VELKÉ LOSINY - podrobně
Renesanční zámek, barokně dostavěný
Původní tvrz zde vznikla pravděpodobně ve 14. století. Losiny byly zeměpanským, velmi často zastavovaným majetkem, než je roku 1496 získal Jan ze Žerotína. Jeho syn Petr měl ještě své sídlo v Šumperku, vnuk Přemek založil losinskou rodovou větev, pravnuk Jan už do Losin přenesl hlavní Žerotínské sídlo a dal přestavět v 80. letech 16. století tvrz v renesanční zámek, který se v základních rysech zachoval až dodnes. S rodem Žerotínů je zámek spjat až do počátku 19. století a jeho osudy dokládají dějinné proměny předbělohorské evangelické šlechty v horlivé katolíky a stoupence inkvizice. Karel st. ze Žerotína byl známým mecenášem a ochráncem Jana Amose Komenského, kdežto Přemek III. po polovině 17. století vyrostl v typicky barokního katolického feudála, který zesílil útlak poddaných, ale zámek obohatil o cenné zařízení. Po Přemkově smrti spravovala panství za jeho nezletilého syna Jana Jáchyma Angelika, hraběnka Galová; tehdy (80. léta 17. století) se stal zámek dějištěm tzv. čarodějnických procesů, vedených inkvizitorem Fr. Bobligem z Edelstadtu. Za Jáchyma ze Žerotína byla kolem roku 1693 zbořena obranná zeď na jižní straně dvora a na jejím místě vyrostlo dvoupodlažní barokní křídlo; přestavbu dokončil Jáchymův syn Jan Ludvík. Na místě původní renesanční zahrady vznikla v letech 1731 - 1737 monumentální barokní zahrada franc. typu s umělým vodopádem, přeměňovaná od počátku 19. století postupně v anglický park. Přestavba barokní kaple skončila roku 1742. V roce 1802 byli Žerotínové nuceni přestěhovat se trvale na skromnější Bludov a Losiny prodat Karlovi st. z Lichtenštejna; jeho rod vlastnil zámek až do roku 1945. Dvoupatrové renesanční hlavní křídlo, protáhlé ve směru V-Z, s dvěma pravoúhle připojenými křídly podobné dispozice. Nepravidelnosti v půdoryse nasvědčují použití části zdiva původní tvrze. K dostavění 4. křídla nedošlo; zámek měl zůstat otevřený do zahrady. Teprve klimatické podmínky přiměly Žerotíny nejprve ke stavbě ohradní zdi, později souvislého barokního arkádového křídla s hospodářskými a služebními prostorami, po vzoru pozdně renesančního zámku italakého a francouzského typu. Na konci západního bočního křídla se vypíná štíhlá osmiboká věž. Fasádu zdobí psaníčková sgrafita a jiné geometrické vzory a pod lunetovou římsou ji člení pravidelný rytmus s profilovaným ostěním. Nádvoří obklopují dvě patra renesančních arkád s jónskými sloupy svisle propojenými. Čela bočních křídel ukončují třípatrové štíty. Ze západního bočního křídla vystupuje hranolová zámecká kaple s ochozem. Vnitřní dispozice vychází ze severských předloh. V renesanční části jsou jednotlivé sály řazeny vedle sebe, vnitřně propojeny a přístupny z arkádového ochozu. Mají dekorativní kamenné portály, některé se zachovanými renesančními dveřmi a štukovou výzdobou. Rytířský sál s krásným kazetovým stropem s růžicemi a původními dřevěnými parketami bez jediného hřebíku zdobí majoliková kamna z roku 1589, příborník z roku 1600 a především renesanční kožené tapety. Za sálem je starší žerotínská knihovna. Dva další sály mají stěny pokryté franc. gobelíny z 1. poloviny 17. století. Nechybí ani sbírka zbraní z 16. - 19. století. Pozoruhodná je i výzdoba 2 zámeckých kaplí; nástropní a nástěnné fresky vytvořil nejslavnější severomoravský malíř baroka a rokoka J. K. Handke. Druhou část prohlídky tvoří interiéry v barokní přístavbě, kde se bydlelo až do roku 1945; v jižním křídle je poradní salón, budoár a ložnice v rokokovém stylu, v přilehlé budově pak klasicistní salón, jídelna a mladší žerotínská knihovna s 1 200 svazky. Východní křídlo zaujímá bohatá obrazárna, založená Žerotíny a rozšířená jejich spřízněnými rody i podnikatelskou rodinou Kleinů z Vízmberka.
