RÁJEC NAD SVITAVOU - podrobně
Pozdně barokní zámek
První zmínka o vsi Rájec je z r. 1139, kdy je uváděn v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka jako statek olomouckého biskupství. Od 30. let 13. stol. vystupují v listinách páni z Rájce. Ve středověku zde stávaly pravděpodobně dvě tvrze (jistě prokázána je jedna), jedna v místě zvaném Hradisko směrem k Doubravici, druhá v blízkostí dnešního zámku. Obě byly patrně zničeny za válek moravských markrabat Jošta a Prokopa koncem 14. století. Tehdy rájecký majetek často měnil své majitele. V roce 1386 část zboží připadla Ješkovi Puškoví z Kunštátu, avšak již roku 1412 příslušníci tohoto významného rodu vlastnili Rájec celý se dvěma hrady, dvory a mlýny. R. 1412 je zaznamenána písemně tvrz při převodu majetku Alši Lysickému z Kunštátu. Rakouský vévoda a moravský markrabě Albrecht Habsburský přenechal rájecké zboží jako odúmrt' pánům z Lomnice a v roce 1446 se stalo majetkem olomouckého biskupa Pavla z Miličína. Za husitských válek zřejmě tvrz vzala zasvé, neboť v r. 1446 se mluví o zbořené tvrzi. V druhé polovině 15. století však byla obnovena v pozdně gotickém slohu.Darovací listinou z roku 1464 přešel celý Rájec na bratry Bohuše a Petra z Drnovic. Drnovičtí sice měli stejný původ s pány z Kunštátu, používali také shodného erbovního znamení tří černých pruhů v horní polovině stříbrného erbu, avšak náleželi pouze mezi rytíře, tedy příslušníky nižší šlechty. Projevili se nicméně jako velmi dobří hospodáři. Svým promyšleným skupováním statků dali postupně základ rájeckému panství. V tomto směru vynikl zejména Bernard Rájecký z Drnovic , který patřil k nejbohatším rytířům té doby na Moravě. Zakládal rybníky, chmelnice, pěstoval šafrán. Byl vzdělaný a náležel k přívržencům jednoty bratrské. Od roku 1578 vykonával úřad nejvyššího zemského sudí moravského markrabství. Ten v r. 1570 přebudoval dosavadní tvrz v renesanční zámek; stával na návrší nad předhradím severozápadně od dnešní zámecké budovy. Podle zachovaného obrazu v rájeckém kostele můžeme soudit, že šlo o čtyřkřídlou budovu s pravoúhlým dvorem a věží. Kolem zámku se rozkládala renesanční zahrada s bludištěm a sallou terrenou. Bernard Drnovský z Drnovic (+ 1601) dal u zámku vystavět hospodářský přihrádek, který se na rozdíl od hlavní zámecké budovy zčásti dochoval i s deskou s drnovským znakem a nápisem na zadní straně.
Drnovští vymřeli po meči v roce 1620 Janem Bernardem Drnovským, jenž zanechal značný majetek svým dcerám: Kateřině, provdané za Hanuše Zdislava z Heissensteinu a Johance, která měla za manžela Jiřího z Roggendorfu. Rájec tehdy získala Kateřina, která však zemřela již v roce 1621. Tehdy se majetek za nejasných okolností dostal do cizích rukou. Johanka však v roce 1661 dosáhla svých dědických práv na rájecké zboží. Po její smrti v roce 1667 se majetku ujal Johanin syn Jan Kristián z Roggendorfu a tak rájecké panství přešlo na tento, původem štýrský rod, který v českých zemích získal inkolát - obyvatelské právo - již v roce 1575. Jan Kristián, povýšený na hraběte, byl horlivým katolíkem a podporovatelem protireformačního hnutí, na druhé straně však byl dobrým hospodářem. Rozvíjel podnikání zejména v železářské výrobě. V roce 1756 rájecký renesanční zámek vyhořel a nebyl již obnoven.
V r. 1763 získali rájecké panství Salmové z Reifferscheidtu, z nichž Antonín Salm začal budovat dnešní rájecký zámek (dnes Rájec-Jestřebí); zvolil pro něj jižní stráň, kterou přeměnil v terasovitou plošinu. Antonín Salm pocházel z významného porýnského rodu a jeho předek Heřman byl dokonce v Ietech 1081 - 88 vzdorokrálem Jindřicha IV. ze sálské dynastie. Ke stavbě se používalo materiálu z vyhořelého renesančního zámku. Základní kámen byl položen v r. 1763; stavba rychle pokračovala, takže do zimy byla postavena a zastřešena jižní část zámecké budovy. Celý objekt byl dokončen již v r. 1764, kdy se současně přikročilo k úpravám interiéru a průčelí; v r. 1765 stály oba jižní pavilóny, v r. 1766 severní kuchyňský pavilón i spojky mezi zámkem a kuchyňským pavilónem na jedné straně a zámkem i direktorským pavilónem na straně druhé. V r. 1767 byla zámecká budova doplněna průčelním podjezdem, vzniklo křídlo pro kočáry a bylo započato s výstavbou pavilónu pro purkrabího (dokončen v r. 1768). Současně vznikly i stáje (dnes již neexistují) a hlavní vjezd.
Na Moravě tak vzniklo panské sídlo s charakteristickými rysy slohu Ludvíka XV. - rozsáhlá dispozice budov umístěných kolem postranního čestného nádvoří, do něhož vystupují dvě boční křídla mansardové budovy; uprostřed nich se nachází patrová panská budova ve tvaru U s mansardovým podlažím, která má v ose čestného dvora balkonový podjezd, do parku se pak obrací rizalitem osmibokého hlavního sálu prostupujícího dvěma podlažími. Ze vstupní haly je přístupné hlavní zámecké schodiště vedoucí do soukromých komnat panstva v patře. Reprezentační a společenské sály jsou umístěny v přízemí. Původní rokoková vnitřní výprava vzala za své při úpravách v 19. století, ovšem i tak jsou historizující interiéry hodnotné a řemeslně kvalitní.
Střecha hlavní budovy kulminuje válcovitou věžičkou s hodinami. Postranní přízemní křídla svírají vždy dva patrové pavilony a spolu s geometrickou zahradní úpravou plochy zvyšují výtvarný účin čestného dvora. Boční křídla, v nichž byly umístěny stáje. správa panství a byty služebnictva, stála původně o samotě a teprve následně byla koutovými skrojky napojena na panskou budovu. Na východě uzavírá dvůr zed' s mřížovou branou vyrobenou v blanenských železárnách patřících Salmům. Již koncem 16. stol. se u renesančního zámku připomíná zahrada s bludištěm, salou terrenou a ptačí klecí. Zároveň s výstavbou dnešního zámku založena pozdně barokní zahrada, kterou na počátku 19. stol. vystřídal přírodně- krajinářský park s rybníkem a romantickým vodopádem na skále. V 60. letech 20. stol. upravil arch. Břetislav Štorm čestný dvůr a terasu zámku stříhanou bordurou.
Projektantem zámku byl zřejmě Francouz I. M. A. Canevale, který uplatnil náhledy pozdně barokního protoluisézového klasicismu (název podle Ludvíka XV.). Někdy uvažované využití staršího projektu A. Beduzziho je přinejmenším sporné. Bezpečně známe stavitele, jímž byl Fr. Nep. Brunn.
Je-li Antonín Salm tvůrcem zámecké stavby, pak o vybavení zámeckého interiéru má zásluhu Hugo Salm (1776 - 1836) - zámek zdědil r. 1811, za něhož se těšil rozkvětu jak zámek, tak i panství. Interiéry vyzdobil v roce 1767 prostějovský malíř František Antonín Šebesta - Sebastini; malby se však nedochovaly. Iluzívní malba hlavního sálu je dílem Kajetána Schaumbergera z r. 1777. Západní pavilón jižního křídla, zvaný direktorský, byl později upraven na zámeckou kapli, svěcenou r. 1792.
Hugo Salm se zabýval chemií a fyzikou a byl autorem řady vynálezů; s jeho jménem je úzce spojen rozvoj blanenského železářství i rájeckého cukrovarnictví. Byl jednou z nejvýraznějších postav první poloviny 19. století na Moravě. Své poznatky z cest a vlastních vědeckých výzkumů aplikoval v praxi. V Brně zřídil první přádelnu vlny, obdobné provozy vznikly také v Rájci a v Blansku, v Rájci založili první cukrovar na Moravě na zpracování cukrové řepy, založil moderní závody v Blansku. Privilegium z roku 1810 umožnilo výrobu blanenské umělecké litiny, která se prosadila po celém tehdejším mocnářství. V Blansku byly ulity jak velké sochy, tak ornamentální celky, například kolonáda v Mariánských Lázních a v Karlových Varech, sloupy pro vídeňské Hradní divadlo apod. Zasloužil se o zřízení někdejšího Františkova muzea v Brně v l. 1817 - 1818, o vytvoření Společnosti pro povznesení orby a hospodářství, patřil k přátelům Josefa Dobrovského (1753 - 1829), jemuž dal zhotovit ve svých blanenských železárnách nákladný pomník, který dodnes stojí na brněnském Ústředním hřbitově. Na rájeckém zámku se pod vedením historika J. Hormayra scházel pravidelně k vědeckým schůzkám kruh Dobrovského žáků. Hugo Salm si dopisoval s Goethem a s jinými předními umělci své doby. Moravskému muzeu v Brně daroval část své knihovny i přírodovědeckých sbírek; z jeho iniciativy započal i zájem o Moravský kras. Na zámku dokončil uměleckou výzdobu interiéru, především vybavením zámecké knihovny s empírovými regály, pořízenými Karlem Josefem I. ze Salmu. Z iniciativy Huga ze Salmu byly zaplněny technickými i přírodovědnými díly té doby a cennými soubory celých knihoven, zakoupenými z pozůstalosti učenců a vědců. Tím rájecká knihovna zůstává dodnes ucelenou pokladnicí staré odborné literatury. Vedle knihovny položil Hugo i základy dnešní známé rájecké obrazárny, v níž shromaždoval obrazy nizozemských i středoevropských mistrů a vybraná díla soudobých romantiků.
Dlouhý pobyt zakladatele v Bruselu ho přivedl k zájmu o vlámské a holandské malířství (C. Schut, Fr. Francken, S. de Vos, C. Lelienbergh, G. P. Verbruggen, H. van Minderhout, B. van den Bossche, Vogelsanck, G. Schalcken aj.). Kníže Karel Josef Salm rozšířil pak sbírku o italskou a středoevropskou malbu a koupil také tzv. Grimmovu sbírku - soubor plánů, výkresů a knih z pozůstalosti brněnského architekta Frant. Ant. Grimma, zčásti nyní uloženou v Moravské galerii v Brně. O díla vídeňských malířů nazarénského a romantického okruhu (L. F. Schnorr, K. Russ, P. Fendi, J. Fiihrich) obohatil zámeckou obrazárnu Hugo František Salm a po něm Hugo Karel Salm o malby německých i českých romantických krajinářů (M. Haushofer, B. Havránek, Fr. Richter ad.). Soubor představuje vzácně celistvou ukázku pozdně barokní obrazové sbírky. Od svého otce získala lásku k umění i Augusta Salmová (provdaná Clam-Martinicová, t 1833), která spolupracovala s Amálií Mánesovou, proslulou malířkou své doby, jak o tom svědčí květinové výplně na dřevěných stěnách intimního klasicistního kabinetu.
Další držitelé rájeckého zámku už nedosahovali úrovně Huga ze Salmu; zámek upadal vzhledově i v interiéru, obrazový soubor byl rozptýlen. V 70. a 80. letech 19. stol. došlo k nevýrazné historizující úpravě interiérů. V této souvislosti je třeba se zmínit také o nerealizovaných záměrech přestavby rájeckého sídla z doby kolem roku 1848 bud' v novogotickém, nebo novorenesančním slohu podle projektanta O. Wagnera. Salmové drželi zámek až do r. 1945.
Prohlídka zámeckých prostor začíná ve vstupním sále s iluzívní výmalbou F. A. Sebastiniho. Rozměrné obrazy zde umístěné pak představují Roggendorfy a dále Antonína a jeho syna Karla Salma. Ve žlutém salonu zaujme barokní nábytek francouzského stylu s výzdobou z kovu a želvoviny typu "boulle", který byl napodobován ještě v 19. století. Vybavení místnosti doplňuje orientální porcelán. Zimní jídelna je upravena v historizujícím slohu s novorenesančním kazetovým stropem neseným kanelovanými sloupy. Zařízení je romantické, avšak použito bylo také originální barokní skříně a její nápodoby z roku 1883. Obrazovou výzdobu tvoří rodinná galerie Salmů, portréty zhotovili malíři Schnou von Carolsfeld, Heinrich von Angeli aj. Květinový salónek svým vybavením připomíná romantické chrámky ze sklonku 18. století, přičemž výzdoba výplní s květinovými kompozicemi je patrně dílem Augusty Salmové, kterou snad, podle zdejší tradice, učila kreslení Amálie Mánesová. Rohový salónek je vybaven nábytkem z palisandrového dřeva vykládaného kovem z druhé poloviny l9. století. Portrét Huga Salma připomíná nejvýznamnější období rájeckého zámku. Kabinet rytin s dřevěným obložením stěn i stropu napodobuje stav interiéru z poslední čtvrtiny 18. století. Do panelů byly vloženy rytiny podle obrazů slavných mistrů západní Europy. Objevuje se zde i galérie rytin Petra Pavla Rubense z let 1621 - 1625, rytiny slavného Charlese Le Bruna a grafické přepisy Raffaelových nástěnných maleb ve Vatikáně. Také sál předků svým vybavením navazuje na stav interiéru z posledních desetiletí 18. století. Na způsob barokní panelové obrazárny jsou do obložení stěn vsazeny portréty Salmů, Roggendorfů a s nimi zpřízněných rodů. Některé obrazy jsou originály, jiné pozdější kopie. Po umělecké stránce nejvýznamnějším portrétem je obraz Františka Viléma Salma z roku 1723 od Adama Manyokyho.
Osmiboký hlavní sál původně vyzdobil vzpomenutý Sebastini. Z jeho malby se dochovaly jen hlavy ve čtyrech obdélníkových sondách. Vše ostatní zůstalo pod malbou s architektonickým členěním stěn Vídeňana Kajetána Schaumbergera. Empírová zámecká knihovna, která tvoří závěr prohlídky přízemí zámku, je současně jednou z nejbohatších knihovních souborů na Moravě. Byla založena v druhé polovině 18. století Karlem Josefem I. Salmem a výrazně doplněna za jeho syna Huga Františka Salma, zejména o vědecká díla celé řady oborů.
Dnes je zámek státním majetkem a náleží do péče Krajského střediska státní památkové péče v Brně jako objekt první kategorie. Zejména cenná je zámecká obrazárna, která byla nově instalována v r. 1950, a to z jednotlivých obytných prostor prvního poschodí. V současné době již představuje určitý sběratelský celek, především nizozemského umění, krajin ze 17. a 18. století i krajin a portrétů z 19. století, zejména z období romantismu. Nejstaršími obrazy jsou saské podobizny z doby kolem r. 1530 a nizozemské kresby z doby kolem r. 1600; zastoupeny jsou též malby z německé romantické krajinářské školy, jež ovlivňovala i malbu českou. Maleb francouzských a italských mistrů je nepoměrně méně. Soubor těchto kreseb je nyní instalován v prvém poschodí zámku, kde je rovněž umístěn stylový nábytek. Zvláštností je sbírka rytých křišťálových nádob ze 17. a 18. století, většinou jihoněmecké a italské provenience. Rozsáhlá salmovská knihovna dnes čítá 43 173 svazků, takže je jedním z nejvýznamnějších knižních souborů 18. a 19. století v našich zemích. Dále je tu umístěno i zajímavé muzeum Moravského krasu. Jedno křídlo rájeckého zámku dodnes nese název "Saarův dům" jako připomínka mnohaletých pravidelných pobytů rakouského básníka Ferdinanda von Saara (1833 -1906) u Salmů. Zámek je v našem prostředí ojedinělým příkladem sídla inspirovaného tehdejší francouzskou architekturou.
