ČESKÝ KRUMLOV - podrobně
Renesanční zámek a gotický hrad
Na místě dnešního zámku stával hrad, o němž je první zmínka z r. 1253 spojená se jménem Vítka staršího, jenž pocházel z krumlovské větve rodu Vítkovců (zelená růže na stříbrném poli). Hrad byl vystavěn na skalnatém ostrohu nad brodem přes Vltavu a zvenčí byl chráněn příkopem vylámaným ve skále s hradbou. Za ní bylo obytné stavení, palác, z něhož byl v prvním patře přístup po padacím mostě do sousední válcové věže, jež se později stala součástí renesančního Hrádku.
Po Vítkově smrti (1277) a obou jeho bezdětných synů Jindřicha a Vítka převzal jejich nevelký majetek r. 1302 se souhlasem krále Václava II. příbuzný Jindřich z Rožmberka (červená růže ve stříbrném poli) a přenesl své sídlo z Rožmberka na Krumlov. Jindřichův syn Petr z Rožmberka (+ 1347) dal vystavět nad starým hradem nový, tzv. Horní hrad s kaplí sv. Jiří, jehož palác byl zajištěn dvěma hranolovými věžemi. Nový a starý (Dolní) hrad spojoval most přes příkop.
V tomto rozsahu převzal a uchoval rodové sídlo Petrův syn Jindřich z Rožmberka. Jako významný člen panské jednoty zajal r. 1394 krále Václava IV. a přechodně jej držel na svých hradech Příběnicích a Krumlově, než jej odvezl do Rakous. Nakonec se s ním smířil a dvakrát zastával důležitý úřad nejvyššího purkrabího. Po Jindřichově smrti (1412) převzal správu rozsáhlého rodinného majetku r. 1418 syn Oldřich. Oldřich z Rožmberka byl nejprve stoupencem strany podobojí, brzy se však stal stoupencem Zikmundovým. R. 1422 se pokusil Jan Žižka zmocnit se krumlovského hradu lstí, ale neúspěšně. V letech 1444-47 byl postaven trojkřídlý palác navazující na starší stavbu, a tak vzniklo druhé hradní nádvoří.
Po smrti Oldřicha v r. 1462 se ujal vlády na Krumlově jeho syn Jan. Časté střídání ve správě rožmberských držav a pokusy členů rodu o dělení majetku ohrozily celistvost rožmberského panství. Jan z Rožmberka (+ 1472) a pak ještě Jindřich (1456-1489) museli řešit obtížnou situaci zástavami a prodejem drobnějších statků. Když se majetkové poměry rodu zlepšily, mohl Petr (III.) z Rožmberka (1462-1523) provést v 1. 1506-1513 jednak přestavbu paláce Horního hradu snad podle návrhu Ulricha Pesnitzera, stavitele bavorského vévody, jednak zlepšit opevnění celého hradu a předhradí. Z té doby je zachován arkýř na druhém hradním nádvoří se znaky stavebníka, jeho manželky Alžběty z Kravař a pánů z Pernštejna.
Nové, významné stavební období na Krumlově nastalo za vlády Viléma z Rožmberka (1535-1592), jednoho z nejvýraznějších představitelů renesanční společnosti v Čechách. V zemské vládě zastával řadu významných úřadů. První stavební práce za Viléma z Rožmberka řídil na Krumlově na začátku 50. let 16. století italský stavitel Antonio, a to v paláci Horního hradu. V jednom z rožmberských pokojů tohoto traktu, v nichž se zachovaly renesanční fresky malované Gabrielem de Blonde, jsou výjevy ze Starého zákona podle dřevorytů švýcarského rytce Asmanna. Ve druhém renesančním stavebním období se uplatnil při úpravách Horního hradu architekt Baltazar Maggi. Příkop mezi Horním a Dolním hradem byl zasypán a na místě dřívějšího dřevěného mostu byla vystavěna klenutá chodba a na jejích koncích osazeny bosované portály. U Dolního hradu bylo zčásti na staré hradbě vybudováno jednopatrové purkrabství (1580), přiléhající těsně ke staré věži, která byla zvýšena o arkádový ochoz. Průčelí nových budov byla bohatě ozdobena malbami, stejně jako zdi obou hradních nádvoří Horního hradu.
Po smrti Viléma v r. 1592 se dědicem stal jeho bratr Petr Vok, který převzal veliký majetek, ale i neméně veliké dluhy. Proto v 1. 1593-1603 prodal řadu rodinných panství, statků, městeček i vesnic. Na Krumlově založil knihovnu, archív a obrazárnu. Tyto cenné kulturní hodnoty odvezl do Třeboně, když v r. 1602 prodal krumlovské panství císaři Rudolfu II. Za to směl, ačkoli byl bezdětný, odkázat svůj majetek podle svého rozhodnutí. R. 1602 tedy skončila na Krumlově vláda Rožmberků, kteří tu sídlili 300 let. Petr Vok zemřel r. 1611 jako poslední svého rodu a byl pohřben v rodinné hrobce ve vyšebrodském klášteře.
V držení habsburského rodu byl Krumlov 20 let. Císař Rudolf II. umístil na krumlovský zámek svého levobočka dona Julia d'Austria, který v návalu šílenství zavraždil svou milenku Markétu Pichlerovou; v r. 1609 na Krumlově v internaci zemřel. R. 1611 opanovalo Krumlov pasovské vojsko. V r. 1614 se na zámku zdržoval císař Matyáš. R. 1618 opevňoval Krumlov generál hrabě Karel Bonaventura Buquoy. Ačkoliv se stavovské vojsko pokusilo Krumlov v 1. 1618-1619 dobýt, zůstal v císařských rukou. Vítězný císař Ferdinand II. věnoval r. 1622 krumlovské panství Janu Oldřichu z Eggenberku. Krumlov se stal opět středem rozsáhlého, tentokrát eggenberského majetku.
S Janem Oldřichem z Eggenberku (1568-1634) došlo opět k nákladnějším stavbám a přestavbám, jež odstranily ze zámku stopy po opevnění z r. 1618, provedené tehdy hejtmanem Ferdinandem de Carrara. R. 1675 dostal stavitel Giacomo de Maggi od knížete Jana Kristiána příkaz k celkové nové úpravě Horního hradu. V rámci projektovaných změn byla snesena stará věž až po úroveň hořejších pokojů, vybouráním dosavadních příček a postavením nových se změnila půdorysná situace a také schodiště v tomto traktu byla přestavěna. Zlatý sál s malířskou výzdobou od J. M. Schaumbergera byl určen pro divadlo (1680). Na západním konci Horního hradu bylo připraveno místo pro eggenberskou obrazárnu podle vzoru zámku Petronnelu v Dolních Rakousích. K starým ursinovsko-rožmberským znakům nad branami přibyly erby eggenberské. Koncem 17. století bylo také rozhodnuto o půdorysné dispozici zámecké zahrady založené na západ od zámku. V té době měla tvar protáhlého obdélníku a byla rozdělena terasou do dvou částí. Nemohla v ní ovšem chybět umělá vodní nádrž s ostrůvkem. V horní části zahrady byl postaven pavilón zvaný Bellarie (1706-1707). Pro spojení zámku a divadla se zahradou byl r. 1709 postaven vysoký zděný most na místo dosavadního dřevěného a nad ním zřízena krytá chodba. Stavební činnost ve slohu baroka, tak bohatě rozvinutou za posledního Eggenberka Jana Kristiána (+ 1710) a také zásluhou jeho manželky Marie Arnoštky (rozené ze Schwarzenberku, 1649-1719), uzavřela budova mincovny, jež měla při pohledu od řeky dvě klenutá podlaží. Po Eggenbercích zůstala na krumlovském zámku cenná knihovna, která však jen zčásti nahradila rožmberskou knihovnu uloupenou Švédy v r. 1648 v Praze.
Odkazem bezdětné Marie Arnoštky, vdovy po knížeti Janu Kristiánovi z Eggenberku, dostal se rozsáhlý rodinný majetek do rukou jejího synovce Adama Františka ze Schwarzenberku. Po jeho smrti (r. 1723) stal se majitelem panství jediný syn Josef Adam (1722-1782). Za něho byla v 1. 1728 -30 zahájena stavební činnost nástavbou eggenberské mincovny podle plánů A. E. Martinelliho. V r. 1747 byla před vstupem do zámecké zahrady vystavěna jízdárna podle návrhu architekta Andrea Altomonteho. Na její výzdobě pracovali vídeňští umělci sochař Anton Zinner a štukatér Matyáš André. Altomonte projektoval též stavbu Maškarního sálu (1748), uplatnil se při rokokové úpravě zámecké kaple (1750) a přestavbě Bellarie (1755-1757). Došlo také na novou úpravu zámecké zahrady, opět navrženou Altomontem, který uprostřed terasy zasadil kaskádovou fontánu se sochařskou výzdobou M. Griesslera. Po skončení všech prací v zahradě byla zahájena stavba zámeckého divadla, dokončená v r. 1766. Tříposchoďová chodba spojila r. 1767 zahradu a divadlo se zámkem.
Od 2. poloviny 18. stol. přestával být krumlovský zámek trvalým sídlem Schwarzenberků, od r. 1888 i sídlem přechodným. Dokladem péče majitelů zámku však byly restaurace maleb na budovách (chiaroscuro) v r. 1842, oprava fresek na dnešním třetím a čtvrtém nádvoří v 2. polovině 19. stol. a konečně jejich restaurování vídeňským malířem Theofilem Melicherern v l. 1909-1914. Posledním majitelem zámku ze schwarzenberského rodu byl Adolf Schwarzenberk (1890-1950), jemuž byl majetek v r. 1940 konfiskován gestapem a na Krumlov dosazena vnucená správa. Hned v prvních květnových dnech r. 1945 byl zámek vzat pod českou národní správu, zvláštním zákonem r. 1947 převeden do zemského vlastnictví a po zrušení zemského zřízení se od ledna 1950 stal majetkem československého státu.
Do zámeckého areálu se vstupuje dřevěnými vraty, jimž se podle barvy říká Červená brána. Nynější stav zhruba odpovídá úpravě brány z r. 1861. V její horní části je schwarzenberský znak. Nad branou vede chodba, kterou byla kdysi propojena cesta z Horního hradu do knížecí oratoře v klášterním (minoritském) kostele. První budova vpravo od Červené brány na dnešním prvním nádvoří se lidově nazývá solnice. V r. 1511, kdy se toto stavení poprvé připomíná, zde byla panská sladovna, od konce 16. století sýpka a v 18. století sklad soli. Později byl objekt upraven na byry a nakonec na kanceláře. Rovněž protilehlá budova bývala hospodářským objektem. Ze stájí vznikla nynější Sloupová síň. Budova bývalého purkrabství byla ve 2. polovině 16. stol. vyzdobena sgrafitovým kvádrováním. Před hlavním vchodem do zámku, u medvědího příkopu, je po pravé straně vysoký násep, pozůstatek opevnění zámku z r. 1620. Most, po kterém se přichází ke vchodu do druhého nádvoří, byl postaven r. 1647 na místě někdejšího padacího mostu. Nad branou jsou kamenné znaky ze 40. let 17. století: rožmberský a nad ním eggenberský a braniborský, připomínající Jana Antonína z Eggenberku a jeho manželku Marii Annu z Braniborska.
V bráně, která je na rozhraní prvního a druhého nádvoří, býval kdysi krb, u něhož se ohřívala zámecká stráž mající na starosti spouštění a vytahování zmíněného padacího mostu. Nad branou do druhého nádvoří je opět rožmberský kamenný znak. V tomto traktu bývaly kdysi kanceláře, v suterénu vězení, které se ve své hlavní části dobře zachovalo. V poschodí nad branou je nyní zámecká knihovna obsahující v jedné části četné prvotisky a rané tisky do r. 1500, dále eggenberskou knihovnu, jejíž svazky zaujímají zhruba období od konce 16. do 20. let 18. století, a konečně knihovnu schwarzenberskou, doplňovanou až do začátku druhé světové války. V knihovně bývaly uloženy původní razící stroje z poloviny 17. století, na nichž se razily za Eggenberků mince v suterénu protější budovy, jíž se dodnes říká mincovna. Stroje jsou nyní instalovány na Horním zámku. Budova na druhé straně kašny z r. 1641 uzavírá dnes prostor mezí Dolním a Horním hradem. Původní stavba pochází z 80. let 17. století, kdy zde Jan Kristián z Eggenberku dal postavit mincovnu. Mince se razily v prvním suterénu, kde jsou dnes depozitáře pobočky státního archívu. Zatímco na straně k řece měla budova vlastně tři podlaží, na straně obrácené do nádvoří pouze jedno. Po požáru v r. 1729 byla budova zvýšena o jedno patro. V té době se zde již mince nerazily.
Nejznámější symbol Českého Krumlova, zámecká věž, tvoří nedílnou součást zámeckého areálu. Její nejstarší podoba je zachycena na obrazu zvaném Dělení růží, který je uložen v zámecké obrazárně (jde o kopii originálu z konce 16. století, která byla kdysi na jindřichohradeckém zámku). Kromě toho je zobrazena v pozadí portrétu neznámého renesančního šlechtice z r. 1591. Věž tvoří výraznou dominantu nejstarší části krumlovského zámku vybudovanou na východním skalnatém ostrohu nad Vltavou, který se také nazýval Hrádek (nejstarší zmínka o něm je z r. 1480). Celý plášť věže vymaloval v 1. 1589 až 1590 krumlovský malíř Bartoloměj Jelínek. Zároveň vyzdobil i uvedený Hrádek. V 19. století však byly na věži znatelné už jen busty ve výklencích a postavy rytířů. Nad stříškou věžního ochozu jsou ve výklencích kamenné busty, pod sloupy veliké lidské a zvířecí hlavy z pálené terakoty. V dolní části věže bývalo vězení, do něhož byli vězni ještě v r. 1664 spouštěni na kladce.
Z druhého zámeckého nádvoří vede cesta do Horního hradu kolem tzv. máselnice, zdobené renesančními prvky. V nejstarších dobách se tudy vcházelo do hradu. Nad bosovaným vchodem do klenutého průchodu jsou zasazeny znaky rožmberský (2. pol. 16. stol.), eggenberský a braniborský (1642). Nad branou na konci chodby je opět rožmberský znak s vytesaným letopočtem 1577. Zdi na třetím zámeckém nádvoří jsou zdobeny malbami z l. 1575 a 1576 od Gabriela de Blonde. Jsou zde postavy bohů, historických osob a symboly z řeckých a římských dějin.
Ze spojovací chodby mezi třetím a čtvrtým nádvořím se prochází vstupní halou do některých interiérů. V první řadě je to velká hradní kaple, přestavěná za Viléma z Rožmberka (vysvěcena r. 1576). V dnešním stavu je výsledkem poslední úpravy z 50. let 18. stol., kdy ji štukem a napodobeným mramorem vyzdobil Matyáš André. Malá hradní kaple vedle oratoře pochází z r. 1334. Úzká chodba vede k slavnostnímu kočáru z poloviny 18. století, v němž se jezdilo ke korunovačním slavnostem. Eggenberský sál je vlastně galérií portrétů příslušníků tohoto rodu, jimž kdysi Český Krumlov náležel. Z eggenberského sálu je nenápadný vchod do postranní chodby nazývané Zlatokorunská, kde jsou umístěny původní vyučovací pomůcky ze zlatokorunské školy. Na další pokoje navazuje zámecká obrazárna, zřízená koncem 17. století. Asi o sto let později byla instalována po vzoru tehdejších francouzských galérií (jeden obraz vedle druhého). Nejlepší obrazy však byly v 19. století odvezeny do nového schwarzenberského zámku na Hlubokou. V prvním poschodí budovy je Vitrinový sál, kde jsou uloženy cenné oděvní součásti, v přilehlé komoře divadelní a maškarní kostýmy. Posledním sálem zámku je Maškarní sál. Autorem jeho nástěnných maleb je Josef Lederer, malíř neznámého původu, který přicestoval na pozvání majitele zámku v květnu r. 1748. Na stěnách vymaloval 125 figur, typických postav z tehdejších italských, francouzských a německých divadelních her. Autor maleb je zachycen u jednoho z oken na straně do nádvoří, jak popíjí kávu.
O malbách na zdech na čtvrtém zámeckém nádvoří je známo jen tolik, že vznikly r. 1588. V 1. 1910-1913 je opravil T. Melicher; v r. 1974 byly obnoveny. Hlavním architektonickým prvkem na čtvrtém nádvoří je arkýř snad z r. 1513 s kamennými znaky Petra z Rožmberka, jeho manželky Alžběty z Kravař a pernštejnským znakem. V rohu nádvoří na straně k řece stávala kdysi věž, jejíž existenci dodnes připomíná zazděný oblouk z bývalého vstupu, zbytek točitého schodiště a základy v suterénu. Věž byla součástí obranného systému na jihozápadní straně starého hradu. V dolní části této věže bývalo vězení. Na přelomu let 1682-83 byla věž snesena.
V místech, kde nyní stojí Plášťový most, býval původně most dřevěný. Nad ním dali Eggenberkové zřídit r. 1686 dřevěnou chodbu, vedoucí z obrazárny do zámecké zahrady. V 1. 1707 až 1708 byla pod touto chodbou postavena chodba druhá, spočívající na zděných pilířích. R. 1748 byl Maškarní sál spojen s divadlem třetí chodbou. Starý dřevěný padací most byl r. 1764 odstraněn a nahrazen kamenným. V I. 1763-1767 byly uvedené chodby sneseny a přestavěny do dnešní podoby. Na mostě jsou sochy světců - Jana Nepomuckého z r. 1727 od kameníka Johanna Planskera, sv. Filipa, sv. Václava a sv. Antonína od Antonína Zinnera.
Za Plášťovým mostem stojí zámecké divadlo. Na krumlovském zámku se hrávalo divadlo od r. 1675 původně v jednom sálu. V r. 1680 se herci, kteří byli v eggenberských službách, přestěhovali do samostatné dřevěné budovy. Ta pak byla v 60. letech 18. století nahrazena kamennou stavbou. Na vnitřní výzdobě pracovali vídeňští malíři J. Wetschel a L. Merkel. Jeviště bylo vybaveno novým technickým zařízením s poloautomatickou výměnou kulis, s propadlišti atd. Koncem 18. století se přestalo v divadle soustavně hrát a od té doby zde hostovaly jen kočující společnosti, někdy též ochotníci. Koncem 19. století bylo divadlo uzavřeno.
Při nové úpravě zámecké zahrady v polovině 19. století byl v její horní polovině založen rybník a podél obvodu jeho hráze vysázena lipová alej. Plastickou výzdobu fontány na rozhraní horní a dolní části zahrady tvoří skupina s Neptunem jako ústřední postavou. Východní nebo také druhý vchod do zahrady vede kolem bývalé jízdárny, v níž namaloval František Jakub Prokyš fresku s koňmi (1752). Po druhé světové válce byla jízdárna zprvu upravena na taneční, poté na společenský sál.
