LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL - podrobně
Kulturní krajina s romantickými stavbami
Jedná se o unikátní soubor přírodních a kulturních památek na ploše necelých dvě stě kilometrů čtverečních. Patří do něj zámky Lednice a Valtice s okolní kulturně přeměněnou krajinou a řadou drobných romantických staveb dotvářejících tuto krajinu. Současnou podobu získal areál zejména v 19. stol. za Lichtenštejnů, kteří jej přetvořili zejména v duchu nastupujícího romantismu a využívali jej jako odpočinkové místo k projížďkám a honům. K rázu této krajiny patří neodmyslitelně kromě romantických staveb a upravené krajiny i rybníky. Ty byly zakládány již od 15. století. Půvab rybníku Mlýnského je umocněn stavbou Apollonova chrámu na návrší. Prostřednímu rybníku dominuje skromná stavba Rybničního zámečku a na terénních vyvýšeninách pak impozantně působící chrám Tří grácií a Nový dvůr. Tyto stavby byly s velkým citem vsazeny do krajiny a prostřednictvím průhledů v lesních porostech se staly estetickými prvky harmonicky skloubenými s krajinou. Dominantou Hlohoveckého rybníka je Hraniční zámeček. Rybník Nesyt byl donedávná se svojí plochou 322 ha největší vodní nádrží na Moravě. Celý Lednicko-valtický areál byl pro svou mimořádnost v roce 1996 zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO jako kulturní krajina.
Nyní se pokusíme přiblížit jednotlivé stavby náležející do tohoto areálu. V první řadě jsou to dva zámky Lednice a Valtice, které v naší encyklopedii naleznete jako samostatná hesla i s fotogaleriemi, proto se jim zde nebudeme blíže věnovat. V této souvislosti je ale třeba zmínit ještě lovecký zámeček Pohansko s expozicí archeologických nálezů z přilehlého velkomoravského hradiště. Tento zámeček byl také postaven Lichtenštejny poč. 19. stol. v rámci přetváření této krajiny a nalézal se v krásném lužním lese. Není však zahrnut do současného vymezení lednicko-valtického areálu pod záštitou UNESCO, i když k němu logicky patří. U nás jej naleznete opět jako samostatné heslo.
Druhou kategorii tvoří drobnější romantické stavby zasazené do této krajiny a většinou mistrně napojené na různé průhledy do volné krajiny, popř. na uměle vytvořené průseky a výhledy. Altánky, letohrádky a drobné zámečky většinou nebyly trvale obývány a sloužily především jako odpočinková a občerstvovací místa při vyjížďkách a honech. Tyto stavby je ještě možno rozdělit na drobné romantické stavby, ketré se nalézají přímo v zámeckém parku u zámku Lednice a na ostatní stavby volně rozprostřené mezi zámky Lednicí a Valticemi.
Drobné stavby z areálu zámeckého parku Lednice
Lednický zámecký park doznal největších změn právě v 19. století. Byl celý přestavěn v romantickém duchu a změny byly tak velké, že byl např. odsunut tok řeky Dyje do nového vzdálenějšího koryta a místo starého koryta byl vybudován současný velký rybník s ostrůvky, můstky a romantickými stavbami. V lednickém zámeckém parku nalezneme dvě větší stavby, které jsou dnes samostatně přístupné veřejnosti a jsou to minaret a umělá zřícenina Janův hrad. Obě stavby opět naleznete jako samostatná hesla. A nyní k ostatním stavbám v parku.
Kostel
Je dnes nedílnou součástí lednického zámku. Tato sakrální budova v minulosti několikrát změnila místo. Podle dobových dokladů byla na území Lednice v první polovině 15. stol. zaznamenána jako kamenná stavba, kterou v roce 1425 vyplenili husité. Na základě povolení papeže Inocence VIII. byl během necelých pěti let zbudován kostel, dokončený roku 1495. V roce 1579 byl přestavěn a rozšířen. V roce 1731 byl dokončen kostel nový, v pozdně barokním slohu, a to v místě kde stojí dnes. Poslední novogotická přestavba zámku ovlivnila i tuto část. V letech 1848 - 1851 dostává svoji současnou podobu. Menší úpravy pokračovaly v roce 1856, kdy do zdi chrámové lodi, která nebyla nijak výtvarně zdobena, umístili František a Adolf Angelerovi 14 basreliéfů křížové cesty. Mistrovské dílo sochaře Kliebera s Kristem na kříži, které bylo dříve dominantním prvkem hlavního oltáře bylo přemístěno do chrámové lodi. Nový oltář obohatil svými obrazy František Ittenbach. Doslova filigránskou řezbu, převážně v dubovém dřevě, provedla patrně vídeňská firma Karla Leistlera. Je zde umístěn také gotický reliéf "Smrt panny Marie". Rekonstrukce kostela byla dokončena v roce 1858. Kostel dnes nespadá pod správu zámku Lednice, ale patří církvi. Proto je pro běžné prohlídky uzavřený a je přístupný pouze při mších, svatbách a jiných církevních akcích.
Palmový skleník
Byl postaven na části plochy bývalé dřevěné oranžerie založené v r. 1717. Již po dokončeni této stavby zde bylo umístěno přes tři tisíce pomerančovníků. V r. 1842 ruší kníže Alois II. Josef tuto stavbu a dává pokyn svému architektu Jiřímu Wingelmüllerovi, aby zahájil novou, ve své době moderní, provedenou mimo klasické stavební materiály v oceli, litině a skle. Na tomto díle se patrně podílel anglický konstruktér P. H. Desvignes. Samonosná konstrukce skleníku je jištěna při zatížení, železo litinové sloupy jsou opatřeny ozdobnými litinovými obaly. Skleník má délku 92 m a šířku 13 m, vysoký je 7,5 m. Bylo zde vysazeno a i nadále se pěstuje množství tropických a subtropických rostlin např. Caryota, Hedychium, Washingtonia a další. Za mimořádnou pozornost stojí cykasovité rostliny, které podle soudu odborníků jsou několik set let staré. Atraktivnost skleníku umocňuje jezírko, ve kterém ještě v poválečném období plavaly groteskní modely ryb v nadpřirozeně velikostí. Prostor pod skleníkem je labyrintem chodeb a kanálů, které byly součástí jeho technického zázemí a mnohé tak slouží dodnes. Pod terasou za skleníkem je rozměrný impozantní prostor tzv. katakomb. V zimním období je užíván k přezimování rostlin, umístěných v parku. V letní sezóně slouží jako výstavní síň. Skleník je přístupný jako samostatný okruh zámku Lednice. Podrobnosti o vstupném a otvírací době naleznete proto v samostatném heslu o tomto zámku.
Maurská vodárna
Objekt přestavěný architektem Wingelmüllerem v maurském slohu, sloužil částečně jako parní lázně a současně jako technické zázemí pro zavlažovací systém parku. Zde umístěná turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce. Byla jako jedna z nejstarších zachovaných zařízení tohoto druhu na našem území předána Technickému muzeu v Brně. Čerpadla zavlažující parkové plochy stále plní svoji funkci a jejich prostřednictvím získávají užitkovou vodu rovněž další podniky. Stavba doznala během svého života mnoha proměn. Předcházelo ji dílo budované Václavem Josefem, prováděné stavitelem Breguinem. Již po dvanácti letech byly nutné nákladné opravy a v zápětí byla tato čerpací stanice zrušena jako nepraktická. Nový projekt byl přijat v roce 1785 a téhož roku započala jeho realizace.
Nebe Peklo a římský akvadukt
Takto se lidově nazývají umělé jeskyně v zámeckém parku a kamenná brána na cestě směrem k minaretu. Spodní jeskyně je téměř 50 m dlouhá. Byla vybavena četnými barevnými okénky, jimiž do ní vnikalo světlo a na stěnách z neopracovaného kamene tvořilo neobvyklé optické kresby. Tento soubor romantických staveb v parku uzavírá akvadukt v římském stylu, který byl součástí zavlažovacího systému parku a sloužil i jako umělý vodopád, kdy voda tekoucí v korytu na jeho vrcholu na konci volně spadala do přilehlého rybníka. Obě stavby jsou opět dílem stavitele J. Hardtmutha.
Lovecký zámek
Lovecký zámek, stojící v katzelsdorfském lesíku (nedaleko Janova hradu) s bytem pro myslivce byl postaven v l. 1817 - 1818. Autorem jeho koncepce byl architekt Hardtmuth. Práce na stavbě se účastnili mistři Gratzl, Kern, Eck, Hausner, stolař Martin Edel z Valtic, Speitel a zámečník Lang. Kámen pro stavbu byl dovážen z Rašovic a z úvalského lomu, železo dodával Adamov a bylo použito i lisovaných cihel. Sloužil jako zázemí při parfórzních honech v parku a jeho okolí. Z terasy měli možnost sledovat tuto podívanou ti, kteří se honů zúčastňovali pouze jako diváci. Budova vynikající jednoduchostí náležela po r. 1945 Krajskému středisku státní památkové péče v Brně a sloužila jako ornitologická pozorovatelna. Po r. 1990 byla prodána soukromému vlastníkovi, který nyní na stavbě provádí nevhodné úpravy (plastová okna apod.). Správa zámku Lednice se nyní snaží o znovuzískání stavby pod svou správu.
Drobné stavby ve volné krajině mezi Lednicí a Valticemi
Opět zde nalezneme dva veřejnosti samostatně přístupné objekty, ke kterým máme samostatná hesla v naší encyklopedii. Jsou to Kolonáda "Na Rajstně" a lovecký zámeček ve tvaru římského vítězného oblouku nazývaný Rendez Vous nebo též Dianin chrám. A nyní k ostatním stavbám.
Apollónův chrám
Jižně od Mlýnského rybníka na pahorku, 2,5 km V od Lednice, na pravém břehu Lednického rybníka se v zeleni stromů tyčí zámek v podobě empírového Apollónova chrámku. Byl postaven v l. 1817 - 1819 vídeňským architektem Josefem Kornhäuselem (1782 - 1860), nástupcem Hardtmuthovým v úřadě lednického stavebního ředitele. Přímým vedoucím stavby byl lichtenštejnský stavitel Poppelack. Osm dórských sloupů před průčelní zdí chrámku, tvořící uprostřed šíroký půlkruhový výklenek, nese kladl a atiku, na níž uprostřed v šíři čtyř sloupů spočívá čelní zeď nástavby, zaklenuté půlkupolí a navazující na půlkruhový výklenek v přízemí. Nástavba je ukončena terasou s klasicistním zábradlím, na niž se vystupuje po točitém schodišti přistavěném k zadní straně výklenku, k němuž přiléhá ještě přízemní přístavek s bytem stráže. V horní části průčelní zdi jsou v obou dvojicích krajních mezisloupí lunetové reliéfy, výklenek zdobí široký plastický vlys s výjevy z řecké báje o Apollónovi. Reliéfy jsou dílem sochaře Josefa Kliebera z Tyrol (1775 -1850). Autorem skupiny amoretů s Apollónovou lyrou uprostřed čelního oblouku výklenku a čtyř soch Múz na atice je pravděpodobně týž umělec. Střecha zámku sloužila jako rozhledna. Lze odtud shlédnout hladinu tří rybníků a všechny okolní stavby, obklopené korunami stromů. Zámek po r. 1945 náležel Krajskému středisku státní památkové péče v Brně a byla v něm ornitologická stanice. Dnes je zámeček již několik let oplocen a je nepřístupný.
Belvedér
Zámeček v těsné blízkostí Bezručovy aleje a Valtic byl zbudován podle plánů architekta Kornhäusela jež realizoval správce panství Frank. Ve voliérách u zámečku budilo zaslouženou pozornost návštěvníků množství pávů, perliček a zlatých bažantů. Při rekonstrukci v letech 1928 - 1929 zde byly instalovány hedvábné
tapety z čínského pavilonu v Lednici. Objekt utrpěl válečnými událostmi a následným užíváním. V 50. letech byl opraven Československou akademií věd, jejímž potřebám sloužil až do 90 let. 20. stol. Po r. 1990 byl prodán soukromému vlastníkovi, za něhož zámeček velmi rychle chátral. Provedl také několik nepovolených stavebních úprav a části zámku také zcela zboural. V současné době se blíží ke konci proces, jehož výsledkem by mělo být navrácení zámečku pod správu zámku Lednice, který hodlá objekt opět znovu dostavět a zrekonstruovat.
Hraniční zámek
V l. 1816 - 1827 byl půl kilometru SZ od Hlohoveckého rybníka na tehdejších hranicích mezi Moravou a Dolními Rakousy postaven tzv. Hraniční zámek s krásným výhledem na rybníky směrem na východ. Byl zbudován na močálovité půdě, která musela být nejdříve zpevněna dřevěnými piloty a rošty, na které pak byly položeny základy objektu. Plány vypracoval zednický mistr Karel Schlepa. Kámen pro budovu byl lámán i v archlebovském lomu. Na stavbě pracovali mikulovský kamenický mistr Schebesta, lednický zámečník Petr Schmidl, valtický zámečník mistr Jan Speitel, pozlacovač Antonín Púlt, vídeňský malíř Lichner a sklenářské práce obstarávala Terezie Hubertová.
I z dálky je dobře vidět skupinu tří altánů stojících na konci dlouhé přízemní, terasou kryté budovy, vzadu chráněné slepou zdí s toskánskými pilastry. Větší, prostřední altán, je zdůrazněn výstupkem s tříosou toskánskou lodžií, boční altány mají jen velká francouzská okna s dvojicemi vložených toskánských sloupů. Horní část interiéru tvoří tři oddělené sály s možnými příchody i příjezdy z obou stran po vyvýšených terasách. Za pozornost stojí zejména prostřední - velký zrcadlový sál, z kterého je možné vystoupit na terasu, odkud je zajímavá vyhlídka na Hlohovecký rybník a blízké okolí. Tato stavba je komponována jen jako architektonická kulisa uprostřed monumentálního přírodního prostředí. Byla pěkně vybavena i exteriérově. Keře pro její okoli dodala Lednice. Středem zámku procházela hranice mezi Markrabstvím moravským a arcivévodstvím dolnorakouským, jak o tom svědčí nápis na průčelí. Odtud také pochází jeho jméno.
Zámek po r. 1945 spravovalo Krajské středisko státní památkové péče v Brně a byla v něm umístěna ornitologická stanice, jelikož okolní rybníky byly hnízdišti vzácných a ohrožených druhů ptactva. Po r. 1990 byl určitou dobu neobsazen a chátral. Poté byl prodán soukromému vlastníkovi a byl přestavěn na luxusní hotel a restauraci. U zámečku byla pro ubytování hostů postavena ještě jedna půlkruhovitá budova v moderním stylu. Za povšimnutí u původního zámečku stojí také důmyslně ukrytý bunkr pohraničního opevnění z let 1936 38, který je zabudován přímo do levé (při pohledu od rybníka) nájezdové rampy zámečku.
Nový Dvůr
Na našem území výjimečná empírová stavba, která neměla jen estetický účel v krajinné kompozici, i když toto její určení bylo prvořadé. Soubor budov, jež tento komplex tvořil, byl pořízen pro chov ovcí a posléze koní. V poválečném období zde byly chovány také krávy a prasata. V posledních letech se zde opět chovají koně. Na arkádovou zeď s rotundou, v jejímž interiéru je bohatě malbou zdobený sál pro reprezentační účely je nejlepší pohled z hráze Prostředního rybníka.
Obelisk
zvaný též Facka. Podle lidového podání zde kníže dal políček manželce za to, že prohrála v karetní hře během jedné noci panství Pálava. Obelisk je však památník na počest míru uzavřeného po válkách mezi Rakouskem a Francií. K uzavření mírové dohody došlo 17.11.1796 v Campo Formiu, po jednání v Loebenu. Důvodem zbudování tohoto památníku byla pravděpodobně skutečnost, že kníže Jan I. se zúčastnil těchto devět let trvajících bojů jako pobočník arcivévody Karla I. a jeho zásluhy mu vynesly hodnost polního maršála. Původně k Obelisku vedla topolová alej, jejíž zbytky jsou dosud patrny. Okolí neslo neopakovatelné znaky lužní krajiny. Stavba je vysoká 24 m a je zbudována z pískovcových kvádrů.
Rybniční zámek
Na severním břehu Prostředního rybníka stojí malý Rybniční zámek z r. 1816. Elegantní jednoduchá patrová klasicistní stavba s kuželovou balustrádou a rizality s tympanony v obou průčelích je dílem architekta Kornhäusela. Bohatěji vyvinuté průčelí je obráceno k rybníku a má v patře tři francouzská okna; středním, umístěným v rizalitu, se vstupuje na balkón. Stavba sloužila původně k setkání lovců a honců před zahájením lovu ryb a ptactva. Zámeček v roce 1928 věnovali Lichtensteinové pro potřeby ornitologů a hydrobiologů.
Po r. 1945 byl zámek majetkem Československé akademie věd a byl sídlem její ornitologické stanice. Po té přešel pod správu Vysoké školy zemědělské v Brně a byla v něm otevřena i expozice věnovaná zejména vodnímu ptactvu. Celé okolí je ptačí rezervací, v níž žijí četné druhy vodního ptactva. Na rybnících byly pro jejich nerušené hnízdění zřízeny i umělé ostrovy. V současné době je osud zámečku nejasný. Zámeček je uzavřen, neobydlen a chátrá. Okolí jeví známky stavebních prací. Pod zámečkem, na břehu rybníka je dobře dochovaný bunkr z pohraničního opevnění 1936 38. Jedná se o řopík typu A-140N s neobvyklou kamennou rovnaninou místo tradičního záhozu zeminou.
Sv. Hubert
V Bořím lese, 2 km jižně od Lednice, stojí lovecká kaple sv. Huberta. Je to časově nejmladší romantická stavba lednického okruhu, postavená v době knížete Aloise II. podle plánů architekta Jiřího Wingelmüllera v r. 1855, již po jeho smrti, i když prvé kroky ke stavbě byly učiněny už ve 30. letech. Stavební práce prováděl stavitel Poppelack, sochařská výzdoba pochází od sochaře Františka Häglera. Kámen z Vídně a z Eggenberku byl dopravován po železnici, později byl dodáván z Valtic. Stavba sloužila k díkuvzdání za zdařilou honitbu.
Je to trojboká, hrotitými oblouky otevřená stavba z pískovcových kvádrů, zaklenutá síťovou žebrovou klenbou, která nese trojbokou přílbu ukončenou křížovou kytkou s křížem. Na nárožích je ztužena dvakrát ustupujícími opěráky nesoucími fiály. Nad hlavní římsu je mezi fiály vložena prolamovaná atika. Uprostřed kaple na vyvýšené podlaze je trojboký oltář s kamennou sochou sv. Huberta na vysokém podstavci.
Tří Grácie
V Bořím lese necelý kilometr západně od Nového Dvora a západně od Lednice, na návrší nad Prostřením rybníkem, se tyčí malý empírový zámeček nazvaný chrám Tří Grácií; vybudoval jej v l. 1824 - 1825 lichtenštejnský stavební ředitel Jan Karel Engel podle svých vlastních plánů a vyzdobili bratři Martinettiové.
Polokruhový zámeček stojí na 12 jónských sloupech. Klicberovy sochy ve výklencích, představující vědy a umění, byly dopraveny ze zrušeného tzv. chrámu Múz v lednickém parku. Sousoší Tří Grácií - Athény, Artemidy a Afrodity uprostřed na palouku vytesal z jednoho balvanu Martin Fischer.
