BŘEZINKA (N-S 82) - podrobně
Srub linie těžkého opevnění z let 1937 - 38
Březinka patřila se sruby N-S 70a, 70b, 71, 78, 79, 80, 81, 82, 83 a 85 do pátého náchodského stavebního podúseku Polsko, který byl dne 18. května 1937 na základě výběrového řízení předán firmě Ing. Rudolf Frič se lhůtou 250 pracovních dnů.
Březinka v době září 1938 byla již plně vybavena a vyzbrojena, ve fázi dokončování byla pouze elektroinstalace. Takže Březinka mohla v r. 1938 klást úspěšný odpor a zabraňovat nepříteli v překonání protitankových překážek v blízkosti srubu. Srub disponoval na levé straně zbraní L1 a M ( protitankový kanón spřažený s těžkým kulometem a dvojče těžkých kulometů ) a ve zvonu byl umístěn těžký kulomet vz. 37. Na pravé straně byly umístěny ve střílnách pod betonem dva těžké kulomety sólo a ve zvonu lehký kulomet vz. 26. K tomu v tzv. pomocných střílnách byly ještě čtyři lehké kulomety na obranu předpolí srubu. Pokud by byla tvrz Dobrošov dokončena a vyzbrojena (předpokládáno asi okolo r. 1940) mohlo by se počítat i s dělostřeleckou a minometnou palbou. Pokud by nepřítel překonal těžké opevnění, měl před sebou ještě dvě linie opevnění lehkého a případně i posilovou pěchotu. V případě náchodského údolí připravili stavitelé nepříteli ještě jedno nepříjemné překvapení v podobě srubu N-S 85 Montace, který je situován až za 2. linií lehkého opevnění a s výstřelem na náchodské nádraží.
Sruby N-S 78 až 93 b ( 17 srubů ) obsazoval III. prapor hraničářské pluku 18 se sídlem v Novém Městě nad Metují. Pod III. prapor patřila i hraničářská rota 7./18. se sídlem v Náchodě, ta obsazovala sruby N-S 78 až 82. Rota čítala 161 osob, z toho bylo 32 osob určeno pro srub Březinka. Osádka srubu byla rozdělena do směn, které se střídaly po 12 hodinách a na každou postel připadali dva muži, čímž se ušetřilo místo. Během mírové doby byla připravena kasárna v týlu. Na sruby bylo jídlo přiváženo z kasáren, ale v době války se mělo využívat proviantních zásob až na tři týdny.
V blízkosti srubu Březinka jsou i dva lehké objekty vz. 36, které obsazovaly Stráže obrany státu (jednotky SOS). Tito obránci vlastně šli na smrt, jelikož byli před těžkým opevnění a počítalo se u nich se ztrátami 95 %. Na tomto příkladu je možno demonstrovat morálku a připravenost armády k obraně státu proti nacismu za každou cenu.
Úkolem Březinky bylo krýt Náchodské údolí protitankovým kanónem, ale hlavně udržovat palebné přehrady mezi sruby a postřelovat protitankové zátarasy. Vchod do srubu je chráněn střílnou na jeho bezprostřední ochranu a mřížovými dveřmi. Za prvním ohybem jsou pancéřové dveře, které váží 650 kg a mají tloušťku pancíře 3 cm, aby se při výbuchu nevzpříčily mají záporu a pro případ jsou opatřeny nouzovým výlezem. Za dalším ohybem jsou druhé pancéřové dveře, které mají tloušťku 1,5 cm a váží 450 kg. Obě dveře jsou vzduchotěsná, aby byl udržen přetlak ve srubu, když by bylo potřeba za boje vyjít ven.
Na pravé straně Březinky dominují dva těžké kulomety vzor 37, lehký kulomet ve zvonu a na levé straně je to protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů a těžký kulomet ve zvonu. Pancéřové zvony, které byly již instalovány, vážily okolo 20 tun a měly odolnost jako samotný objekt proti dělostřeleckým granátům ráže 280 mm. Další defenzivní výzbroj tvoří celkem 4 lehké kulomety.
Srub má dvě patra: horní bojové a spodní týlové. Ve spodním patře nalezneme ubikaci mužstva, kde mělo být 12 postelí pro 24 mužů, kteří by se ve směnách střídali po 12 hodinách. V malé kruhové komůrce se nachází sklad proviantu pro min. 3 týdenní pobyt.
Srdcem pevnůstky je dobový agregát ( dnes funkční ). Výkonem 8 kW měl zásobovat 3 týdny v obklíčení tuto železobetonovou stavbu. Jeho chladící soustava měla zároveň ohřívat vzduch ve filtrovně. Čerpadlo vody má výkon při ručním pohonu okolo 4 litrů a při elektrickém okolo 20 litrů za minutu. Pod ním se nachází 60 m hluboká vrtaná studna. Filtrovna je take ve funkčním stavu. Zde mohl být vzduch buď ohříván nebo filtrován přes protidýmové a protiplynové filtry. Výkon je zhruba 2000 m krychlových za hodinu. Naproti filtrovně je místnost zemní telegrafie, která sloužila jako náhradní spojení v případě přerušení telefonní sítě. Pracuje na principu vysílání elektřiny do země. Tyto impulsy ve formě Morseovy abecedy, by zachytily dva až čtyři sousední objekty. Vedle telegrafní místnosti se nalézá ubikace poddůstojníků. Jsou zde dvě lůžka pro čtyři poddůstojníky. Komfort vojákům poskytovala umývárna a splachovací záchody. Pod záchody je situována jímka. V kruhové místnůstce byly uloženy ruční granáty a osvětlovací rakety.
V bojovém patře objektu nalezneme stanoviště velitele objektu, který jako jediný měl svou vlastní postel. V případě boje měl být velitel objektu v pancéřovém zvonu a pomocí periskopického dalekohledu měl navigovat palbu hlavních zbraní srubu. Ve vedlejší místnosti měl být telefonista, který se mohl dorozumívat s velitelem pomocí okénka ve zdi a případně sirénou vyhlásit poplach. Z telefonní ústředny by se dalo dovolat kamkoliv na těžké a dokonce i lehké opevnění, na stanoviště v týlu a do civilní sítě.
Dále je tzv. ucho objektu, které zabraňovalo nepříteli v palbě na hlavní střílny objektu ze své strany hranice. V uchu je situována střílna pro lehký kulomet na obranu předpolí srubu. Pod touto střílnou a střílnami hlavními je diamantový příkop, který se dal pozorovat periskopem a pokud nepřítel pronikl až tam, mohl být zneškodněn díky granátovému skluzu. V uchu je zasazen pancéřový zvon, tedy jeho ocelobetonová maketa. Byl to zvon třístřílnový pro lehký kulomet a periskopický dalekohled. Velitel objektu měl k dispozici kulomet, periskop, sedačku, světlicovou pistoli, telefonní, akustické a světelné spojení se střeleckou místností.
Ze střelecké místnosti pálily dva těžké kulomety směrem ke srubu N-S 81 Lom (dnes opravován jako zázemí srubu) a jeden lehký kulomet s výstřelem do předpolí srubu. Vzduch byl do této místnosti přiváděn speciálním potrubím a místnost byla od objektu oddělena plynotěsnými dveřmi, tak aby byl ve střelecké mistnosti stálý přetlak a do srubu by nemohly vniknout nebezpečné bojové plyny.
Po mnichovské dohodě bylo naše pohraničí ( Sudetská oblast ) odevzdáno nepříteli. Ovšem Náchodsko nepatřilo mezi Sudety a tak stále ještě tento kus opevnění patřil naší armádě. Zařízení bylo rozprodáváno. Objekty opuštěny. V březnu 1939 Německo obsadilo celou naši vlast a to co bylo výhodou Náchodska ( nepatřilo pod Sudety ) na to doplatilo opevnění a to hlavně opevnění lehké, které bylo celé vymazáno z mapy stejně jako lehké objekty na tzv. Pražské čáře. Těžkému opevnění byly vytrhány pancéřové prvky a střílny. K tomu se na několika srubech zkoušeli dělostřelecké granáty a speciální protibetonové střely. Po válce nebyly pevnosti nijak využívány.
