RATIBOŘICE - podrobně
Barokní, klasicistně a empírově přestavěný zámek
V r. 1582 se staly Ratibořice společně s hradem Rýzmburkem součástí náchodského panství. Ratibořice zůstaly sice samostatným panstvím, ale spravovány byly z náchodského zámku.Na počátku 18. stol. se rozhodl tehdejší majitel náchodského panství Lorenzo Piccolomini, že v Ratibořicích postaví barokní letohrádek italského typu. Do r. 1708 byla postavena prostá jednopatrová budova na obdélníkovém půdorysu s břidlicovou valbou, ze které vystupuje jednoduché polopatro se šesti komíny. Na úzkou stranu barokní budovy navazovalo úzké křídlo, v němž bylo ubytováno služebnictvo. Původně se soudilo, že uvnitř zámku byla vybudována vysoká síň s plochým stropem, která prostupovala přízemí, 1. patro i polopatro. Kolem této síně byly rozmístěny pokoje, které sloužily jako obytné prostory. Podle výzkumů, které byly provedeny během rekonstrukce zámku v 80. letech 20. století, však byla tato teorie zpochybněna. Vnitřní dispozice stavby se patrně příliš neodlišovala od dispozice současné (vnitřní schodiště a množství místností jak v přízemí, tak v patře). Na ratibořickém zámku Lorenzo Piccolomini zemřel v r. 1712. Poté byl zámek určen jako vdovské sídlo kněžen z rodu Piccolomini.
Ratibořice si také oblíbil také vévoda Petr Biron, který držel Náchod i s Ratibořicemi a Rýzmburkem od r. 1792. Po jeho smrti v r. 1800 se staly Ratibořice sídlem jeho pozůstalé manželky Anny Charlotty Doroty, rozené von Meden (1761-1821), její sestry Elisabety von der Recke (1754-1833) a nejstarší Petrovy dcery Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské.
Kněžna Zaháňská v l. 1825-26 dala ratibořický zámek přestavět. Z původního barokního zámku, který postavil v l. 1705-8 Lorenzo Piccolomini, zůstaly pouze barokní obvodové zdi a výškové rozměry všech podlaží. Vnitřní půdorysné řešení však bylo změněno tak, že v přízemí a 1. patře vznikly dva sály, k nimž vedly dvoustranné schody. Polopatro bylo tehdy omezeno pouze na půdní komory, první patro zámku bylo vyhrazeno za obydlí zámeckému panstvu a jeho hostům. Přestavěno bylo i křídlo pro zámecké služebnictvo, které bylo rozšířeno a v získaných prostorách byly umístěny rovněž pokoje pro hosty. Z náchodského zámku sem byla převezena část zařízení s gobelíny a obrazy, část knihovny a sbírka plastik. Zámecká kaple byla r. 1811 zrušena.
Ratibořický zámek dala kněžna Zaháňská k dispozici diplomatickým jednáním kolem vzniku jedné z protinapoleonských koalic. U kněžny, která v té době v Ratibořicích pobývala, se zastavil cestou do Opočna i ruský car Alexandr I. se svým dvorem. Ke schůzce tří císařů však nedošlo. Zámecký sál v Ratibořicích se třemi vchody dal však vzniknout legendě o tom, že se tu sešli panovníci Ruska, Rakouska a Pruska.
Do Ratibořic se uchýlila Kateřina Vilemína Zaháňská v r. 1820 se svým manželem hrabětem Karlem Schulenburgem. V jejich průvodu přijela z Vídně i služebná Marie Magdalena Terezie Novotná s dcerou Barunkou, narozenou 4.2.1820 ve Vídni. Teprve v České Skalici došlo ke sňatku Marie Magdaleny Terezie Novotné s kočím hraběte Schulenburga Janem Panklem. Rodina Panklových bydlela do r. 1830 na Starém Bělidle v domku čp.6. Tento dům byl poté zbourán a Panklovým byl vykázán nový byt v úřednickém křídle ve sklepě pod ratejnou. Původní dům "Babičky" se nacházel přibližně v místě dnešního zámeckého skleníku. Barunka Panklová v té době měla přístup do zámecké knihovny, kde získávala vztah k literatuře. Později se vdala za úředníka Josefa Němce. Božena Němcová se často ve svých povídkách vracela ke svému dětství strávenému v Ratibořicích a České Skalici. Asi jejím nejslavnějším románem z tohoto prostředí je Babička. Historiky je v l. 1825-29 doložen pobyt "babičky" Marie Magdaleny Novotné, rozené Čudové, v Ratibořicích.
Spolu s vévodkyní Zaháňskou na ratibořickém zámku pobývaly i její legendární schovanky. Jednalo se o Emilii von Gerschau, Kláru Bresslerovou a Marii von Steinach. Pobývala zde i Luisa Segnoret de Villiers - schovanka jedné ze sester vévodkyně Zaháňské. Marie von Steinach, nejmladší ze schovanek, pak zřejmě inspirovala Boženu Němcovou pro vytvoření postavy komtesy Hortensie v románu Babička.
Klasicistní zámek v Ratibořicích se stal oblíbeným sídlem náchodských velkostatkářů až do r. 1945. Hrabě Oktavián Lippe-Biesterfeld, který koupil Náchod r. 1840, prodal sice toto panství v r. 1842 Jiřímu Vilémovi Schaumburg-Lippe, ale s podmínkou, že až do smrti může sídlit na ratibořickém zámku. Za Schaumburgů došlo k pseudorenesanční přestavbě zámku. Od r. 1866 byly Ratibořice letním sídlem náchodských Schaumburgů. Koncem 80. let se staly navštěvovaným místem v souvislosti se slavnou Babičkou Boženy Němcové.
Za 2. světové války byl ratibořický zámek zabrán německou armádou, která vnitřek zámku zpustošila. V květnu 1945 byl zámek s celým ratibořickým údolím prohlášen za státní kulturní majetek. Zámek se stal klasicistní expozicí zámeckých interiérů; většina exponátů však byla dovezena odjinud. Mobiliář z l. 1820 - 30 měl připomínat dobu "paní kněžny". V celém přízemí zámku bylo instalováno Muzeum Babičky, vytvořené ze sbírek muzea Boženy Němcové v České Skalici a doplněné Památníkem národního písemnictví. V roce 1976 byl zámek spolu s celým areálem Babiččina údolí vyhlášen národní kulturní památkou. Součástí národní kulturní památky se stal i mlýn, postavený Antonínem Ludrem r. 1773. Je to jednopatrová kamenná budova, jejíž největší část vyplňuje mlýnice, prostupující přízemí a první patro. V patře je byt mlynáře a malá místnost nad vchodem, zvaná šalanda. V druhé polovině 80. let pak prošel zámek včetně mobiliáře celkovou rekonstrukcí. Muzeum Babičky již nebylo po rekonstrukci obnoveno a v první polovině 90. let vznikl v přízemí druhý prohlídkový okruh. Tato nová část expozice je (stejně jako první patro) tvořena dobovými interiéry. Tématicky je však zaměřena na náchodskou větev rodu Schaumburk-Lippe. Ratibořický zámek je ve správě Památkového ústavu v Pardubicích.
