VRANOV NAD DYJÍ - AREÁL ČS. OPEVNĚNÍ - podrobně
Část linie lehkého opevnění z let 1936 - 38
V polovině 30. let se začíná reálně projevovat nebezpečí německé agrese proti ČSR a přípravy obrany jsou již v plném proudu. Páteří naší obrany měly být tisíce železobetonových objektů, rozesetých podél ohrožené hranice našeho státu. Také na jižní Moravě se začínají během roku 1936 objevovat první objekty. Jednalo se o lehké objekty vz. 36, které měly projektovány jednu až tři střílny. Tyto pevnůstky byly lehko zasažitelné nepřátelským dělostřelectvem, protože mířily všemi střílnami ve směru k nepříteli a byly odolné pouze proti dělostřeleckým granátům do ráže 75 mm. Osádka sestávala z 2 - 6 mužů (podle počtu střílen). Na jižní Moravě mezi Slavonicemi a Břeclaví bylo postaveno zhruba 150 těchto pevnůstek.
ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací) se snažilo tyto nevýhody odstranit a navrhlo proto na začátku ledna 1937 nový objekt opevnění - lehký objekt vz. 37 (dle dobové terminologie nazývaný "řopík"). Postupně bylo vyprojektováno 5 základních typů (A, B, C, D a E), které se dále liší např. úhlem rozevření střílen, osazením v terénu, tloušťky stěn, apod. Projektanti mohli volit při navrhování linií celkem asi ze 115 typů objektů. Objekty typu A a D využívají systému bočních paleb (každá pevnůstka kryje svými střílnami sousední), typy B, C a E jsou naopak navrženy pro čelní, příp. kosé palby (tyto bunkry byly více zranitelné a byly umísťovány v týlu). Objekty typu A a B jsou dvoustřílnové, ostatní (C, D a E) jsou řešeny jako jednostřílnové. Osádka se skládala ze 3 - 7 mužů dle typu objektu. Opevněná čára se skládala většinou ze dvou sledů objektů, přičemž hlavní tíha obrany ležela na prvním sledu. Druhý sled naopak pouze doplňoval svými palbami prvosledové objekty a chránil především jejich týlové stěny s vchody. Směrem k nepříteli je objekt opatřen záhozem s kamennou rovnaninou, která má za úkol rozptýlit energii vybuchlého granátu při případném zásahu. Interiér řopíku obsahuje speciální pevnostní vybavení - lafetaci pro uchycení lehkého či těžkého kulometu, zrcátkový periskop pro pozorování, ruční ventilátor pro výměnu vzduchu, granátový skluz, apod.
Na jižní Moravě bylo vybudováno do října 1938 přibližně 880 řopíků. Výstavba se rozběhla již na jaře 1937, kdy bylo zadáno k výstavbě 660 objektů. Opevnění probíhalo zhruba takto: linie opevnění začínala na zemské hranici nedaleko slavonických rybníků a pokračovala dále ve směru: Slavonice - Písečné - Podhradí nad Dyjí - Vranovská přehrada - Znojmo - Strachotice - Hevlín - Novosedly - Mikulov - Hlohovec - Břeclav - soutok Moravy a Dyje. Zdejší terén není všude snadno prostupný, obrana se mohla opřít o soustavy rybníků a lesní masivy u Slavonic, tok řeky Dyje a potoka Daníže, Vranovskou přehradu, rybníky u Hlohovce a lužní lesy u Břeclavi.
Po anšlusu Rakouska bylo obranné postavení zesíleno 117 řopíky postavených v rámci tří dodatečně zadaných úseků a současně se započalo s výstavbou druhého obranného postavení na čáře: Mikulov - Perná - Pohořelice - Olbramovice - Moravský Krumlov - Moravské Budějovice - Želetava - Telč - Strmilov. Do ukončení prací se podařilo kompletně vybudovat celý úsek Pohořelice (71 objektů), výstavba se rozběhla i v úseku Moravský Krumlov a Telč, kde stavební firmy stačily vybudovat 20, resp. 14 řopíků. Během nacistické okupace byly zničeny všechny objekty u Telče a několik bunkrů na jižním křídle úseku Pohořelice, protože se nalézaly na území Protektorátu. Po válce a v období tzv. "studené války" byla většina objektů na jižní Moravě reaktivována a počítalo se s jejich použitím při případné obraně státu proti útoku ze sousedního Rakouska.
Jedním z nejdůležitějších úkolů opevnění na jižní Moravě byla obrana vodní nádrže Vranov postavené na řece Dyji v polovině 30. let. Přehrada totiž ovlivňovala výši hladiny vody v řece Dyji, o kterou byla opřena obrana mezi Znojmem a Novosedly. Zvednutá hladina v řece Dyji a v potoku Daníži zhoršovala možnosti útočníka v daném prostoru. Stavební úsek 5 Vranov byl zadán 14.4.1937 firmě Ing. Smítal, Kroměříž a zahrnoval 88 objektů vz. 37. Ačkoliv je zde terén velice členitý a proto náročný na výstavbu, firma se svého obtížného úkolu zhostila na výbornou, o čemž dodnes svědčí kvalita vybetonovaných řopíků. Betonová směs je poměrně kvalitně zpracována, ve stěnách nejsou patrné větší dutiny, jak je tomu např. u bunkrů na východním Slovensku u Košic. Funkci vojenského stavebního dozoru (VSD) vykonával ppor. děl. Roman Vodička.
Úsek 5 Vranov začínal v údolí Dyje v návaznosti na objekty sousedního úseku 3 Jemnice asi 1 km severně od Podhradí n. Dyjí (dříve Frejštejn). Odtud pokračuje řídká linie objektů po levém břehu Dyje ve směru Farářka - Chmelnice - soutok Želetavky a Dyje - Kopaninky - poloostrov Babka a Chvalatická zátoka.
Obranu strategicky důležité hráze zajišťuje předsunutá linie opevnění, která začíná pod zámkem Vranov, odtud pokračuje k zemědělskému statku, zde se stáčí a vede kolem Hraběnky, přetíná Junácké údolí a komunikaci Vranov - Lančov, přičemž končí nad přehradou poblíž kapličky se současnou autobusovou zastávkou. V roce 1938 byly do této linie dodatečně včleněny dva objekty z úseku 9 Jemnice II. Další objekty vranovského úseku nalezneme až v údolí Dyje u Zadních Hamrů, kolem hraničního přechodu Hardegg, poblíž zřícenin Novohrádeckého mlýnu, při ústí Žlebského potoka, u Liščí skály a u Devíti Mlýnů pod vinicí Šobes, kde již navazuje opevnění postavené v rámci úseků 7 Znojmo. Podobně jako v předchozím případě byla i u Hardeggu zesílena obrana celnice dodatečně vloženým řopíkem typu E, který můžeme vidět těsně u silnice nad celnicí.
Aby se zamezilo průniku menších jednotek přes velice řídké opevnění v kaňonu Dyje, bylo postaveno 2 - 3 km v týlu druhosledové postavení. Proto můžeme nalézt řopíky i v okolí obcí Čížov, Lukov, Podmolí a Mašovice. Vranovský úsek je bezesporu nejzajímavějším úsekem z celé republiky. Vyskytuje se zde celá řada zvláštností, mezi které patří především zeslabené objekty, řopíky typu C-180 apod. Objekt typu C-180 byl vybetonován v pěti exemplářích pouze v úseku 5 Vranov. Jeho význam není dosud znám - odborníci se přou, zda měl být používán pro bojové či pozorovací účely. Vstup do objektu je řešen převážně v týlové stěně, nalezeny byly však i C-180 s bočním vstupem. Na tomto typu objektu je hodně výrazná střílna probíhající po celém obvodě půlkruhu čelní stěny. Vzhledem k velikosti otvoru se zdá, že osádka mohla být snadno ohrožena střelbou i z ručních zbraní. Další specialitou vranovského úseku je dvoupatrový zeslabený řopík typu A-160 pod zámkem Vranov (viz. popis areálu opevnění).
Na rozdíl od ostatních úseků LO na jižní Moravě, obranu zajišťují ze 40% objekty typu C, což jsou vlastně jednoduchá málo odolná kulometná hnízda se železobetonovou střechou. Jejich použití je umožněno náročným terénem a nemožností použití těžkých zbraní. Céčka jsou umísťována poblíže možných prostupů do vnitrozemí - údolíčka, potůčky ústící do Dyje, opuštěné meandry apod. Za zmínku stojí i rarita mezi objekty typu C - céčko nedaleko vodárny při cestě do Lančova je opatřeno jako jediné lapačem zplodin a vyústěním ventilace. Po válce v něm byla instalována i lafetace. Stejně jako na celé jižní Moravě bylo i na Vranovsku používáno částečné zesílení nebo zeslabení některých stěn objektu. Toto jinak nezvyklé řešení vymyslel gen. Hasal, velitel opevňovacích prací v oblasti III. sboru. Jediným kompletně zesíleným objektem je řopík typu A-120 stojící u plotu vinice Šobes.
V úseku 5 byly také částečně dokončeny obvodové i intervalové překážky, jak to dokazují zbytky betonů a na některých místech i samotné ocelové kolíky zvané "prasečí ocásky". Tyto překážky byly nalezeny hlavně v okolí LO vz. 36, dále v Junáckém údolí a v blízkosti Novohrádeckého mlýna. Zbytky betonového kotvení překážek se ve větším či menším množství vyskytly u většiny objektů.
V říjnu 1938 provedli němečtí dělostřelci pokusné ostřelování dvou objektů v kaňonu Dyje poblíž již zmiňovaného Novohrádeckého mlýna děly ráže 105 mm. U zeslabeného řopíku A-60 se podařilo dosáhnout průrazu v levé boční stěně, druhý ostřelovaný objekt typu C je pouze lehce poškozen.
Areál ČS opevnění Vranov nad Dyjí
A jaké objekty tvoří tento areál? Přímo ve svahu pod Vranovským zámkem je unikátní volně přístupný dvoupatrový lehký objekt typu A-160 (zeslabený). Jeho umístění v prudké stráni si vynutilo zvláštní stavební řešení, kdy je vstup umístěn pod střílnou levé kasematy. Přístup do horního bojového patra je umožněn stupačkami zabetonovanými ve stěně průlezu. Objekt postrádá vchodovou střílnu, nasávání čerstvého vzduchu je vyvedeno na stropnici, objekt postrádá také granátový skluz.
Pokud půjdeme od Vranovského zámku po silnici na Šafov, asi po 300 m narazíme po pravé straně silnice na lehký objekt vz. 37 E (1239). Tento objekt opevnění je vybaven úplnou lafetací vz. 38 ("strakonická"), zrcátkovým periskopem vz. 37, ručním ventilátorem a dalším pro život i boj v opevnění nezbytným zařízením. Plánuje se instalace kulometné pistole vz. 38. Na tomto objektu je zajímavé ukázkové umístění, při kterém objekt čelní palbou postřeluje silnici Vranov-Šafov ze druhého sledu a zřejmě měl i postřelovat nepostavený objekt TO (HD-S-2). Posádku tohoto objektu tvořili 4 muži. Exteriér řopíku je též uveden do původního stavu, nechybí mu kamuflážní nátěr, obvodová překážka či zajímavě řešený přístupový zákop.
Pokračujeme dále po silnici a za statkem zahneme vpravo na polní cestu. Po cca 70 m vidíme po levé straně na okraji pole lehký objekt vz. 37 E (1238). Tento objekt je rekonstruován do podoby, ve které měl vypadat v roce 1938. Je vybaven úplnou lafetací vz. 37 s příslušenstvím, ve které je v době prohlídek umístěn lehký kulomet vz. 26. Pro pozorování je objekt vybaven zrcátkovým periskopem vz. 37 (Optikotechna Přerov). Výměnu vzduchu zajišťuje ventilátor vz. 37, který pro řopíky dodávala Janka Radotín. Pro ochranu vchodu slouží vchodová střílna, ze které bylo možné dle potřeby vést palbu pistolí či puškou. Součástí většiny objektů je i granátový skluz, který zde rovněž uvidíte, stejně jako nejnutnější výzbroj a výstroj nutnou pro pobyt osádky v objektu.
Pokračujeme dále po polní cestě a po dalších cca 300 m je po naší pravé straně na okraji lesa ukryt lehký objekt vz. 37 B1-80 (1237). Toto je jediný dvoustřílnový objekt Areálu čs. opevnění Vranov nad Dyjí. Jeho exteriér je zrekonstruován do stavu z roku 1938 do posledních detailů. Boční střelecká místnost je vybavena poválečným vybavením pocházejícím z 60. let, kdy bylo naše opevnění znovu aktivováno. Je zde k vidění lafetace UL-1 s kompletním příslušenstvím, poválečný lapač nábojnic atd.
Pokud bychom pokračovali dále a sledovali stále linii opevnění, pak bychom narazili postupně ještě na tyto objekty: C1 (1236) - objekt zničen. Čelní stěna a strop odtrženy, v okolí se nachází soustava sesutých zákopů. Linie pak pokračuje objekty A-160 (1235) - objekt má pouze levý periskop, uvnitř se nachází zbytky výdřevy, která hnije v důsledku špatné izolace objektu; A-120 (1234) - objekt má pouze levý periskop, beton je nekvalitně zpracován, uvnitř zbytky výdřevy; A-160 (1255) - objekt vložen 9/II, betonován roku 1938. V objektu se nachází zbytky výdřevy. Před objektem jsou 3 schody a zachovalá dopadová granátová deska. Objekt C2 v údolí u potoka; A-120 částečně zesílený; A-140 vložený s levostrannou elevací levé střílny (cca 8 stupňů), dále objekt B1-90 na okraji strže; objekt C2 čelně mohl postřelovat rokli; objekt A-160S zesílený, jehož levá střílna mohla postřelovat přilehlou komunikaci; objekt B2-80 se světlou výškou pouze 182 cm, dále objekt C1 jako jediný objekt typu C v celém systému čs.opevnění má instalovaný lapač zplodin včetně odsávání střílny, jež je usazena v čelní stěně o síle 60 cm pro přímou palbu těžkého kulometu vz. 37 na komunikaci k obci Lančov. Poté již přicházíme k hrázi Vranovské přehrady. Zde je objekt, který byl postaven Němci za války k bezprostřední ochraně přehradní hráze a jenž měl postřelovat ochrannou sít', která se spouštěla ze dvou stožárů na obou březích přehrady proti leteckým torpédům. Střílna tohoto objektu svým odměrem umožňovala postřelovat okolí samotné hráze, vstřícně proti objektu vz. 36 stojícímu nad hrází.
Oblast Vranovska byla v 50. letech zahrnuta do pásma reaktivace, objekty byly nově maskovány, uzavírány a některé obdržely i základní pevnostní výbavu (lafetace, ventilační soupravy, periskopy a dveře). V tomto stavu vydržely až do začátku 90. let, kdy vojáci většinu výbavy stáhly do skladů a řopíky ponechaly svému osudu. Při rozšiřování střelnice v Mašovicích byl odstraněn někdy v 70. letech jeden objekt z druhého sledu. Některé objekty jsou nyní beznadějně utopeny v zástavbě chatek či pomalu zarůstají v zapomnění v lesích NP Podyjí. Svými prázdnými střílnami stále míří do prostorů, kudy měl přijít nepřítel. Jako malé memento vznikl nedaleko vranovského zámku areál čs. opevnění, který alespoň trochu připomíná zašlou slávu našeho opevnění.
