DOBŘÍŠ - podrobně
Rokokový zámek
Dobříš je v pramenech uvedena poprvé r. 1252 jako královský statek; tehdy tu pobýval Václav I. Již r. 1262 však patřila Rožmberkům a r. 1321 Štěpánovi z Tetína.
Výhodná poloha místa, v blízkosti Prahy a uprostřed rozsáhlých lesů, přiměla Jana Lucemburského ke získání statku zpět a k vybudování hradu. Ten se stal sídlem úřadu královského lovčího. Občas sem zajížděli i Janovi nástupci Karel IV. a Václav IV. Z vesnice v podhradí se stalo městečko, které však za husitských válek trpělo častými průtahy vojsk. Hrad zapsal král Zikmund r. 1422 katolíkům Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Jiří z Poděbrad panství od Hanuše vyplatil a r. 1461 je zastavil svým synům Viktorinovi, Bočkovi, Jindřichu a Hynkovi. Ti se však před r. 1472 statku vzdali. V jeho držbě se poté vystřídali Jindřich ze Švamberka a na Zvíkově a v l. 1491-1527 Děpolt z Lobkovic. Jeho synové vrátili r. 1530 Dobříš Ferdinandu I. a od něho ji r. 1534 doživotně dostal Vilém Švihovský z Rýzmburka. Po Vilémově smrti král udělil doživotně Dobříš i jeho synům, z nichž nejstarší Ferdinand se skutečně ujal správy panství.
Válečné události a časté střídání pánů měly nepříznivý vliv na prosperitu panství. Do poloviny 16. stol. městečko zpustlo a hrad hrozil zřícením. R. 1569 získal celý statek Maxmilián II., který se snažil opětovně povýšit Dobříš na město a zabýval se opravami zchátralého hradu. Brzy se však ukázalo, že statek není výnosný, a Rudolf II. se r. 1598 rozhodl, že hrad prodá. Starý hrad zůstal od počátku 17. století pustý a ponechaný svému osudu. Teprve nová vrchnost, jíž se r. 1630 stali Mansfeldové, jej r. 1676 opravila, ale již r. 1720 budovu zničil požár. Zbylé zdi byly v 1. pol. 18. stol. přestavěny na sýpku. Jde o dvě budovy ve vých. části Dobříše (Vargač a Purkrabský dům) stojící na srázu nad Huťským rybníkem.
Hrad byl od jihu dokonale chráněn příkrým skalnatým svahem, spadajícím do rozlehlého rybníka, po mírnějším svahu od severu vedla přístupová cesta přes příkop s valem a branou, jejichž pozůstatky jsou dodnes patrné. Budova obdélného půdorysu je dnes dvoupatrová, s raně barokním štítem na sz. straně, se čtvercovými okny a hladkou fasádou. Z někdejšího hradu jsou dochovány zbytky původních sklepů, tesaných do skály a přezdívaných. Interiér je účelově modernizován. Opodál k východu je menší, jednopatrová budova bývalého purkrabství, která také ztratila svou původní podobu mnohými přestavbami; pod její západní částí je však dosud původní sklep, vylámaný do skály a sklenutý cihlami a kamenem.
Na počátku 17. stol. dal císař Rudolf II. postavit místo zpustlého hradu vedle hospodářského dvora provizorní dřevěné obydlí pro hejtmana dosti rozsáhlého panství. R. 1611 je získala jako zástavu hraběnka Anna z Fürstenberka a její matka Alžběta z Lobkovic a r. 1630 bylo panství prodáno hraběti Brunovi Mansfeldovi. Po Brunovi spravovali statek jeho potomci František Maxmilián (1644-92), Karel František Antonín (1692-1717), Jindřich Pavel František (1717-80), a bezdětný Josef Václav (1780), jehož sestra Marie Isabella se provdala za knížete Františka Gundakara z rodu Colloredů. Ještě za života obou posledních mužských potomků mansfeldského rodu, r. 1775, byla uzavřena rodinná smlouva o spojení znaků i jmen Colloredů a Mansfeldů. Po smrti Josefa Václava (r. 1780) přešla Dobříš na jeho sestru Marii Isabellu a ta po sedmileté správě postoupila statek svému manželovi. František Gundakar, užívající titulu kníže Colloredo-Mansfeld, připojil r. 1789 Dobříš ke své opočenské rodové državě. Po něm následovali v dědičné držbě jeho potomci Rudolf Josef II. (1807-43), František Gundakar II. (1843-52), Josef František Jeroným (1852-95), Josef (1895-1932), a Weikard Karel (1932-42), jemuž byl zámek zabaven německými okupačními úřady.
V majetku mocného rodu se panství rozrostlo ve velkou državu. Jejím střediskem se stal rozsáhlý zámek, vybudovaný již prvními držiteli z mansfeldského rodu ve 2. pol. 17. stol. na místě dosavadních hospodářských budov. Definitivní podobu získal za Jindřicha Františka, který dal v l. 1745-65 zámek přestavět (Julius Robert de Cotte, G.M. Servandoni, I. Platzer, J.P. Molitor). Projekt navázal na danou dispozici z 2. pol. 17. stol. - již existující čtyřkřídlou budovu s půdorysem protáhlého uzavřeného obdélníku. Francouzský park, zasahující až do rozsáhlého okolí zámku, byl kolem r. 1800 rozšířen o park anglický. V parku se hrálo divadlo, v zámecké knihovně se postupně shromáždila významná sbírka knih.
V r. 1942 se zámek stal sídlem říšského protektora, r. 1945 byl konfiskován státem a věnován Syndikátu českých spisovatelů; v 90. letech 20. stol. byl v restituci navrácen rodu Colloredo-Mansfeldů.
Zámek ve své současné podobě je patrová, trojkřídlá stavba kolem téměř čtvercového dvora s hlavními vchody v mělkých středních rizalitech, převyšujících vlastní budovu, a s mansardovými břidlicovými střechami; podélná křídla přečnívají příčný trakt směrem k východu. Hlavní brána v sev. křídle s letopočtem 1765 s prohnutými bočními vyzdívkami nese v trojbokém štítu mansfeldský znak, plastiky Aréa a Achilla a amorety se lvy. Nádvorní rizalit brány je plochý, symetricky členěný pilastry, dvěma francouzskými okny s kovanou mříží, nahoře s s trojbokým štítem, vázami a amorety. Nádvorní rizalit již. křídla má nízký trojboký štít nad trojicí arkád vzdušného přízemního vestibulu s trojicí francouzských oken s balkóny velkého sálu v patře. Do parku obrácený rizalit již. křídla nese nad arkádami s mřížovou bránou trojici balkónových oken s propojeným zábradlím a na trojbokém štítu plastiky Pallas Athény, Hérakla a vázy. Ukončení křídel k sev. i již. straně je rovněž opatřeno mělkým rizalitem se segmentovým štítem, zdobeným plastikami amoretů. Východní příčné spojovací křídlo převyšuje stavbu o patro ve středním rizalitu, který do nádvoří představuje loubí o třech arkádách, s balkónem, mříží a trojbokým štítem s hodinami, nad nímž se tyčí nevysoká věžička. Od východu se toto křídlo i s bočními výběžky jeví jako stavba dvoupatrová, shora zdobená segmentovými štíty s plastikami.
Interiéry (valené zaklenutí s lunetami, pravoúhlé portály ze žuly) pocházejí z 2. pol. 17. stol. Zámecký sál v patře již. křídla, řešený souměrně, s bočním osvětlením spuštěných oken, s protilehlými mramorovými krby, čtveřicí vchodů a bohatou rokokovou štukovou i malířskou výzdobou stěn a stropů, pochází z 18. stol. V patře jv. křídla bývala kaple sv. Anny (zrušena za okupace). Na vnitřním nádvoří zámku stojí fontána s delfíny, východně od zámku je druhá, s dítětem a delfínem.
Z již. strany přiléhá k zámku v jeho příčné ose obdélný architektonický park, v šířkové dispozici průčelí zámku a oranžérie na obou koncích (ta je dnes ve špatném stavu). Půdorysně je park rozvržen do pěti partií výškově odstupňovaných terasami a rampami. U zámku se rozkládá parter, pokrytý ornamentálním květinovým kobercem s fontánou (s dětmi a rybou) a plastikami Hérakla, giganta, koně přepadeného lvem a býka štvaného psy. Druhé plató je odděleno schodištěm a terasou s výklenky a maskami, jejíž zábradlí je zdobeno postavami dětí v alegorických ústrojích. Horní plošina mívala také květinový ornament a plastiky, z nichž jsou zachována 2 sousoší a 2 vázy s mytologickými výjevy. Pod touto částí je vybudován rozsáhlý komplex zaklenutých sklepů bývalého pivovaru. Následující rampa, v půdorysu zprohýbaná, ohraničuje partii stříhané rostlinné kulisy, která je od jihu vodorovně rámována stříhanou stěnou a v jejímž středu dominuje velká kaskádová fontána J. Platzera s plastikami Héliových koní, tritónů, nereidek, Poseidóna a Nérea. Nad fontánou v ose malá terasa s balkónem a mříží vede k závěru oranžérie (původně s malbami na stěnách, s vázami na atice a s plastikami Apollóna, Meleagra, Diany a Flóry ve výklencích). Směrem na jih od oranžérie se nachází rozlehlý anglický park v přírodním terénu, který za Huťským rybníkem přechází v oboru s dobovými grottami ve skále a tzv. Čertovým mostem. Do stavebního areálu 18. stol. patří také bývalé divadlo, dům zahradníka a tzv. vodárna.
Přes své rustikálnější provedení se dobříšský zámek řadí k originální francouzské tvorbě doby Ludvíka XV. Spuštěné balkónové okno je právě na Dobříši doloženo u nás poprvé. Lze tu však sledovat i vlivy staršího stavebního vývoje italského, který se s francouzským vlivem doplňuje. Protože nebyl dobudován čestný dvůr, utkvěla dispozice vnitřních prostor zámku s jednotraktovým sledem místností v křídlech kolem vnitřního dvora při zdůraznění hlavního podlaží zámku v tzv. piano nobile. Zámecký park svou dispozicí rovněž sleduje francouzskou zahradní formu s pozdními vlivy anglického klasicismu. Park je cenný i tím, že zůstal v podstatě nedotčen pozdějšími úpravami a změnami.
