STRÁŽNICE - podrobně
Novorenesanční zámek s klasicistními prvky
Existence strážního hradu se předpokládá v 11. století. Doložen je na přelomu 13. a 14. století, kdy patřil Milotovi z Dědic. Po něm jej získala větev Benešoviců z Kravař. Hrad byl dlouho oporou husitství. Petr Kravař se pouze pod tlakem nájezdů uherského vojska na čas poddal Zikmundovi. Jeho syn Jiří přestavěl hrad goticky, po jeho smrti však přešel hrad na Žerotíny. Jan Jetřich ze Žerotína vytvořil z hradu renesanční zámek, který přetrval až do stavebních úprav v 19. století. Za třicetileté války panství velmi trpělo vpády Uhrů, Turků a Tatarů, a tak Jan Jetřich odešel do exilu do Skalice, kde roku 1628 zemřel. Panství koupil Ital František Magnis, který zbohatl ve vojenských službách císaře Ferdinanda II. Hrůzovláda jeho snachy Kateřiny ze Žďáru vyvolala nakonec povstání a Kateřina musela uprchnout. Zubožené panství pozdvihl hospodářsky František Karel Magnis, který zde zřídil park a založil hudební tradici. V 50. letech 19. století přestavěl Filip Magnis zámek do romantické podoby, přičemž byly odstraněny charakteristické renesanční arkády. Zámek je trojkřídlá budova, zakončená sedlovou střechou a zdůrazněná na nároží osmibokou věží s atikou lemující terasu ploché střechy. Hladké fasády zvýrazňuje pouze plastické rámování pravoúhlých oken s ozdobným parapetem, římsovým frontonem a dekorativním vlysem pod hlavní římsou. Z předchozích stavebních úprav se zachovaly renesanční figurální konzoly zazděného arkádového ochozu na fasádě vstupního nádvoří. Na odvrácené straně zámku se hlavní budova rozvíjí v další vystupující křídlo a přístavby hospodářských budov, které ohraničují zbytky opevňovacího valu, probíhajícího i částí parku a prostoupeného průjezdem středověkého původu. V přízemí zámku se dochovaly gotické klenby hradu. Zámecká instalace zaujímá místnosti 1. patra s dřevěnými kazetovými stropy, kamny, původním nábytkem a sbírkou zbraní. Zámecká knihovna obsahuje 13 000 svazků. V dalších prostorách zámku jsou expozice Ústavu lidového umění: výstava lidových hudebních nástrojů od nejstarších dob po dnešek (pastýřské rohy, trůby, salašovky, zvonce, obušky, ozembouchy, hrkače, bukače, housle, husličky, strunné nástroje drnkací, basa, dudy, cimbál), pozoruhodná výstava Heřmana Landsfelda (nar. 1899), který celý život sbíral lidovou hrnčinu a užitkovou keramiku prostou i zdobenou (nejrůznější typy vykuřovadel, hrnčířských nádob a forem na pečení a vaření, zásobnicových hrnců, cedníky a formy na obřadní pečivo). Jsou tu doložena i místa nálezů habánských střepnišť.
