VYSOČINA - VESELÝ KOPEC - podrobně
Skanzen lidových staveb z oblasti Vysočiny - součást
Soubor lidových staveb Vysočina se začal utvářet na konci 60. let 20. století. Sběrnou oblast, ze které jsou objekty vybírány, vymezuje spojnice: Litomyšl - Chrudim - Heřmanův Městec - Chotěboř - Svratka - Polička - Vysoké Mýto - Litomyšl. Soubor lidových staveb Vysočina v současné době zahrnuje tyto expozice: Veselý Kopec, Betlém v Hlinsku (soubor převážně roubených domků městské části Betlém), vodní kovací hamr ve Svobodných Hamrech a řemeslné dílny v obci Možděnice. Cílem expozice je ukázat způsob života a práce venkovského obyvatelstva od počátku 19. stol. do 50. let 20. stol. Zvláštní pozornost je rovněž zaměřena na ukázku lidových technických děl na vodní pohon.
Na Veselém Kopci se soustřeďují lidové stavby z Hlinecka, Chrudimska, části Poličska, Litomyšlska a Vysokomýtska. Expozice dokumentuje jednotlivé typy domů a usedlostí, zemědělských a technických staveb (včetně těch, které využívají vodního pohonu) i drobné objekty doplňující venkovská sídla. Objekty vypovídají o životě a práci drobných a středních zemědělců z 1. poloviny 19. stol. až 1. poloviny 20. stol.
Zemědělská usedlost z Hlinecka
Usedlost pochází z 18. století. Jedná se o stavbu tzv. rozptýleného typu � obytné a hospodářské objekty jsou seskupeny kolem dvoru a stavebně na sebe nenavazují. Dvorem často procházela veřejná cesta. Usedlost se skládá z těchto objektů:
Obytný objekt � je kopií chalupy z Hlinecka. Dnes je využíván jako provozní zázemí skanzenu.
Sýpka (špejchárek) � byla přenesena ze Stanu u Hlinska. Je ukázkou typické hospodářské stavby v oblasti Českomoravské vrchoviny a Železných hor. Často bývala umístěna proti oknům světnice. Sloužila jako zásobárna obilí a sklad nářadí.
Ovčín � je umístěn nad výměnkem. Pochází z 18. stol. a byl přenesen z Hradiště u Nasavrk. Otevřená část sloužila jako přístřešek pro ovce přes léto, přes zimu byly ovce ustájeny v uzavřené části. Ukládalo se sem i zemědělské nářadí.
Výměnek s chlévem � byl přenesen z Možděnice. Výměnkáři ho obývali jen od jara do podzimu, neboť neměl možnost vytápění. Okénko mezi obytnou částí a chlévem sloužilo k pozorování a jako otvor k proudění živočišného tepla do obytné části. Ve výměnku je expozice z konce 18. stol.
Prasečí chlívek � je drobnou hospodářskou stavbou volně uzavírající dvůr.
Čtyřboká stodola
- je ukázkou typické stodoly Hlinecka. Byla přenesena z Krouny za Hlinskem a pochází z 18. stol. Stodola s mlatem a dvěma přístodůlky má výrazně navýšený vjezd a je neprůjezdná. Nyní je zde umístěno nářadí na úpravu půdy a zpracování zrní.
Návesní zvonička
Zvoničky se objevují v českých vesnicích v polovině 18. století v souvislosti s "ohňovým" patentem Marie Terezie z r. 1751, který nařizoval ohlašovat požár zvony. Zvonička je rekonstrukcí zvoničky z Jeníkova u Hlinska.
Usedlost z Lezníku
Usedlost reprezentuje typickou čtyřbokou zemědělskou usedlost z Poličska z počátku 19. stol. Dvůr je ze všech stran zastavěn obytnými a hospodářskými budovami. Nad vjezdem do dvora je sýpka. Obytná část má bohatě zdobenou lomenici s malovaným okřídlím a záklopovým prknem s datem 1827. Expozice v usedlosti se vztahuje k 1. polovině 19. stol. Majiteli byli drobní zemědělci. V obytné místnosti je umístěn tkalcovský stav (z r. 1830) a další nástroje potřebné ke tkaní � sukač a cívečnice. Tkalcování bylo v této oblasti velmi rozšířené a často na něm závisela obživa celé rodiny. V usedlosti se dále nachází černá kuchyně (otevřené ohniště pod komínem) � jídlo se ještě v 1. polovině 19. stol. připravovalo na otevřeném ohni. Obytná komora sloužila k ukládání zásob a šatstva a také ke spaní.V hospodářské části objektu je ukázka zemědělského nářadí.
Polygonální roubená stodola
Stodola byla přenesena ze Sádku u Poličky, kde stála asi od r. 1680. Počtem 14 boků je zcela ojedinělá. Má mírně nadvýšený vjezd a je neprůjezdná. Uvnitř stodoly je expozice starých venkovských povozů.
Loutkářská maringotka
Maringotka je zapůjčena Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi. Patřila rodině Vojtěcha Kopeckého, který hrál klasické loutkové hry ve vesnicích až do 60. let 20. stol.
Usedlost čp. 4 ("U Pilných")
Objekt stojí na svém původním místě. Jedná se o roubenou usedlost zemědělce půlláníka z počátku 17. stol. a je tedy nejstarší dochovanou usedlostí na Hlinecku. Skládá se z obytné a hospodářské části. V obytné části je jediná vytápěná světnice, síň a komora (tzv. komorový typ domu). Hospodářská část je tvořena chlévy, nad nimiž jsou další dvě patrové komory přístupné z pavlače, a je zakončena stodolou s doškovou střechou. Až do r. 1877 stávala stodola kolmo k chlévům. Protože tak zabíhala příliš do cesty a bránila volnému průjezdu, byla pootočena párem volů do dnešní polohy.
Usedlost doplňuje holubník na kůlu (přenesen z Hrochova Týnce) a původní haltýř v louce za usedlostí.
Usedlost je soukromým objektem, který je dodnes obýván.
Haltýř
Je to drobná roubená stavba o výšce asi 1 metr, složená ze dvou prostorů: jeden z nich kryl studánku � pramen vody, druhým voda protékala a sloužil tak ke chlazení potravin. Tato část se zamykala dřevěným zámkem i klíčem. Haltýř na Veselém Kopci je posledním roubeným haltýřem na Vysočině.
Pro stavbu haltýřů se rovněž využíval kámen, vznikaly tak klenuté haltýře. Ty jsou dodnes k vidění v obci Možděnice.
Suška lnu (pazderna)
Suška byla přenesena z Pasek a pochází z konce 18. stol. Pěstování lnu bylo v této oblasti značně rozšířeno. V sušce se len dosoušel a částečně zpracovával. Jsou zde instalovány nástroje sloužící ke zpracování lnu (žebřiny, drhlen, trdlice, vochle, valach aj.).
V minulosti byly sušky obývány nejchudší vrstvou obyvatelstva. Podle nařízení z 2. poloviny 18. stol. se sušky musely stavět dál od usedlostí, protože velice často vyhořely, a tak větší vzdálenost měla předcházet rozšíření požáru na další objekty.
Suška na ovoce
Suška byla přenesena ze Stříteže u Skutče a pochází z počátku 19. stol. Sušky na ovoce se rovněž stavěly dále od obytných stavení. Jedna z nejstarších dochovaných sušek u nás se vytápěla vodorovným kanálkem. Žár z kanálku stoupal k dřevěným roštům � lískám, na kterých bylo vyrovnané ovoce: švestky, jablka a hrušky. Na Vysočině, kde bylo ovoce méně, se sušilo na malých dřevěných roštech, které se zasunovaly přímo do pece.
Hájenka
Hájenka byla přenesena z Kozojed u Chrudimě a pochází z konce 18. stol. Komorový dům s chlévem má bohatě zdobenou lomenici se slunečním motivem. Hájenka je využívána k výstavním účelům. Doplňuje ji včelín s několika druhy úlů.
Chaloupka bezzemka
Pochází z konce 18. stol. a je kopií objektu z Kameniček. Původně byla využívána jako suška lnu, později sloužila jako obydlí pro nejchudší vrstvy vesnického obyvatelstva.
Vodní pila z Dolní Sloupnice
Pila stávala v blízkosti mlýna od r. 1854. Byla poháněna jedním vodním kolem, od r. 1934 turbínou z mlýna. Jediný řezný list je umístěn vodorovně, umožňoval řezat na obě strany a hlavně klády s velkým průměrem. Posun vozíku s kládou je zajišťován složitým zařízením pomocí převodů a spojek. Provoz na pile byl ukončen v r. 1950.
Vodní olejna z Damašku u Pusté Rybné
Pochází z konce 18. stol., v provozu byla do r. 1936. Sloužila k lisování oleje ze lněného semene. Drcení lněného semene zabezpečovala vodní síla, lisování se provádělo ručně. V olejně jsou instalovány nástroje sloužící ke zpracování oleje (drtící stoupy, paleční kolo, ruční lis, aj).
Bělidlo (záhřivka, kotlina)
Roubená stavba je z Přívratu a pochází z 1. poloviny 19. stol. V hřebenu střechy je otvor krytý druhou stříškou, tzv. sedlem. Objekt sloužil k bělení lněného plátna, jak ostatně dokládá instalovaná expozice.
Vodní obilní mlýn s varnou povidel a stoupou na kroupy
Na místo původního mlýna, který zde stál od poloviny 16. stol. až do r. 1909, kdy vyhořel, byl přenesen mlýn z Oldřetic u Skutče ze 17. stol., který svým typem a rozměry odpovídal původnímu veselokopeckému mlýnu. K obnovenému mlýnu byla připojena varna povidel na vodní pohon a stupník na tlučení třísla. Obojí sem bylo přeneseno od Korábova mlýna z Klešic u Heřmanova Městce. Vodní pila a stodůlka s chlévem, které stávaly u původního mlýna, byly po jeho vyhoření postupně strženy.
Veselokopecký mlýn patřil k malým mlýnům o jednom českém složení využívajícím energie drobného vodního toku. Přívod vody na mlýn je původním náhonem z potoka od Dlouhého. Mlýnice sestává z vlastního mlecího zařízení a několika stoup na výrobu krup. Z mlýnice je vchod do šalandy, ve které přespávali pomocníci mlynáře, a která rovněž sloužila jako dílna pro nejnutnější opravy mlecího zařízení. Z mlýnice je dále přístupná obytná část se světnicí, komorou a původní černou kuchyní s chlebovou pecí. Vybavení světnice je z 2. poloviny 19. stol. Z mlýnice se vchází i do varny povidel z 2. poloviny 19. stol., která je umístěna v roubeném přístavku a je opět ukázkou důmyslného využití hnací vodní síly. V provozu byla do r. 1929.
Sekernická dílna
Dílna otce a syna Vondráčků z Dachova z let 1860-1930 je umístěna naproti mlýnu v bývalé roubené kolně se sýpkou. Sekerníci zhotovovali hlavně vodní a paleční kola pro mlýny, zařízení na vodní pohon a další dřevěné mechanismy. K výrobě vodních a palečních kol sloužil šestiramenný kříž (tzv. štok). Další součástí sekernické dílny je hoblice, obřeznice a šlapací soustruh, na kterém se hlavně ostřilo nářadí.
Stupník na tlučení třísla
Stupník pochází z počátku 19. stol. a byl sem přenesen z Klešic u Heřmanova Městce. Je postaven z pískových kvádrů a sloužil k drcení smrkové kůry na tříslo pro koželuhy, kteří jej používali na vydělávání kůží. Tři okované stoupy byly poháněny vodní silou, jež se přenášela zvlášť kovaným řetězem od hlavní hřídele mlýna. Stoupy drtily smrkovou kůru v dubovém žlabu. Koncem 19. stol. bylo zařízení modernizováno � na půdě objektu byly umístěny kotoučové pily, které kůru rozřezaly a mezi nimi upevněné ozubce kůru trhaly na kousky. Ty se potom prosívaly přes síta a větší kusy se drtily pod stoupou.
Chalupa z Herálce pod Žákovou horou (Míškova chalupa)
Chalupa pochází z r. 1821, o čemž svědčí dochovaný nápis na záklopovém prkně. Chalupu obývali drobní zemědělci. Expozice je datována do 1. čtvrtiny 20. stol., jsou zde proto k vidění i první tovární výrobky (žentour, odstředivka aj.). Vnitřní dispozice objektu je typická pro oblast Horácka. Obytná i hospodářská část jsou pod jednou střechou vzájemně propojené, takže za nepříznivého počasí mohli obyvatelé obsloužit hospodářská zvířata, aniž by vyšli ven. Ze síně byl přístupný chlév, komora, obě světnice a otevřené ohniště s ústím do pece. Schody vedou na půdu, kde byla i sýpka.
V období mezi dvěma světovými válkami si původní majitelé přistavěli k objektu dva přístavky. Větší, chránící vstup do domu (tzv. barák), nahrazoval svou funkcí stodolu. Menší přístavek na druhé straně objektu býval šindelářskou dílnou.
Truhlářská dílna
Dílna je kopií Gregorovy dílny z Herálce pod Žákovou horou. Byla postavena kolem r. 1940. Je ukázkou skromné dílny výrobce tehdy běžně používaného dřevěného nářadí (hrábě, valchy, lopaty apod.).
Usedlost z Mokré Lhoty
Usedlost je selským statkem z poloviny 18. stol. Tvoří ji velké obytné stavení z opukového kamene se síní, světnicí, kuchyní a bývalou černou kuchyní s chlebovou pecí. Součástí stavení jsou rozsáhlé klenuté chlévy, přestavěné v polovině 19. stol. (klenba je tzv. česká placka na středový sloup). Klasicistní úprava štítu s bohatým rostlinným dekorem a výklenkem s plastikou sv. Jana pochází z přestavby v r. 1866, kdy byly zároveň upraveny chlévy, zvětšena kolna a uzavřen dvůr.
