ROŽNOV POD RADHOŠTĚM - DŘEVĚNÉ MĚSTEČKO - podrobně
Skanzen valašských lidových staveb
Vstupní prostor
Vstupní budovu Dřevěného městečka projektoval architekt Zdeněk Hynek. U pokladny je umístěn reliéfní sloup "Píseň rodného kraje od lidového řezbáře, mistra lidové umělecké výroby Michala Žitníka ze Soláně. Zobrazuje výjevy ze života valašského lidu. Sloup je vyřezán z dutého bílého topolu a práce na něm trvala 900 hodin v průběhu roku 1968. Poblíž vstupu je také prodejna LUV.
Fojtství z Velkých Karlovic
Rekonstrukce obytného stavení z Velkých Karlovic-Bzové z roku 1793. V muzeu instalována v roce 1932 původně jako zemědělské muzeum. Představuje usedlost fojta (tj. rychtáře), zástupce vrchnosti ve valašských obcích.
V patře jednopatrového roubeného stavení je ochoz. Při vstupu do síně upoutá naši pozornost kramplovací stolice na česání ovčí vlny a proutěná skříň na uzené maso, tzv. "komárník. Všimneme si truhly na obilí, tzv. súsku, anebo sněžnic, pověšených na stěně.
Velká "jizba po levé straně nás překvapí na svou dobu značnými rozměry. Shromažďovali se zde poddaní k rozdělování roboty, avšak světnice sloužila také jako hospoda. Dvakrát do roka se tu tancovalo při muzice a rovněž šenkovala panská kořalka. V "jizbě spával a stoloval hospodář se svou rodinou. Ke spaní sloužila i lavice a také pec. Za stolem v rohu nad lavicemi je "kútnica, závěsná rohová skříň, do níž se ukládaly cennější předměty. Kolem tohoto koutku, říká se mu také posvátný, bývaly zavěšeny řady obrázků na skle s náboženskou tématikou.
Karlovické fojtství má samostatnou kuchyni a vzadu boční obytnou komoru, určenou pro bydlení výminkářů. V této komoře je umístěn tkalcovský stav. Síni v patře fojtství se říkalo "podhůří. Najdeme tu mandl, truhlu s plátnem, kadlub na obilí a postel, kde přespávaly dvě děvečky. Zároveň zhlédneme celý jejich skromný majetek: truhlu s osobními věcmi, šaty a kožené krpce.
Expozice ve velké komoře v patře fojtství dokumentuje změny zařízení před první světovou válkou. Majitel František Borák vybavil hlavní místnost originálním a původním nábytkem z roku 1908, dovezeným z velké hospodářské výstavy v Kroměříži. Také obrazy a předměty v místnosti pocházejí z této doby. Hudební nástroje dokreslují tradičně živé muzikální prostředí. Skříně ve světnici sloužily na ukládání oděvů. Textil nám tu vůbec demonstruje přechod oblékání od lidového oděvu k uniformnímu městskému oděvu. Obraz svaté Anny, umístěný ve světnici, souvisí s rodovou tradicí, podle níž byla tímto jménem křtěna prvorozená dcera.
Naproti velké komory je komůrka stařenky Petřvaldské. Najdeme tu jen postel, truhlu a kříž, to nejnutnější, co k životu potřebovala.V zadní komoře býval uskladněn ovčí sýr, který vysychal ve skříňové polici, zvané "komárník.
Kostel z Větřkovic
Rekonstrukce, postavená v muzeu v letech 1939 1941 podle předlohy dřevěného kostela z Větřkovic u Příbora. Originál pocházel z poloviny 17. století a v roce 1887 vyhořel. Rekonstruovaná věž kostela není postavena podle větřkovického originálu, připomíná kostelní věž v Tiché. Slohově představuje dřevěnou církevní architekturu retardujícího pozdně gotického typu.
V presbyteriu nás kromě čtyř barokních obrazů upoutá korpus z majetku někdejšího dřevěného kostela v Rožnově. Obraz po levé straně oltáře od akademického malíře Františka Hlavici představuje Svatou Annu jako vychovatelku Panny Marie. Obě světice jsou vymalovány ve valašském kroji.
Před kněžištěm si po pravé straně všimneme kamenné křtitelnice, po stranách lavic pak cechovních postavníků. Každé sdružení řemeslníků, cech, mělo nejen své pevné postavení ve společnosti, ale také stálé místo v kostelních lavicích. Na cechovních postavnících si můžeme prohlédnout znaky řezníků, kovářů, krejčích i tkalců. Na stěnách si prohlédneme cyklus obrazů "Křížová cesta.
V síni kostela si prohlédneme kamennou nádobu na svěcenou vodu a zpovědnici, jež stávala původně v dřevěném kostele v Tiché u Frenštátu, který vyhořel v roce 1964. Sakristie kostela nabízí pohled na mešní roucha. Na kamenném náhrobním kamenu, připevněném na zeď sakristie, je napsána legenda o nešťastné smrti mladé nevěsty Alžběty Vaňkové v roce 1662. Před sakristií stojí kamenný anděl.
Kostel je obklopen hřbitovem a parkánovým plotem. Hřbitov, zvaný "Valašský Slavín, má ve své starší části přenesené náhrobky fojtů z Hutiska a Solance, náhrobky prostých lidí a frýdlantské lité kříže. Starý hřbitov je doplňován hroby a náhrobky významných valašských kulturních pracovníků. Za všechny, kteří tu nalezli místo posledního odpočinku, jmenujme zakladatele Valašského muzea v přírodě sourozence Jaroňkovy, spisovatele Čeňka Kramoliše, básníka Metoděje Jahna, malíře Augustina Mervarta, Jana Kobzáně a Karla Hofmana, rožnovského národopisného pracovníka Miloše Kulišťáka, věhlasného lidového muzikanta Jana Pelára, hudebního skladatele a sběratele valašských písní Jana Nepomuka Poláška, ředitele Valašského muzea v přírodě Arnošta Kubešu, olympijského vítěze v hodu diskem Ludvíka Daňka.
Kolem kostela je dřevěný ochoz s kamennými křtitelnicemi, kovovými a dřevěnými kříži a ohořelými kovanými dveřmi z kostela v Tiché.
Billova chalupa
Měšťanský dům z rožnovského náměstí, pocházející z roku 1750. V muzeu byl postaven v roce 1925. Zadní část stavení byla později rekonstruována. Chalupa, široce rozkročena svými sloupy nad kamennou dlažbou podsíňku, má architektonicky ještě renesanční pojetí i některé detaily, ačkoliv pochází až z doby vrcholného baroka. K takovému typu domů na rožnovském náměstí dříve patřívalo pole. Ale přesto ani obchod, zemědělství nebo řemeslo mnohdy nestačilo rodině zabezpečit slušný životní standard. Majitelé proto pronajímali své pokoje lázeňským hostům, kteří sem přijížděli do klimatických lázní.
V přízemí v síni upoutá naši pozornost kotel na vyvařování prádla, jež však mohl sloužit při zabíjačkách. Vpravo vidíme koryta, neboli troky na vepře, dlabané z jednoho kusu kmene, a starý ruční mandl. V parádní světnici v přízemí leží na posteli ženský civilní oděv. Kamna ve světnici jsou vytápěna pecí ze síně. V komoře vpravo si všimneme díže s kopistí na zadělávání chlebového těsta. Kuchyň vzadu v přízemí sloužila také jako dílna nebo ložnice. Expozice zachycuje činnost krejčího. Deska na posteli sloužila jako jeho pracovní tabule.
V patře je síň, krytá veranda a dva pokoje pro lázeňské hosty. Původně zde byly komory. Oba pokoje v patře, zařízené podle dobového vkusu a finančních možností majitele, byly pronajímány za cenu stanovenou obecním úřadem, který tu vykonával nejnutnější hygienický dozor. Na seznamu lázeňských hostů z roku 1883, umístěném v síni si všimneme světoznámého jména Řehoře Mendla, zakladatele genetiky. Z kryté verandy mohli lázeňští hosté kdysi pozorovat ruch na rožnovském náměstí.
Radnice
Poschoďová roubená stavba z roku 1770, přenesená do lázeňského parku "Hájnice, z rožnovského náměstí. Instalována jako první objekt Valašského muzea v přírodě. S demontáží se začalo již v roce 1924, v plné kráse uvítala hosty Valašského roku v červenci 1925. V radnici se v 18. a 19. století scházel obecní úřad a jednou měsíčně se tu konala společná schůze (valná hromada) všech v Rožnově usedlých měšťanů. Kdo bez omluvy nepřišel, byl trestán "areštem a musel zaplatit pokutu 30 krejcarů. Svolávání obstarávali v Rožnově poslové, v jiných městech se zvonívalo.
V chodbě radnice v přízemí jsou umístěny předměty z obecního inventáře, váhy a obecní vyhlášky. Na zemi u stěny leží "presy na vyvažování chalup, pomocí nichž bylo možno zvedat horní části srubu a vyměňovat poškozené trámy.
V přízemí si prohlédneme expozici obchodu, zachycující období první poloviny 20. století. Na pultě si všimneme načaté homole cukru, v polici u okna je ještě zabalená. V obchodě nechybějí ani pověstné zuberské metly. V přízemí radnice je rovněž instalována pošta, dokonce s obsluhujícím personálem. Kromě starobylého inventáře jistě zaujme poštmistrovská uniforma nebo poštovská trubka. Pohled s razítkem naší poštovny, vhozený do poštovní schránky přímo v přízemí radnice, jistě každého potěší.
V hlavní místnosti v poschodí radnice měl své pracoviště obecní písař. Radní s purkmistrem zasedali kolem velkého stolu. Naši pozornost upoutá stará cechovní truhla. Byla ve své době skutečným trezorem, nedobytnou a ohnivzdornou pokladnou. Obsahovala zápisy a úřední fakta, stanovy, pečetě, ozdobné kladívko a finanční hotovost. Říkalo se jí také "kovaná matka nebo "oltář. Z hlavní místnosti se vychází na balkón.
Vedlejší místnost sloužila pro ubytování vzácných hostů nebo pro ubytování odvodního důstojníka. Nad postelemi je umístěna mapa silniční a železniční sítě na Moravě z roku 1870. K radnici patříval tzv. "úlik, podélná dřevěná stavba, sloužící jako skladiště nářadí k hašení požárů. Jeho kopii shlédneme vedle radnice poblíž pódia pro muzikanty a tanečního parketu.
Vaškova hospoda
Měšťanský poschoďový roubený dům s velkou hostinskou místností, v níž najdeme krytou nálevnu a vyvýšený "fojtovský stůl. Objekt reprezentuje principy měšťanského stavitelství 16. století. Historické zprávy o něm však máme až ze začátku 17. století. Hospoda byla do muzea přenesena z rožnovského náměstí v letech 1927-1928. Patří mezi nejosobitější hostinské interiéry u nás. Po převozu do rožnovského muzea získala název "Valašská hospoda. I dnes slouží Vaškova hospoda pohostinským účelům.
Hospoda "Naposledním groši"
Bývalá Žingorova chalupa, stojící do roku 1969 na rožnovském náměstí. V muzeu byla uvedena do provozu v roce 1974 jako restaurační zařízení. Její výstavbu si vynutila zvyšující se návštěvnost Valašského muzea v přírodě. Interiéry v přízemí i v patře byly proměněny ve stylové restaurační zařízení. V hostinské místnosti v přízemí je vyvýšené místo pro muzikanty a vyvýšený "fojtovský stůl.
Název hospody "Na posledním groši je odvozen od hospody, kterou postavil architekt Dušan Jurkovič v Praze na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895. Vybudoval tu celou valašskou osadu - skutečné chalupy, ale největší úspěch měla mezi návštěvníky právě hospoda Na posledním groši, v níž hrála věhlasná Pelárova muzika. Mnozí hosté, jak v tehdejším tisku tvrdily zlé jazyky, ani neprohlíželi jiné objekty rozsáhlé výstavy, ale zůstali po celý čas věrni tomuto přitažlivému prostředí.
V areálu dále naleznete panskou sýpku z Prostřední Suché, panskou sýpku z Heřmanic, tkalcovské stodůlky ze Štramberka, Janíkovu stodolu a drobnější stavby jako včelíny, studnu či dvě studny a smírčí kříž.
