Juliovi r. 1665 převzal majetek jeho syn Julius František, který žil většinou v Zákupech. Po jeho smrti r. 1689 zdědily rozsáhlý majetek dvě dcery. Ploskovice získala Anna Marie Františka (krom jiných zámků vlastnila i Zákupy a Kácov), která byla dvakrát vdaná. Podruhé r. 1697 se vdala za posledního člena rodu Medicejských vévodu Jana Gastona III. Manželství nebylo šťastné a vévoda žil od r. 1706 trvale odloučen. To přispělo k jejímu rozhodnutí vybudovat v Ploskovicích nový, přepychový zámek. Dle legendy osobně dozírala na stavbu a vyplácela dělníky. Stavba začala kolem r. 1720 a byla dokončena v r. 1725.
Pro novostavbu bylo vybráno místo jv. od starého zámku. Jednalo se o pozdně barokní vilu podle italských vzorů. Zámek byl čtvercového půdorysu s válcovitým jádrem vystupujícím jako rizalit. Byl postaven na terase, které bylo použito pro umístění pěti grott. Původně měla stavba jen 1 patro s mansardovou střechou. Na východě a západě se k tělesu připojovaly otevřené arkádové chodby. Západní arkády také zajišťovaly spojení se starým barokním zámkem. Celá stavba rozdělovala zámecký prostor na dolní a horní zahradu. Vstup do zámku byl ze severu, kudy se vcházelo do oválného vestibulu, který byl pod hlavním sálem. Z vestibulu vedou schodiště zdobená sochami gigantů do chodby v 1. poschodí, která směřuje do ústředního hlavního sálu. Ten je zaklenut kupolí, na níž je freska znázorňující 4 světadíly, dílo V.V. Reinera. Honosnost sálu zvyšovala i oválná zrcadla zasazená do stěn. Místnosti mají i bohatou štukovou výzdobu od Tomassa Soldatiho, který je též autorem soch gigantů. Stavitelem zámku byl patrně Octavian Brokkio, jenž byl i autorem barokní zahrady. První barokní zahrada se sádkovým rybníkem byla na zámku již od r. 1673. Nyní byla zcela přebudována a mísí se v ní prvky italské a francouzské. V horní zahradě byl zřízen i zastřešený pavilon.
Marie Anna zemřela r. 1741 a Ploskovice přešly na její dceru Marii Annu Karolinu. Po její smrti r. 1753 zdědil majetek její syn, bavorský vévoda Kliment František. Protože neměl potomky, získal r. 1770 jeho česká panství vládnoucí bavorský kurfiřt z rodu Wittelsbachů, Maxmilián Josef III. Hlavní sídlo českých statků Wittelsbachů bylo tehdy v Zákupech. Na Ploskovicích sídlili jen úředníci, kteří vystupňovali útlak poddaných tak, že r. 1775 zde vypuklo druhé velké poddanské povstání. Zradou jednoho ze sedláků bylo povstání vyzrazeno a přivolaní vojáci postupně zatkli vzbouřené poddané. Po této události byl zaveden nový mírnější robotní patent a současně bylo popraveno 10 hlavních vůdců povstání.
Maxmilián Josef III. zemřel r. 1777 rovněž bezdětný, a dědicem jeho českých statků se stal Karel August Zweibruckenský z vedlejší větve Wittelsbachů. Období jeho državy bylo ve znamení hospodářského úpadku. Posledním držitelem z tohoto rodu byl Maxmilián Josef IV. (1799-1825). V r. 1805 postoupilo Bavorsko všechny české statky Wittelsbachů arciknížeti Ferdinandovi z vedlejší habsburské větve. R. 1816 zchátral starý zámek tak, že musel být zbořen. Na jeho místě byla postavena jednoduchá podélná patrová klasicistní budova, kde sídlila správa panství. R. 1824 byl majetek převeden na velkovévodu toskánského, Leopolda II., který držel Ploskovice do r. 1847.
K podstatným změnám došlo v Ploskovicích v r. 1849. Poslední korunovaný český král Ferdinand V. se r. 1848 vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. a přesídlil na Pražský hrad. Ploskovice a Zákupy se měly stát jeho letními rezidencemi. Proto bylo rozhodnuto upravit a zmodernizovat nový ploskovický zámek. Adaptaci prováděli architekti Bělský a Pokorný. Jejich úkolem bylo zvětšit prostory dosavadního zámku a postavit nový pavilon naproti klasicistnímu domu z r. 1816. Bylo proto přistavěno 2. patro zámku, což značně narušilo celkový vzhled původní stavby. Bylo změněno také zastřešení a nová členitá kupole byla vztyčena jen nad válcovým tělesem původního zámku, zbytek zůstal plochostropý a sloužil jako vyhlídková terasa. Před sev. vstup byl představěn balkón s podjezdem. Současně byla odstraněna původní kaple, na jejím místě vzniklo nové schodiště do 2. patra. Změnám neušel ani hlavní sál a zámecká zahrada, která byla navíc ještě zvětšena. Z významných umělců podílejících se na výzdobě musíme uvést především malíře Josefa Navrátila a sochaře Václava Levého. Navrátil vyzdobil všechny císařské pokoje a přemaloval také Reinerovu fresku v hlavním sále. Na některých místech byla zrcadla také nahrazena jeho malbami.
Ferdinand V. se na Ploskovicích usadil r. 1854. Po jeho smrti r. 1878 převzal Ploskovice jeho synovec, císař František Josef I.
V listopadu 1918 byl zámek dočasně okupován tzv. Burgerwehrem z Litoměřic při pokusu odtrhnout pohraničí od nové ČSR. Objekt byl tehdy dost zpustošen. Panství propadlo konfiskaci, bylo přeměněno na státní majetek a zámek byl upraven jako letní sídlo ministra zahraničí. Ve východním pavilonu byla r. 1919 zřízena česká škola. V říjnu 1938 byly Ploskovice obsazeny německou armádou a byla zde zřízena pro celé Sudety nacionální politická škola. Tehdy byly upraveny a necitelně poškozeny nejen některé interiéry, ale oba postranní pavilony dostaly vysoké střechy a kamenná vnější schodiště. Krásný vyhlídkový pavilon v horní zahradě byl přestavěn na vrátnici.
Po r. 1945 se stal zámek opět majetkem státu a objekty používaly státní statek a škola. Od r. 1952 převzaly zámek s parkem památkové orgány a začaly celý areál upravovat. V l. 1956-8 provedla AVU nákladné restaurace Navrátilových maleb. V 80. letech 20. stol. byly postupně dokončeny restaurace veškerých interiérů i exteriérů budov.
