Z LOBKOVIC
POPIS (Zdroj: Milan Mysliveček)
Český panský, později knížecí rod. (Č) Mikuláš, zvaný Chudý, koupil roku 1409 tvrz Lobkovice, která dala rodu jméno. Roku 1417 zastával úřad nejvyššího písaře. Z rozkazu Václava IV. dobyl s královskými žoldnéři hrad Hasištejn, který si směl ponechat. V generaci jeho synů se rod rozdělil na dvě větve. (V) Hasištejnští z Lobkovic, sídlili na Hasištejně, Údicích, Kralupech a Ličkově. (Č) Mikuláš, přívrženec Jiříka z Poděbrad, od roku 1459 v panském stavu. (Č) Bohuslav (+1510), sekretář Vladislava II., humanistický básník a vzdělanec. Vlastnil jednu z největších knihoven své doby. (Č) Bohuslav Felix, roku 1576 nejvyšší komorník, držel Mašťov, Chomutov, Žlutice a jiné zboží. (V) Popelové z Lobkovic užívali rodové heslo:`Popel jsem a popel budu.` Členové přísně katolické větve, jejíž dvě linie sídlili na Bílině a na Vysokém Chlumci, zastávali od 16. století významné funkce u královského dvora. (Č) Jan, na Bílině, roku 1539 získali Horšovský Týn, roku 1554 byl nejvyšším purkrabím. (Č) Jan st., na Krakovci, Zbirohu a Točníku - roku 1554 nejvyšší hofmistr. Stejný úřad měl i (Č) Ladislav roku 1570 a Kryštof roku 1599. (Č) Zdeněk Vojtěch, důsledný katolík a věrný služebník Habsburků, od roku 1599 nejvyšší kancléř Českého království, emigroval za stavovského povstání a vrátil se až po vyhrané bělohorské bitvě. Z konfiskací získal obrovský majetek a další (Roudnici) vyženil sňatkem s Polyxenou z Pernštejna. Roku 1623 byl povýšen do stavu říšských knížat (+1628). (Č) Vilém, na Horšovském Týně, se jako jediný z rodu postavil na stranu stavů. Byl jmenován nejvyšším hofmistrem Fridricha Falckého, a za to byl po porážce stavů odsouzen k smrti, ale na přímluvu příbuzných ponechán při životě. Rod knížat z Lobkovic, dodnes žijící a bohatě rozvětvený, zastával v celém pobělohorském období významné funkce u dvora a patřil k nejpřednějším rodům v království. Základní dvě odnože Popelů sídlily na Mělníce a Roudnici. Roku 1651 získali Lobkovicové složitý znak, který vyjadřuje všechny tituly a nároky rodu. Pernštejnská zubří hlava v jednom z polí připomíná bohatou paní Polyxenu, anděl vévodství zaháňské.
- Starý šlechtický rod sídlící v Čechách, nebo na Moravě (případně na celém území Českého království) před i po Bílé hoře
- Rod výrazně zbohatlý v době pobělohorských konfiskací
- Rod postižený pobělohorskými konfiskacemi v Čechách
- Významný český rod
- Rod, jehož členové byli po Bílé hoře ve významných funkcích císařského dvora nebo mu prokazovali věrné služby
- Rod prokazatelně doposud žijící
