CORNŠTEJN - podrobně
Rozsáhlá zřícenina gotického hradu
Hrad Cornštejn byl postaven v první polovině 14. století jako královská pevnost společně s hradem Frejštejnem na posílení hradu Bítova. Byl vybudován na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, která jej obtéká ze tří stran. Zpočátku šlo o nevelký hrad přibližně obdélného půdorysu, oddělený od hřebenu v podloží vylámaným hlubokým a 16 m širokým příkopem. V čele půdorysu (48 x 25 m) s dvakrát zalomeným severovýchodním nárožím stál napříč čtyřpatrový, podsklepený věžovitý palác. Jeho hmota se tyčila do značné výšky a úspěšně clonila nádvoří před střelbou z nebezpečné jižní strany. Na bocích byly totiž skalnaté stráně čí srázy a také na severu terén klesal k sedlu. Palác byl současně posledním útočištěm posádky, a byl proto opatřen cisternou umístěnou ve výklenku dvorního průčelí. Okénko z valeně klenutého suterénu (jinak byl palác plochostropý ) umožňovalo čerpání vody i poté, co nepřítel pronikl do nádvoří. Prostá vstupní brána byla zřejmě prolomena v západní hradbě, která se úplně zřítila, a cesta k ní stoupala upraveným úbočím v trase cesty současné. Zřejmě ještě ze 14. století pochází také parkánová zeď kolem jádra, která mohla případně nahradit starší kolovou palisádu.
Tak vypadal hrad v době zeměpanské, kdy byl strategickým opěrným bodem v rámci zajištění jižní moravské hranice. V r. 1343 byl Cornštejn udělen lénem Smilovi, Čeňkovi a Janovi z Lichtenburka. Před r. 1348 držel Cornštejn, městečko Štítary a Příblovice (zanikly) Jindřich z Lichtenburka. Mezi ním a Janem Jiřím z Lichtenburka na jedné straně a pány z Hradce na straně druhé vznikl v polovině 14. století o Cornštejn spor, nicméně Lichtenburkové se v r. 1363 zase uvádějí jako držitelé hradu. Jejich majetkem pak zůstal dlouhou dobu. Tehdy byl hrad podstatně rozšířen, zejména jeho předhradí, a byla vylepšena gotická ostění oken a dveří. Hradní palác se stal pevnějším a nedobytnějším a současně byl pohodlnější k obývání.
Po husitských válkách (někdy kolem r. 1420) přistavěli Lichtenburkové k severní straně hradu vně ohradní zdi u věže nový obdélný palác. Velikost staveniště nedovolila větší rozměry než 15,5 x 11 m, a proto potřebnou obytnou plochu poskytlo vícepodlažní uspořádání. Kromě valeně klenutých sklepů měl palác dvojprostorové přízemí a další dvě plochostropá sálová patra. Jelikož novostavba zabrala část parkánu, byl severní úsek parkánové zdi přesunut a zpřístupněn branou, připojenou k jihovýchodnímu nároží nové budovy. V téže době byl rovněž vybudován dolní pás hradního opevnění vybavený hranolovou a severovýchodní pětibokou baštou. Vzhledem k poloze hradu bylo nové předhradí zpřístupněno dvěma branami (severní a jižní). Patrně také vznikl při novém paláci věžovitý přístavek, který střežil původní bránu do jádra.
Od r. 1460 náležel Cornštejn Hynkovi z Lichtenburka na Bítově, který pro rodovou řevnivost s Kunštáty odmítl přísahat věrnost králi Jiřímu z Poděbrad. Podporován papežem Piem II. zahájil v r. 1463 otevřenou vzpouru, o jejíž urovnání se moravští stavové marně snažili. Proto se Jiří z Poděbrad rozhodl zakročit proti rušiteli zemského míru zbraní. Odebral Hynkovi v r. 1464 nejprve městečko Strachotice a pak oblehl hrad Cornštejn. Jeho dobývání, řízené hejtmanem Oldřichem Mládencem z Miličína, trvalo téměř rok. Hynek se dovolával pomoci papeže, který nařizoval olomouckému biskupu Tasovi, aby nepodporoval Jiřího, a Jiřího vyzýval, aby upustil od obléhání; nakonec byl ochoten sám při rozsoudit, neboť prý Jiřímu jako králi nekatolickému nepřísluší soudit katolíka Hynka z Lichtenburka. Hrad, jehož obranu prý vedl rytíř Jan Šarovec, byl nakonec v polovině r. 1465 dobyt. Zbytky ležení obléhatelů jsou dodnes patrné na hřebenu jižně proti hradu.
Poraženému Hynkovi Bítovskému z Lichtenburka král Jiří z Poděbrad Cornštejn odebral a předal jej Jindřichu Krajíři z Krajku. Jeho syn Volfgang hrad poškozený obléháním opravil a zčásti jej přestavěl, aby opevnění vyhovovalo tehdejší moderní vojenské technice. Byly především zesíleny fortifikace hradu. Předsunuté hradní opevnění bylo přebudováno a posíleno stavbou dodnes stojící kamenné čtverhranné věže. Došlo též k výstavbě opevnění na hřebeni přímo před hradem. Volfgangův syn Lipolt Krajíř patrně na počátku 16. století vystavěl na protáhlém skalisku před šíjovým příkopem vsunutou fortifikaci se zaostřeným břitem štítové zdi a boční baštou. Tato okrouhlá dělová věž vyrostla nad úboční cestou, kterou navíc přepažila zeď. Bašta současně zabraňovala nežádoucímu vstupu do příkopu před jádrem hradu. Stará věž byla zbořena a místo ní bylo k severnímu paláci přistavěno vřetenové schodiště a po jeho boku hradní kaple. Také starý jižní palác byl upraven a rozšířen. V době tureckého nebezpečí doplnila opevnění (v r. 1542) nová vstupní brána v západní parkánové zdi vnitřního hradu a cestu po západním svahu uzavřela zeď s branou.
Hrad se naposledy jmenuje r. 1576 při převodu panství k Bítovu, kdy se dostává do rukou Volfa Strejna ze Švarcenavy. Převodem zanikla potřeba udržovat toto rozsáhlé sídlo. V důsledku toho Cornštejn rychle zpustl (jako pustý se uvádí už roku 1550) a změnil se ve zříceninu. V posledních letech probíhají památkové práce zaměřené na jeho obnovu.
