UHERČICE - podrobně
Komplex renesančního zámku
Dodnes se přesně neví kdy vznikla v Uherčicích tvrz. Ves Uherčice je pouze okrajově zmiňována roku 1312, ale trvalé sídlo zde není zmiňováno. Přestože se o zámku v Uherčicích napsalo již mnoho, není zcela jisté kdy přesně ke vzniku došlo. Archivní prameny se odkazují na dva zdroje: první z nich uvádí, že k založení gotické tvrze došlo pravděpodobně "brzy" po roce 1493 a druhý (pravděpodobnější) považuje ves Nové Uherčice a tvrz za existující kolem roku 1541.Pro přesnější určení vzniku Nových Uherčic může posloužit rekonstrukce sledu majitelů hradu Cornštejna a vratěnínského zboží. Do roku 1487 držel cornštejnské panství, ke kterému patřila zřejmě i část pustých Uherčic, Volfgang Krajíř z Krajku na Bystřici. Po jeho smrti (po 20. prosinci 1490), potvrdil král Vladislav Jagellonský v roce 1493 držbu cornštejnského panství (mj. též pustou ves Uherčice s poplužním dvorem), jeho synovi Lipoltovi. Ten ke svému panství přidal po koupi, od abatyše oslavanského kláštera, zbytek uherčického zboží.
Lipolt (1493-1504 nejvyšší sudí zemský) vlastnil panství až do své smrti (mezi 27.dubnem 1515 a 14.listopadem 1516). Po jeho smrti se panství ujal jeho bratr (do té doby spolumajitel) Jindřich sídlící na Dačicích. Roku 1524 předal správu cornštejnského panství svému synovi Volfovi mladšímu z Krajku. Po Cornštejně se pak píší oba ještě v roce 1526. Mezi lety 1526-1531 byl Cornštejn prodán Jindřichovi z Lichtenburka. Volf mladší zřejmě přesídlil na tvrz ve Vratěníně (svědčí o tom přídomek rodu z roku 1528).
Po rozdělení majetku mezi své syny stárnoucím Jindřichem Krajířem z Krajku (zemřel mezi 1540-1544), se Lipolt píše po Vratěníně (1538-1551) a Jan je již v roce 1540(!) uváděn na Nových Uherčicích. Dá se tedy předpokládat, že v letech 1532-1538 snad tedy vznikla tvrz v Nových Uherčicích respektive byla zahájena její stavba (hypotéza Dalibora Hodečka). Jan je zmiňován na Uherčicích ještě roku 1549. Jeho bratr Václav, který z dědictví vyšel naprázdno, se po něm ujímá Nových Uherčic a po smrti svého bratra Lipolta k nim připojuje i Vratěnín. Jeho držba je určitě doložena mezi lety 1553 � 1560. Jako účastník výpravy do Janova v letech 1551-1552 se mohl blíže seznámit s renesanční architekturou v Itálii, a také po svém návratu se zřejmě zapsal do stavebního vývoje uherčické tvrze, jak o tom svědčí tympanon nad branou s letopočtem 1554. Roku 1560 prodal Nové Uherčice spolu s Vratěnínem svému vzdálenému příbuznému Adamovi Volfovi Krajířovi z Krajku na Jaroslavicích, který je krátce po té (1561/1562) postoupil dolnorakouskému pánovi Volfovi Strejnovi ze Švarcenavy (Streun von Schwarzenau). Václav si podržel do své smrti (1566) Mladoňovice.
V období držby Strejnů je dokončena dostavba jižního křídla, severního křídla, příčného traktu s arkádovou lodžií, vstupní věž s předdvořím, rozárium a oba přístavky hlavní věže. Jméno architekta, jenž realizoval v letech 1582-1586 tyto velkorysé úpravy neznáme, ale z celkové kompozice lze usoudit, že výchozím vzorem byl vzorník Sebastiana di Bartolomea Seria.
Roku 1628 přebírají uherčické zboží (jako konfiskát) Berchtoldové. Císařský rada Jakub Berchtold, povýšený r. 1633 do panského stavu. Roku 1637 byli Berchtoldové povýšeni do stavu hraběcího. V tomto období se začalo s barokními úpravami (není jisté, podle nového zjištění k nim došlo až za Heisslerů z Heitersheimu), které měli snad zvýšit prestiž nově povýšeného rodu Berchtoldů. Údajným stavitelem měl být Giovanni Pietro Tencalla. V každém případě byli stavební úpravy omezeny na drobné přestavby, remodelace a výzdoby interiérů.
Nejpodstatnější a nejvelkolepější barokní úpravy zámku však pocházejí z období 1692-1731 kdy vlastnili uherčické panství Heisslerové z Heitersheimu. Válečný veterán, polní maršál a generální válečný komisař, Johann Donát hrabě Heissler z Heitersheimu (manželka Marie Barbara rozená von Millesimo) kupuje roku 1692 celé panství. Johann Donát Heissler byl z hlediska historického, jednou z nejpozoruhodnějších postav v dějinách Uherčic. Tento dlouholetý účastník válečných tažení proti Turkům, syn žoldnéře, následující příkladu svého otce, bojuje na straně Leopolda I. Proti Francouzům a Turkům. Vedle postupu ve vojenských hodnostech (rytmistr, plukovník, generál, polní maršál) je za svá válečná hrdinství a nesporné zkušenosti odměněn povýšením do rytířského stavu, poté do stavu svobodných pánů a nakonec roku 1692 mezi říšská hrabata. Mezi jeho majetky patřily mimo jiné též panství Ráckev, dunajský ostrov Svaté Markéty, palác ve Vídni a v Brně. Ovšem Uherčice využívá jako své rodové sídlo, a proto sem soustředí veškerou stavební činnost.
Architektem první přestavby byl podle finančních účtů z devadesátých let 17. století, zjištěn Francescco Martinelli, významný vídeňský stavební mistr. Prvním štukatérem byl Giovanni Battista Bussi. Dále byl v tomto období vybudován rozsáhlý barokní park na východní straně zámku.
Nejhodnotnější umělecko-řemeslnou složkou tohoto období však představuje štuková výzdoba kaple, spojovací chodby a více než dvanácti sálů. Jejich autorem byl s největší pravděpodobností štukatérský mistr Baldasare Fontana, rodák z italského Chiassa u Corna, narozený roku 1658, a v té době již činný na předních moravských a polských stavbách.
Po smrti Johanna Donata (1697 podlehl zranění z bitvy u Szegedu z r. 1696) přebírá celý majetek jeho syn František Josef Heissler. Tehdy ještě jako nezletilý nemůže ihned pokračovat v započaté práci svého otce, proto nějakou dobu stavební práce ustaly. Další činnost zde započala až rokem 1705. František Josef též patřil k předním úředníkům císařství byl skutečný tajný rada, roku 1732 královský přísedící zemského práva, roku 1740 zemský hejtman na Moravě. Heisslerové z Heitersheimu vlastní Uherčice do r. 1764, poté je čtyři roky majitelem hrabě Jan Jindřich Nimptsch a r. 1768 je koupil pán na Brtnici, Tomas Vinciguerra Collato.
V tomto období je již éra stavebně-uměleckého vývoje uzavřená a to co vznikalo poté je již pouze dotváření komplexu. Především se obnovoval interiér a vznikala nástěnná malířská díla. V poslední čtvrtině 18. století došlo pravděpodobně k výměně všech oken v patře. V průběhu 18. století došlo k dalším dvěma významným stavebním akcím, a to: zřízení průběžné chodby a příček � a tím ke zrušení sálu s bývalou Fontanovou výzdobou v jižním zámeckém křídle. Nová chodba byla upravena zjednodušeným pásovým dekorem.
Roku 1783 se pracovalo na novém vyložení poškozené římsy v místech od druhé brány na roh ke kapli. Mezi lety 1707-1808 byly prováděny dílčí úpravy v hospodářských budovách. Roku 1806-1807 byla opravována štuková výzdoba v hlavní, tzv. mramorové chodbě. V téže době došlo k výmalbě banketního sálu a místnosti v mezipatře severního křídla.
V 18. století byl upraven a rozšířen také barokní park, a to nejprve ve stylu francouzském, později po r. 1800 na přírodně krajinářský park s nenáročnými architektonickými stavbami � umělou zříceninou, švýcarskou chatou, loveckým altánem či zděným obeliskem s arkádami (pylonem) k oslavě Rombalda XIII. � Collalto.
Collaltové drželi Uherčice až do roku 1945, kdy jim byl majetek zkonfiskován podle "Benešových dekretů".
Další osudy zámku byly již odrazem doby. Objekt byl využíván jako státní statek, sídlila zde i vojenská posádka. Tak došlo k postupné devastaci (např. byla zbourána věž) a až roku 1995, kdy byly Uherčice Ministerstvem kultury prohlášeny za "Vlajkovou loď" programu záchrany architektonického dědictví, se očekávala změna stavu. Bohužel, ale prostředků na rekonstrukci není dostatek, a tak si budeme muset ještě chvíli počkat, než se tento unikát naší architektury opět zaskví ve své plné kráse.
