ŽUMBERK - podrobně
Goticko-renesanční tvrz a opevněná ves
Jedná se o unikátní opevněnou vesnici s tvrzí nad údolím Svinenského potoka na okraji hraničního hvozdu. Pravděpodobně podle polohy na slunečním návrší dostala od prvních osídlenců přiléhavé jméno Sonnberg. Byla založena zřejmě v polovině 13. století. Poprvé je doložena v r. 1278, kdy Jindřich z Rožmberka potvrdil vyšebrodskému klášteru držení této vsi; znovu se tak stalo v r. 1380 od rožmberských bratrů Petra, Jošta, Oldřicha a Jana.Jádro opevněné obce tvořila tvrz v jihozápadním rohu obce, doložená poprvé též r. 1278. Jméno zakladatele není známo, byla však sídlem převážně drobné venkovské šlechty. Prvním známým majitelem byl od r. 1279 Engelschalk a jeho bratři Smil, Pardus a Jan. Po nich se tvrz dostala do rukou Pavlíka ze Žumberka (1383-1412), který se v rožmberských službách účastnil různých jednání, při nichž byly sepisovány listiny, jako svědek. Do konce 15. století zde žili jeho potomci, syn Vilém a vnuk Ludvík. Jejich erbovním znamením byla polovice obrněného rytíře s mečem. Členové rodu byli v rožmberských službách a patrně dostali tvrz do zástavy. Vilém r. 1455 nechal vystavět věž s novou gotickou lodí kostela. Jeho syn Ludvík pak tvrz přestavuje a zřizuje i hradební zdi a bašty okolo areálu tvrze. Tento majitel pak tvrz a celý svůj majetek odkazuje okolo roku 1509 bratrům Stachovi a Jiříkovi Reibolczům von Reibolcz. Na místě původní tvrze byla postavena na přelomu 15. a 16. století nová pozdně gotická stavba.
Kdy se ves Žumberk stala rožmberským majetkem, nelze přesně doložit. Po smrti Jošta z Rožmberka (1539) při soupisu jeho majetku připraveného (1541) pro vklad do zemských desk je uvedena též ves Žumberk. Dostala se však záhy do majetku Pouzarů z Michnic. V r. 1544 Volf Pouzar z Michnic si vložil do zemských desk tvrz, dvůr a ves Žumberk. Když se potom (1549) dělil majetek rodiny, připadl žumberský statek Jindřichu Pouzarovi z Michnic, který se stal dvořanem a rádcem pana Viléma z Rožmberku. Jindřich přestavěl gotickou tvrz do renesanční podoby. V těchto letech je prokázáno začlenění rybníka do obranného pásu kolem tvrze a byly provedeny další úpravy opevnění. Jindřich Pouzar nemaje patrně právoplatného dědice, odkázal před svou smrtí v r. 1600 majetek švagru Častolárovi Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi a na Chlumu. Ten však již po dvou letech (1602) prodal tvrz, dvůr, pivovar a ves Žumberk Petru Voku z Rožmberka.
Petr Vok z Rožmberka vytvořil z tvrze své letní sídlo. V r. 1610 prodal Petr Vok z Rožmberka Žumberk Theobaldu a Janu Hockům, povýšeným (1605) na šlechtice ze Zweibrucku. Ve skutečnosti běželo o velkomyslný dar, zajištěný v Rožmberkově závěti za Theobaldovy služby jako německého sekretáře, který byl zasvěcen do pánových styků s německými protestantskými knížaty a protihabsburskou opozicí. Theobaldovi se připisuje do r. 1613 renesanční přestavba žumberské tvrze a zapojení dvora, kostela a hřbitova do hradebního obvodu. Hradební obvod byl zesílen válcovými věžemi a zajištěn příkopem. Období přestavby připomíná i kamenný reliéf s Hockovým erbem a datem 1613 na dvoře domu číslo 43. Tento dům byl součástí poplužního dvora a stojí v sousedství tvrze.
Theobald se nemohl se svým strýcem Janem dohodnout o držení statku. Vinil jej ze zfalšování císařského majestátu a Jan zase vytýkal Theobaldovi, že ze zištných důvodů opravil závěť Petra Voka. Vzájemné žaloby vedly v r. 1617 k jejich zatčení, odsouzení na smrt a ke konfiskaci majetku. Po vypuknutí českého stavovského povstání byl soudní proces zastaven a oba Hockové propuštěni (1619) z vazby. Theobald zemřel před r. 1625, Jan se odstěhoval do Jindřichova Hradce, kde dožil v r. 1648.
V r. 1618 byl Žumberk připojen k novohradskému panství a jeho majitelem se stal stavovský předák Petr ze Švamberka. Pro účast na protihabsburském odboji v l. 1618-1620 mu byl majetek zabaven a císař Ferdinand II. daroval v r. 1620 statek Žumberk spolu s blízkými Novými Hrady a Cuknštejnem svému generálovi hraběti Karlu Bonaventurovi Buquoyovi za vojenské služby prokázané jemu i předchůdci císaři Matyášovi.
Za změněných poměrů ztratila žumberská tvrz původní význam opevněného panského sídla a sloužila za obydli vrchnostenských úředníků a hospodářským potřebám. V druhé polovině 18. století byl zrušen panský dvůr a v r. 1817 byla bývalá tvrz prodána čtyřem poddaným, kteří si ji rozdělili. Někdejší panské sídlo chátralo, část opevnění se vstupní branou byla zbourána a na jeho místě postaveno několik chalup. Ves byla postupně rozparcelována, přestavěna a vestavěna do ní řada objektů nových majitelů, takže téměř zanikl původní půdorys i objem.
Po r. 1945 přešla ves do majetku státu. V 70. letech 20. století prošla celkovou rekonstrukcí. K zahájení rekonstrukce došlo až na samém sklonku šedesátých let (v roce 1969) a tato postupně probíhala až do roku 1974, respektive 1977. V letech 1974 a 1975 došlo, po ukončení úvodní části asanačních prací na tvrzi (a na přilehlém hrazeném areálu pozdější obce) k otevření tvrze s expozicí o historii lokality a s následně byla doplněna i expozice s názvem Památník venkovského lidu. Asanační práce na tvrzi a jejím okolí pokračovaly i dále po roce 1977, zejména pak v letech 1978-9 a dále po roce 1990. Jedním z posledních počinů v místě bylo znovuobnovení rybníka na Svinenském potoce pod hradbami tvrze. Tvrz je využita pro muzejní účely jako pobočka jihočeského muzea v Českých Budějovicích, s expozicí lidového malovaného nábytku 18. a 19. století, historie Žumberka, a modelem středověké vesnice.
Tvrz je čtyřkřídlá jednopatrová budova s kamennými pavlačemi na dvou nádvorních stranách kolem nevelkého, přibližně čtvercového dvora; uprostřed nádvoří je kašna. Na fasádě jsou fragmenty renesančních psaníčkových sgrafit, jinak je omítka hladká. Na západě bylo přistavěno v 17. stol. hluboké obdélné křídlo s mohutnými opěráky. Křídlo je k jihu otevřené třemi oblouky. Průjezd je sklenutý valenou klenbou se stýkajícími se výsečemi. Na tvrzi jsou sedlové střechy. Interiéry jsou v přízemí kryty klenutými hřebínkovými a valenými klenbami (nejstarší prostor v pův. podobě z 15. stol.), v patře trámovými stropy. Vstup do místností v patře vede z pavlače kamennými portály. Nejvýznamnější prostory jsou Rožmberský sál s pozoruhodným dřevěným stropem, vybavený renesančním nábytkem a doplňky z přelomu 16. a 17. stol. a Rytířský sál, kde se konají koncerty a jiné kulturní události (Musica bohemica).
Opevnění tvrze (dokončené r. 1613) tvořil val, příkop a jednoduchá kamenná hradba se 6 válcovými věžemi, z nichž jedna byla r. 1832 stržena. Na jižní a jihozápadní straně byla chráněna rybníkem (dnes louka). Věže byly později využívány k obytným účelům, rovněž do úseků hradebních zdí byly vestavěny obytné budovy. V místech, kde se hradební pás lomil, stojí dosud dvě válcové věže a dvě válcové bašty. Na severní straně, odkud byl přístup ke tvrzi, byla vstupní věž a hradba po jejích obou stranách po r. 1817 zbourána. Tudy se dnes přichází k tvrzi.
V místnostech tvrze nalezneme venkovský nábytek pocházející z různě movitých rodin, od nábytku hrubě otesaného a natřeného volskou krví, až po honosný nábytek složitě malovaný a vyřezávaný. V expozici se nachází také původně dochovaný Rožmberský salónek s vyřezávaným trámovým stropem, zbytky nástěnných maleb a arkýřovým záchodkem. Místnost je vyzdobena freskovým ornamentem s českými nápisy, restaurovány jsou jen nepatrné zlomky. Je zde také ukázka vzácného hyalitového skla z Novohradské sklárny. Toto sklo bylo červené a černé neprůhledné barvy a jeho vynálezce si vzal návod na výrobu s sebou do hrobu. Nábytek byl svezen z jižních Čech; dokládá vývoj malovaného nábytku od 2. pol. 18. stol. do 90. let 19. stol. - Šumava a Pošumaví, Doudlebsko, Blata (Soběslav, Veselí, Bechyně) a oblast jižně od Prachatic a Českého Krumlova (Linecko - jihočeský okruh).
Tento objekt recenzoval, doplnil svými poznatky a fotografiemi, jakož i ověřil správnost údajů Pavel Mahr. Děkujeme za spolupráci.
